Města — Proč jsou v krizi?

„Pojďme, postavme si město a také věž s vrcholkem v nebesích..., abychom nebyli rozptýleni po celém povrchu země.“ (1. Mojžíšova 11:4)

TĚMITO slovy, vyřčenými před více než 4 000 lety, byla ohlášena stavba velkého města Bábelu.

Bábel, později nazývaný Babylón, ležel na kdysi úrodných Šinarských pláních v Mezopotámii. V rozporu s populárním názorem však nebyl prvním městem, o němž je v Bibli záznam. Města totiž začala existovat již před potopou, k níž došlo v Noemových dnech. První město, o němž je záznam, založil vrah Kain. (1. Mojžíšova 4:17) Toto město, které nazval Enoch, bylo pravděpodobně jen jakousi opevněnou osadou nebo vesnicí. Bábel naproti tomu byl velkým městem — význačným střediskem falešného uctívání, v němž důležitou roli hrála velkolepá náboženská věž. Avšak Bábel i jeho nechvalně proslulá věž byly projevem otevřeného odporu proti Bohu. (1. Mojžíšova 9:7) Podle Bible Bůh zasáhl a zmátl jazyk stavitelů, a skoncoval tak s jejich ctižádostivým náboženským plánem. Bůh je „odtamtud rozptýlil po celém povrchu země“. (1. Mojžíšova 11:5–9)

Není divu, že to vedlo ke vzniku měst. Vždyť města poskytovala ochranu před útoky nepřátel. Byla to místa, kde si zemědělci mohli uskladnit své produkty a odkud je pak mohli rozvážet. Vznik tržišť mnoha obyvatelům měst navíc poskytl možnost jiné formy obživy než jen zemědělství. Publikace The Rise of Cities (Vznik měst) říká: „Obyvatelé měst již nežili tak říkajíc z ruky do úst, protože si mohli vypomoci řadou různých specializovaných řemesel: košíkářstvím, hrnčířstvím, předením, tkaním, zpracováváním kůže, tesařstvím a kamenictvím — v podstatě čímkoli, co šlo na odbyt.“

Města sloužila jako dobře fungující distribuční střediska tohoto zboží. Podívejme se na biblickou zprávu o krutém hladomoru v Egyptě. Ministerský předseda Josef pokládal za vhodné umístit lidi do měst. Proč? Zjevně proto, že tak bylo snazší rozdělovat zbylé zásoby potravy. (1. Mojžíšova 47:21)

V době, kdy doprava byla pomalá a omezená, města rovněž umožňovala lepší komunikaci a vzájemnou spolupráci mezi lidmi. To zase urychlovalo společenské a kulturní změny.  Města se stala středisky nových vynálezů a technického pokroku. Neomezený přísun nových názorů zde vedl ke změnám vědeckého, náboženského a filozofického myšlení.

Nesplněné sny

Také v dnešní době poskytují města řadu takových výhod. Není tedy divu, že stále přitahují miliony lidí — zvláště v zemích, kde život na venkově začal být neúnosně obtížný. Avšak mnoha lidem, kteří se odstěhovali do měst, se jejich sen o lepším životě nesplnil. Kniha Vital Signs 1998 (Známky života 1998) říká: „Podle nedávné studie, kterou provedl demografický institut Population Council, je dnes v centru mnoha měst rozvojových zemí kvalita života nižší než na venkově.“ Proč to tak je?

Henry G. Cisneros v publikaci The Human Face of the Urban Environment (Lidská stránka městského prostředí) píše: „Když se chudí lidé soustředí do přesně vymezených zeměpisných oblastí, jejich problémy rostou geometrickou řadou. ... Stoupající koncentraci chudých lidí patřících převážně k menšinám provází prudký nárůst nezaměstnanosti, stoupající a dlouhodobější závislost na sociální péči, výrazné zdravotní problémy a — což je nejvíc burcující — vzestup zločinnosti.“ Kniha Mega-city Growth and the Future (Růst velkoměst a budoucnost) uvádí: „Masivní příliv lidí má často za následek vysokou míru nezaměstnanosti a nedostatečné využívání kvalifikace pracovníků, protože trh práce není schopen pojmout rostoucí počet lidí hledajících zaměstnání.“

Stoupající počet dětí ulice je drásavým dokladem toho, jak velká je chudoba ve městech rozvojového světa. Podle některých odhadů je na světě až 30 milionů dětí ulice. Kniha Mega-city Growth and the Future říká: „Chudoba a další problémy narušily rodinná pouta, takže děti ulice jsou nuceny protloukat se samy.“ Tyto děti často doslova živoří — sbírají odpadky, žebrají nebo dělají nějakou podřadnou práci na místních tržištích.

Další deprimující fakta

Chudoba může vést ke zločinu. V jednom jihoamerickém městě, které je známo svou nápaditou moderní architekturou, se zločinnost rozšířila do té míry, že město se zakrátko stalo přehlídkou železných mříží. Všichni obyvatelé, od nejbohatších po nejchudší, si k ochraně svého majetku a soukromí stavějí železné ploty. Žijí tak  vlastně v klecích. Někteří si dokonce dali kovové ohrazení kolem svých domů, ještě než je dostavěli.

Velká populace znamená pro město nadměrnou zátěž také při zajišťování základních potřeb, jako například vody a hygienického vybavení. Odhaduje se, že jisté asijské město potřebuje 500 000 veřejných záchodů. Podle nedávného průzkumu se však funkčních záchodů našlo pouze 200.

Přehlédnout nelze ani to, jaký devastující vliv má přelidnění na místní životní prostředí. Jak se hranice města rozšiřují, mizí zemědělská půda v jeho okolí. Bývalý generální ředitel Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu Federico Mayor říká: „Města spotřebují enormní množství energie, vyčerpávají vodní zdroje a pohltí množství potravin a materiálů. ... Jejich bezprostřední okolí je vydrancováno tak, že již nemůže nic poskytnout ani nedokáže nic přijmout.“

Problémy velkoměst v západních zemích

Situace v západních zemích asi není tak hrozná, ale i zde města prožívají krizi. Kniha The Crisis of America’s Cities (Krize amerických měst) například říká: „Pro americká města je dnes příznačná nebývalá míra násilí. ... Násilí v amerických městech dosáhlo takových rozměrů, že lékařské časopisy začaly této problematice věnovat na svých stránkách mnoho místa, a označují to za jeden z hlavních zdravotních problémů současnosti.“ Násilí samozřejmě postihuje mnoho velkých měst po celém světě.

Úpadek městského života je jedním z důvodů, proč pro zaměstnavatele přestala být města atraktivní. Kniha The Human Face of the Urban Environment říká: „Podniky byly přesunuty na předměstí nebo do zahraničí, továrny byly zavřeny a po nich zůstal zničený terén — prázdné budovy na pozemcích kontaminovaných toxickým odpadem ukrytým v zemi, která je pro zástavbu zcela nepoužitelná.“ V důsledku toho se chudí lidé v mnoha městech soustřeďují do oblastí, „kde problémy životního prostředí lze velmi snadno přehlížet — kde nefunguje kanalizace, kde je nedostatečné čištění vody, kde jsou kvůli množství odpadků pozemky zamořeny hmyzem, který vniká do obydlí, a kde malé děti jedí olovnaté nátěry ze stěn rozpadajících se obytných budov ... a kde je to všem jedno“. V takovém prostředí se šíří zločinnost, násilí a zoufalství.

Západní města kromě toho mají potíže se zajišťováním základních služeb. Pat Choate a Susan Walterová v roce 1981 napsali knihu s dramatickým názvem America in Ruins—The Decaying Infrastructure (Amerika v troskách — Rozpadající se infrastruktura). Tito autoři uvedli: „Americká veřejná zařízení se amortizují rychleji, než jsou obnovována.“ Autoři vyjádřili značné znepokojení nad mnoha rezavějícími mosty, chátrajícími silnicemi a rozpadajícím se kanalizačním systémem ve velkých městech.

O dvacet let později je infrastruktura takových měst, jako je například New York, stále zchátralá. Jeden článek v časopise New York Magazine se zabýval gigantickým projektem Third Water Tunnel. Ten nyní probíhá už asi 30 let a je označován jako největší projekt v oblasti infrastruktury na celé západní polokouli. Celé dílo bude stát asi pět miliard dolarů. Po dokončení budou do New Yorku tímto tunelem proudit čtyři miliony krychlových metrů pitné vody denně. „Ačkoli to představuje obrovské hloubení, jedná se jen o dodatek k již existujícímu potrubí. Díky tomu bude možné stávající potrubí opravit — poprvé od doby, kdy bylo na začátku století položeno do země,“ říká autor. Podle jednoho článku v novinách The New York Times bude oprava zbytku rozpadající se městské infrastruktury, tedy metra, vodovodního potrubí, silnic a mostů, stát odhadem asi 90 miliard dolarů.

New York jistě není jediným městem, které má potíže s poskytováním potřebných služeb. Ukázalo se, že ochromení života v mnoha velkoměstech může mít celou řadu příčin. V únoru 1998 byl Auckland na Novém Zélandu dva  týdny ochromen katastrofálním výpadkem elektřiny. Obyvatelé Melbourne v Austrálii byli 13 dnů bez teplé vody, když byl zastaven přívod zemního plynu v důsledku nehody v plynárně.

Dále je zde problém, k němuž dochází prakticky ve všech městech — dopravní zácpy. Architekt Moshe Safdie říká: „Existuje základní rozpor — jakási protichůdnost — mezi rozměry měst a dopravním systémem, který těmto městům slouží. ... Ve starších městech bylo nutné přizpůsobit městské centrum takovému objemu dopravy, jaké v době jejich výstavby nikdo nepředpokládal.“ Podle novin The New York Times je ve městech jako Káhira, Bangkok a São Paulo dopravní zácpa „pravidlem“.

Navzdory všem těmto problémům, se zdá, že lidé se do měst nepřestávají stěhovat. Jak uvedl jeden článek v publikaci The UNESCO Courier „ať už k tomu jsou důvody nebo ne, v každém případě se zdá, že města nabízejí pokrok, svobodu a vidinu určité příležitosti a jsou neodolatelným lákadlem“. Jaká budoucnost však čeká velká města světa? Existuje nějaké realistické řešení jejich problémů?

[Praporek na straně 5]

„Masivní příliv lidí má často za následek vysokou míru nezaměstnanosti a nedostatečné využívání kvalifikace pracovníků“

[Obrázek na straně 7]

Mnohá města jsou sužována dopravními zácpami

[Obrázek na straně 7]

Miliony dětí ulice jsou nuceny protloukat se samy

[Obrázek na straně 7]

Sen o lepším životě se mnoha obyvatelům měst nesplnil