Jakou má náboženství budoucnost?

V ZEMÍCH bývalého Sovětského svazu došlo ke vzrušující obrodě náboženství. Jen v samotném Rusku se nyní 50 procent obyvatel hlásí k pravoslaví a miliony dalších lidí jsou jiného vyznání. Zavedeným náboženstvím je islám, judaismus a buddhismus a dlouhou historii zde mají také svědkové Jehovovi.

Představitelé badatelů Bible, jak se svědkům Jehovovým říkalo před rokem 1931, navštívili Kišiněv v Rusku (nyní v Moldávii) již v roce 1891. Pořádali zde setkání se svými spoluvěřícími. Zvláštní zástupce badatelů Bible George Young se v roce 1928 setkal se sovětskými představiteli v Moskvě, aby získal povolení k vydávání biblické literatury v Sovětském svazu. Později se svědkové stali dobře známými v důsledku sovětských pokusů odstranit je.

Když se přibližně před deseti lety Sovětský svaz náhle rozpadl, lidé si tam začali říkat: ‚Proč se sovětský režim snažil náboženství odstranit?‘ Mnozí lidé, jimž byl po desetiletí vštěpován ateismus, se začali zajímat o to, co jim náboženství může nabídnout. Mohlo by se v Bibli, která byla zakázanou literaturou, najít řešení problémů, s nimiž se nyní lidstvo potýká? Rusové to začali sami zkoumat.

Odlišný náboženský problém

Zájem tolika lidí o Bibli vedl v bývalém Sovětském svazu k odlišnému typu náboženského problému. Londýnské noviny The Guardian vloni uvedly: „‚Válka proti Bohu‘ možná skončila, ale pouhých deset let po pokořující porážce údajně prvního ateistického státu na světě, už v Rusku asi začíná nová náboženská studená válka.“ Co je tato takzvaná náboženská studená válka, o které mluvily noviny?

Jak bylo uvedeno v předchozím článku, ruská pravoslavná církev přetrvala a získala určitá privilegia díky tomu, že byla jedna ruka se sovětskými vůdci. Noviny The Guardian uvádějí, že tento vztah stále trvá, a píšou: „Během posledních 10 let si církev vytvořila nezdravě blízký vztah k převážně nereformovanému státu, který ji kdysi potlačoval. Církev pravidelně podporuje ruskou vládu (patriarcha schvaloval válku v Čečensku) výměnou za značný politický vliv.“

Noviny Los Angeles Times z 10. února 1999 v komentáři k zákonu o svobodě svědomí a náboženském sdružování upozornily na politický vliv církve. Noviny uvedly, že tento zákon, který v září 1997 podepsal tehdejší prezident Boris Jelcin, „prosadila ruská pravoslavná církev“. Díky tomuto zákonu církev získala výhodný status „tradičního“ náboženství spolu s islámem, judaismem a buddhismem. Tento zákon kromě jiného požadoval přeregistrování náboženských organizací v Rusku.

Noviny New York Times z 11. února 1999 uvedly, že po schválení tohoto zákona „pravoslavná církev vyvíjela na své rivaly nátlak“. Noviny dodaly: „Loni v srpnu patriarcha ruské pravoslavné církve Alexij II. žádal zákaz náboženství, která obracejí druhé na svou víru, a to zvláště těch, která se  snaží lidi odlákat od ‚náboženství jejich předků‘.“ Úsilí zakázat náboženství, jež obracejí druhé na víru, od té doby pokračuje a vede k tomu, co je charakterizováno jako „náboženská studená válka“.

Jeden z terčů

Jedním z hlavních terčů těchto útoků ruské pravoslavné církve jsou svědkové Jehovovi. Dvacátého června 1996 se moskevská prokuratura začala zabývat soudním procesem, k němuž dal podnět Výbor na ochranu mládeže před falešnými náboženstvími, který je zaměřený proti sektám. Ačkoli případ byl pro nedostatek důkazů o trestném jednání svědků Jehovových opakovaně odročen, pokaždé byl znovu otevřen.

Mezitím se na svědky snesla vlna nenávistné propagandy. Ruské noviny Komsomolskaja Pravda, které vycházejí v nákladu 1 200 000 výtisků, ve vydání z 21. listopadu 1998 uvedly: „Za období pouhých dvou let ruská pravoslavná církev vydala více než deset knih, brožur a příruček ‚věnovaných‘ jehovistické komunitě.“ Proč se církev tak zaměřuje na to, aby svědky zdiskreditovala?

„Pravděpodobně je to hlavně kvůli tomu, že počet členů této organizace během posledních sedmi let vzrostl desetinásobně a že ruská pravoslavná církev, stejně jako všechny hierarchické organizace, nemá ráda konkurenty,“ uvedla dále Komsomolskaja Pravda.

Když byl začátkem roku 1999 soudní spor proti svědkům obnoven, byla mu věnována celosvětová pozornost. Jeden titulek v novinách New York Times z 11. února zněl: „Moskevský soud zvažuje zákaz svědků Jehovových.“ Článek uváděl: „Spor, který je nyní před moskevským občanským soudem, probíhá v malé soudní místnosti a pozorně jej sledují skupiny jak náboženské, tak i ty, které se zasazují o lidská práva, protože je to první významný pokus použít [zákon o svobodě svědomí a náboženském sdružování] k omezení náboženského uctívání.“

Prezidentka Mezinárodní helsinské federace Ljudmila Alexejevová vysvětlila, proč je proces se svědky tak pozorně sledován. Řekla, že pokud ti, kdo se snaží svědky potlačit, „v tomto sporu uspějí“, potom „bez zábran zaútočí na další skupiny“, které jsou také označeny jako netradiční náboženství. Přelíčení bylo znovu odročeno na 12. března 1999. Ale následující měsíc, přesně 29. dubna, ruské ministerstvo spravedlnosti vydalo osvědčení o registraci „Administrativního centra svědků Jehovových v Rusku“.

Dokonce i přes toto vládní uznání pokračovaly v Rusku i v jiných republikách bývalého Sovětského svazu útoky proti svědkům a dalším náboženským menšinám. Lawrence Uzzell, ředitel organizace Keston Institute v Oxfordu v Anglii, uvedl, že „se vždy vyplatí sledovat svědky Jehovovy“, protože to, co se děje jim, slouží „jako první varovný signál“. Opravdu, jde o zásadní náboženské svobody desítek milionů lidí.

Neoprávněný útok

Přední kněží a další náboženští vůdci v prvním století pronásledovali Ježíšovy učedníky. (Jan 19:15; Skutky 5:27–33) V důsledku toho bylo o křesťanství řečeno: „Vpravdě, pokud jde o tuto sektu, je nám známo, že se všude mluví proti ní.“ (Skutky 28:22) Nemělo by proto být překvapující, že i dnes budou praví křesťané očerňováni tak, jako jsou například svědkové Jehovovi.

Po prozkoumání dokladů proti prvním křesťanům však Gamaliel, význačný farizeus a učitel Zákona, doporučil: „Nezaplétejte se s těmito lidmi, ale nechte je být (protože je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno; ale je-li od Boha,  nebudete je moci rozvrátit), jinak byste mohli být ve skutečnosti shledáni jako bojovníci proti Bohu.“ (Skutky 5:38, 39)

Také dnes kritikové důkladně zkoumají svědky Jehovovy. S jakými výsledky? Sergej Blagodarov, který se sám hlásí k pravoslavné církvi, uvedl v novinách Komsomolskaja Pravda toto: „Po dobu více než sto let se ani jedné zemi na světě nepodařilo prokázat jakýkoli trestný čin ze strany členů této komunity ani nezákonnost její existence.“

Jakou má náboženství budoucnost?

Bible mluví o ‚čistém náboženství‘, neboli o ‚uctívání, které je čisté a neposkvrněné‘. (Jakub 1:27a; viz také Kralickou bibli.) Jak bylo uvedeno v předchozím článku, Bible popisuje světovou říši falešného náboženství jako ‚velkou nevěstku, s níž smilnili králové země‘. O této symbolické náboženské nevěstce — ‚Velkém Babylónu‘ — je řečeno, že je „opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků“. (Zjevení 17:1–6)

Tento popis dobře vystihuje náboženství, které úzce spolupracovalo s politickými vůdci světa, aby si zachovalo své privilegované postavení. Avšak budoucnost této velké symbolické náboženské nevěstky je zpečetěna. Bible o Velkém Babylónu říká: „V jednom dnu přijdou jeho rány, smrt a truchlení a hladomor, a bude úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který jej soudil, je silný.“ A není divu, že anděl naléhavě varuje: „Vyjděte z něho, můj lide, ... jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ (Zjevení 18:4, 7, 8)

Když učedník Jakub popisoval „náboženství čisté“, napsal o něm, že je „bez poskvrny od světa“. (Jakub 1:27b) A co víc, Ježíš o svých pravých následovnících řekl: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Z toho můžete vidět, proč se svědkové Jehovovi vyhýbají zkaženým politickým vlivům tohoto světa. Mají totiž naprostou důvěru v biblický slib: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17)

[Obrázky na straně 15]

Soudní přelíčení v Moskvě v únoru 1999. Obhájce (vlevo), soudkyně (uprostřed) a prokurátorky (vpravo)

[Obrázek na straně 15]

Bible popisuje budoucnost všech náboženství