Niagarské vodopády — Bázeň vzbuzující zážitek

NEDÁVNO jsem měl příležitost vidět Niagarské vodopády tak, jako jsem je předtím ještě nikdy neviděl — velmi zblízka. Mohu vás ujistit, že je to bázeň vzbuzující zážitek. Navštívil jsem se svými přáteli kanadský vodopád Horseshoe Falls (Podkova), jenž je tak nazván podle svého tvaru. Od své první návštěvy v roce 1958 jsem tam byl již několikrát, ale jednu věc jsem do té doby ještě nikdy nepodnikl — jízdu lodí nahoru po řece přímo až do těsné blízkosti vodopádů. Lidé se na ni vydávají již od té doby, co byly v roce 1848 slavnostně zahájeny výlety na lodi Maid of the Mist (Panna z mlh). Tuto vzrušující cestu absolvovaly již miliony lidí. Nyní jsem byl na řadě já.

Lodě pravidelně vyplouvají z obou stran řeky — z americké i z kanadské. Neustále jsou tu fronty čekajících lidí. Viděli jsme lidi každého věku, dokonce i malé děti, jak na sobě mají lehké modré pláštěnky, jež jsou nutné jako ochrana před vodní tříští. (Návštěvníci vodopádu American Falls na druhé straně mají pláštěnky žluté.) Loď Maid of the Mist VII může vézt až 582 cestujících. Váží 132 tun, je 24 metrů dlouhá  a 9 metrů široká. Nyní jsou v provozu čtyři lodě — Maid of the Mist IV, V, VI a VII.

Promáčeni skrz naskrz

Zařadili jsme se do zástupu a nalodili jsme se hned potom, co z Maid of the Mist VII vystoupila skupina mokrých a urousaných turistů. Bylo mi jasné, že nás čeká vzrušující cesta. Asi půldruhého kilometru odtud se vody s duněním řítily přes okraj a z výšky 52 metrů padaly dolů do 55 metrů hluboké pánve. Naše loď odrazila  od břehu a namířila si to po řece na americkou stranu, kde jsme pomalu proplouvali vířící vodou v těsné blízkosti vodopádu American Falls. Celková výška tohoto vodopádu je 54 m. * To nejnapínavější bylo však ještě před námi.

Čím jsme byli k burácejícím vodám blíže, tím víc rostlo naše napětí. Kvůli větru a husté vodní tříšti, jež naplňovala vzduch, brzo nebylo možné fotografovat. Zdálo se, že to lodivodovi trvá nekonečně dlouho, než se s lodí dostane až k místu, kam každou minutu dopadne více než 168 000 krychlových metrů vody, která se přes sráz řítí dolů, a to přímo před loď! Hřmot byl přímo ohlušující. Člověk sotva slyšel vlastní křik. Srdce mi bušilo. V ústech jsem cítil chladnou, ale podle všeho čistou vodu Niagary. Byl to doopravdy zážitek na celý život!

Po chvíli, která se zdála jako věčnost, lodivod konečně s naší Maid pomalu vycouval dále od nebezpečné hranice a otočil příď směrem po proudu. Oddechl jsem si úlevou. Přežili jsme to. O tom však ve skutečnosti nikdy nebylo žádných pochyb. Společnost, která tyto lodě provozuje, nezaznamenala ještě ani jedinou nehodu. Emil Bende, generální ředitel této společnosti, nás ujišťoval, že každá loď je vybavena záchrannými vestami a čluny v takovém množství, jež vystačí i pro maximální počet cestujících. Chybám podobným těm, jež se kdysi staly na Titaniku, tu nebyl dán žádný prostor.

Vodopády ustupují!

Ano, zpětná eroze si na vodopádech vybírá svou daň. Odhaduje se, že v průběhu minulých 12 000 let vodopády ustoupily o 11 kilometrů na své dnešní místo. V jednom období byla rychlost eroze asi jeden metr za rok. Nyní se zpomalila asi na 36 centimetrů za deset let. Co tuto erozi způsobuje?

Voda přepadává přes tvrdou svrchní vrstvu z dolomitického vápence, jenž leží na vrstvách měkkého pískovce a jílovité břidlice. Tyto spodní vrstvy voda vymele, načež se vápencové bloky zhroutí a spadnou do pánve pod vodopádem.

Voda neproteče nadarmo

Ohromné množství vody, které protéká krátkou řekou Niagarou (56 kilometrů), pochází ze čtyř z pěti Velkých jezer. Ta teče na sever z Erijského jezera do jezera Ontario. Během této své krátké cesty je využita k výrobě elektřiny, o niž se dělí Kanada a Spojené státy. Uvádí se, že je to jeden z největších zdrojů hydroelektrické energie na světě. Kanadské a americké elektrárny vybudované na Niagaře mají celkový výkon 4 200 megawattů. Voda pro turbíny se odvádí z Niagary ještě před tím, než řeka dorazí k vodopádům.

Svatební cesty a noční osvětlení

Niagarské vodopády jsou oblíbeným cílem novomanželů na svatební cestě. Ještě více to platí od promítání filmu Niagara v roce 1953. V noci jsou vodopády osvětleny barevným světlem reflektorů, což nádheře a vznešenosti tohoto jedinečného místa na naší planetě dodává nový rozměr. Bez prohlídky tohoto divu světa je návštěva Kanady a Spojených států jistě neúplná. A pokud máte alespoň trochu rádi dobrodružství, nezapomeňte podniknout plavbu lodí! Nebudete toho litovat a navíc na tento zážitek jen tak nezapomenete. (Zasláno)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 26]

NAD NIAGAROU VE ŠPANĚLSKÉ LANOVCE

Čtyři a půl kilometru od vodopádů po proudu řeky je obrovský vír, „jenž se vytvořil na konci peřejí Rapids, kde se soutěska Great Gorge prudce stáčí na severovýchod. Zde se obrovitý, smaragdově zelený vír svíjí a pulsuje, když se řeka snaží protéci tím nejužším místem soutěsky.“ (Ontario’s Niagara Parks)

Celkovou velikost tohoto pozoruhodného víru si člověk nejlépe uvědomí při jízdě v takzvané Španělské lanovce nad Niagarou. Tato lanovka vede nad vírem a je z ní působivý výhled na řeku po i proti jejímu proudu. Proč se jí ale říká „Španělská“ lanovka? Její projekt totiž vypracoval nadaný španělský inženýr Leonardo Torres Quevedo (1852–1936), který lanovku také postavil. Lanovka je v provozu od roku 1916 a na celém světě je jediná svého druhu.

[Nákres a obrázek na straně 26]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

EROZE podle odhadů způsobila, že od roku 1678 vodopády ustoupily nejméně o 300 metrů

1678

1764

1819

1842

1886

1996

[Podpisek]

Zdroj: Niagara Parks Commission

[Mapy na straně 27]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KANADA

USA

KANADA

USA

Erijské jezero

Niagarské vodopády

Niagara

Jezero Ontario

[Obrázek na straně 25]

Vodopád American Falls

Kanadský vodopád Horseshoe Falls

[Obrázek na straně 26]

Noční pohled na osvětlené vodopády v zimě