Milán a Turín stojí za to navštívit

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

ZÁJEZD do Itálie může být velmi příjemným zážitkem. Zdejší jídlo, víno, příroda, dějiny, kultura, hudba, jazyk — to všechno dohromady působí, že se na tuto zemi nedá zapomenout. A právě letošní léto může být vhodnou dobou na cestování, a to zejména pro ty, kdo jsou do Itálie pozváni na jeden z mezinárodních sjezdů svědků Jehovových. Vydejme se nyní na krátký výlet do dvou pozoruhodných italských měst a do jejich okolí.

Je Milán skutečné hlavní město Itálie?

Z hlediska obchodu a průmyslu je Milán často považován za skutečné hlavní město Itálie. Ve srovnání s jinými italskými městy není tak proslulý historickými a uměleckými památkami. Zdá se, že zde moderní doba převládá nad starověkem. V Milánu je však přesto několik vynikajících uměleckých a architektonických památek, které svědčí o jeho dávné minulosti.

Tento kraj byl kolem roku 600 př. n. l. osídlen Galy, starověkým keltským národem, který přišel z území dnešní Francie. V roce 222 př. n. l. dobyli město Římané, a dali mu polatinštěné jméno Mediolanum, dnes Milán. V průběhu staletí se z italského poloostrova stala rozdělená a okupovaná země, která získala nezávislost až ve druhé polovině 19. století. Milán byl tedy podmaňován nekonečným proudem nájezdníků. Jedni z těch, kdo tuto oblast obsadili, byli Langobardi, kteří pravděpodobně pocházeli ze Skandinávie. Podle nich byl kraj, v němž je Milán hlavním městem, pojmenován Lombardie.

Pojďme se projít po městě

Stejně jako v dějinách ostatních částí Itálie, i v dějinách Milána dominovala katolická církev. Není tedy divu, že zdejší katedrála neboli dóm je třetím největším kostelem v Evropě a jedním z největších gotických kostelů na světě. Tato katedrála je dlouhá asi 150 metrů a je hustě posázená špičatými věžičkami a více než 3 000 sochami  a chrliči. Se stavbou se začalo v roce 1385 a trvalo pět století, než byla dokončena. Když dnes Italové mluví o nějaké práci, jejíž dokončení trvá příliš dlouho, říkají, že připomíná „stavbu katedrály“.

Pro čtenáře Bible bude zajímavé, když v průčelí katedrály vysoko v gotickém okně uvidí Boží jméno v podobě „Jahve“. Venkovní stěna průčelí je vyzdobena četnými výjevy z biblických příběhů.

Jednou z budov, z nichž se staly symboly města, je Castello Sforzesco. Byla postavena v 15. století milánskými panovníky z rodu Sforzů. Dnes je v ní několik muzeí. Fresky na stěnách jedné nádherné místnosti údajně namaloval slavný umělec a vědec Leonardo da Vinci.

K nejznámějším malbám da Vinciho patří freska v renesančním klášteře Santa Maria delle Grazie, který pochází z 15. století. Na této fresce, která je považována za nejproslulejší renesanční malbu, je vyobrazen Ježíš při události obvykle nazývané Poslední večeře. V další galerii, Pinacoteca di Brera, je umístěna jedna z největších italských sbírek obrazů od známých malířů, například obrazy Belliniho, Raffaela, Tintoretta a Caravaggia.

Badatelé Bible jistě ocení ambroziánskou knihovnu a obrazárnu, kde můžete vidět Muratoriho zlomek — latinský seznam Křesťanských řeckých písem pocházející z konce druhého století n. l. Tento seznam pomáhá potvrdit sestavení kánonu „Nového zákona“. *

V téže knihovně je uložen kodex nazývaný Ambrosian O 39 sup. Tento kodex je datován do konce devátého století n. l. a uvádí Boží jméno v podobě tetragrammata psaného hebrejským čtvercovým písmem, jak je ukázáno ve Svatém Písmu — Překladu nového světa (se studijními poznámkami). * Majetkem ambroziánské knihovny jsou také další starověké překlady Bible a také Codex Atlanticus, což je sbírka více než 2 000 kreseb a vědeckých studií Leonarda da Vinciho.

Jedno užitečné doporučení návštěvníkům připomíná, že mnoho muzeí a knihoven je umístěno ve starověkých budovách, které sice září krásou, ale při dnešním stále vzrůstajícím přílivu turistů se snadno zaplní. Na mnoha místech proto musí být návštěvy předem  domluveny a v některých muzeích je doba návštěv omezena.

Ti, kdo mají rádi hudbu, by si možná ještě před odchodem ze staré části města chtěli zvenku prohlédnout La Scalu, jednu z nejslavnějších operních budov na světě. I když návštěvník nemůže jít na operu, možná by se rád podíval do muzea, kde je vystaveno mnoho předmětů připomínajících hudebníky a slavné zpěváky. *

Po prohlídce novodobé části Milána, kde jsou výškové budovy a sportovní stadion, získáte přehled o městě, které patří k nejbohatším městům v Evropě. Budete moci ocenit rozmanitost, krásu a dlouhou historii Milána. Návštěvníci, kteří rádi nakupují a prohlížejí si památky, se jistě budou chtít podívat do obrovské galerie Viktora Emanuela II., která má nádherný skleněný strop a kopuli.

Určitě budete rádi, že jste do Milána přijeli! Ale teď se vydejme na západ, kde navštívíme naprosto odlišné významné italské město.

Turín — další italský klenot

Toto město, které má asi milion obyvatel, leží v nejužším místě Pádské nížiny, na úpatí západních Alp a necelých sto kilometrů od francouzských hranic. Je obklopeno bázeň vzbuzujícím „amfiteátrem“ alpského horského masivu, který se rozprostírá, kam až oko dohlédne. Téměř polovinu  turínské provincie tvoří hory, lesy a údolí. Pojedete-li o něco méně než hodinu, dostanete se k horským rekreačním střediskům. A za necelé dvě hodiny zase můžete být na plážích v Ligurii.

Počátky Turína je možné časově zařadit před období Římanů. Původně byl osídlen kmenem Taurinů, později se stal římskou kolonií, jejíž pozůstatky leží v historické části města. V architektuře Turína jsou patrné středověké rysy, ale většina staveb pochází ze 17. a 18. století, a proto budovy lemující ulice v centru města jsou postaveny převážně v barokním slohu.

V Turínu se nachází jedno z nejlepších egyptských muzeí na světě. V něm je umístěna mimořádná sbírka předmětů z období starověké civilizace, která se rozvinula podél Nilu, a tato sbírka je druhá nejvýznamnější na světě, hned za sbírkou v Káhiře.

I při návštěvě na pouhých několik hodin můžete obdivovat historické a umělecké centrum města, palác Madama, Královský palác a věž Mole Antonelliana vysokou 170 metrů, což byla donedávna jedna z nejvyšších kamenných staveb v Evropě. Někdy se jí říká turínský protějšek pařížské Eiffelovky, protože je ve městě významným orientačním bodem. Dále je zde park Valentino, v němž jsou botanické zahrady, trávníky, stromořadí, kašny a také středověká vesnice — malebná, věrná rekonstrukce vesnice z 15. století z kraje Piemonte.

Turín je jedním z nejdůležitějších italských průmyslových center. Zde sídlí automobilová společnost FIAT (Fabbrica Italiana Automobili Torino). Jestliže se zajímáte o historické automobily, pak v Museo delľAutomobile asi tři kilometry od města najdete sbírku přibližně 150 automobilů z doby těsně po první světové válce, ze třicátých let a také automobilů klasických — mimo jiné vozy Bugatti, Maserati a Lancia. Je zřejmé, proč je obživa téměř poloviny současných obyvatel Turína nějakým způsobem spjata s automobilovým průmyslem.

Svědkové Jehovovi v Turínu a Milánu

V údolích kolem Turína žilo po staletí velké množství valdenských, potomků putujících kazatelů z doby protestantské reformace. Není tedy divu, že Charles Taze Russell, který poskytoval vedení mezi prvními badateli Bible (jak se tehdy říkalo svědkům Jehovovým), při své cestě do Evropy v roce 1891 navázal spojení s místním valdenským pastorem Danielem Rivoirem. Russell se s ním domluvil, že mu dá několik biblických studijních pomůcek, aby je přeložil do italštiny. V roce 1903 byla v této oblasti vytvořena první skupina badatelů Bible. Když v roce 1912 Russell znovu přijel do Itálie, asi 40 lidí se pravidelně scházelo na křesťanských shromážděních v jedné budově v Pinerolu nedaleko Turína. A v Pinerolu se v roce 1925 konal jejich první italský sjezd.

Počáteční známky činnosti badatelů Bible v Turínu tedy pocházejí z dvacátých let minulého století. V roce 1946 však byli do Itálie posláni první misionáři svědků Jehovových. Tito misionáři pomáhali postavit činnost svědků na pevný základ. Koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let byly v Turínu založeny první sbory. Nyní je ve městě a v turínské provincii asi 13 000 svědků Jehovových. Ale jak je to v Milánu?

Odbočka zastupující svědky v Itálii byla o něco déle než rok v Milánu. V roce 1948 byla přemístěna do Říma. V roce 1947 se v městském divadle v Milánu konal první poválečný sjezd. Sešlo se tam asi 700 návštěvníků ze všech končin Itálie. Mezinárodní sjezd „Věčné dobré poselství“ byl v Milánu v roce 1963 uspořádán na velodromu Vigorelli, což byla tehdy snad nejznámější cyklistická dráha v Evropě.

Soudobá kazatelská činnost svědků Jehovových se v Milánu setkává s velkým úspěchem. Nyní je v tomto městě 57 sborů, v nichž se shromažďuje více než 4 000 aktivních evangelistů. Je zde také sjezdový sál v přestavěném městském divadle.

Prohlídka Milána a Turína může být opravdu odměňující. Ať půjdete kamkoli, všude se pravděpodobně setkáte s vřelým přijetím a získáte cenné zážitky.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 27]

Je Turínské plátno pravé?

Snad nejznámější turínskou zajímavostí je plátno, které někteří lidé považují za rubáš, v němž bylo zabaleno Kristovo tělo. Jedna cestovní příručka vysvětluje: „Tato nejznámější — a nejspornější — ze všech posvátných relikvií je uchovávána v turínském dómu [katedrále].“ Trvale je vystaveno v jedné z kaplí dómu a je uzamčeno ve vzduchotěsné vitríně vyrobené z neprůstřelného skla a naplněné inertním plynem. Kniha dále uvádí: „V roce 1988 však byl mýtus o tomto plátně vyvrácen: test pomocí radiouhlíkového datování ukázal, že plátno pochází nanejvýš z 12. století.“ *

[Poznámka pod čarou]

[Mapa na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

MILÁN

TURÍN

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 24]

Milánská katedrála

[Obrázek na straně 24]

Zdá se, že v Milánu moderní doba převládá nad starověkem

[Obrázky na straně 25]

La Scala (nahoře) a galerie Viktora Emanuela II. (vpravo) v Milánu

[Obrázek na straně 25]

„Poslední večeře“ od Leonarda da Vinciho

[Podpisek]

Scala/Art Resource, NY

[Obrázek na straně 26]

Do turínské středověké vesnice se vchází po padacím mostě

[Obrázek na straně 26]

Věž Mole Antonelliana vysoká 170 metrů

[Obrázek na straně 26]

Turínem protéká řeka Pád