Celosvětová epidemie nenávisti

NA SVOBODĚ se pohybuje jedna nestvůra. Ta nestvůra se jmenuje nenávist. A potuluje se po celém světě.

Jistá balkánská provincie se dosud vzpamatovává z důsledků nedávných etnických čistek. Staleté nepřátelství vedlo k masovým popravám, znásilňování, k vyhánění lidí, k zapalování a drancování jejich domů a vesnic, ničení úrody, zabíjení dobytka a ke hladu. Stále je zde velké množství pozemních min.

Ve Východním Timoru v jihovýchodní Asii muselo 700 000 vyděšených lidí utéci před hrůzami v podobě vraždění, bití, nuceného vysídlování a střílení na potkání. Za nimi zůstávala krajina zpustošená řádícími milicemi. „Cítím se jako štvané zvíře,“ naříkal jeden muž, kterého to postihlo.

Jedna obytná budova v Moskvě byla zničena obrovskou detonací bomby, kterou tam nastražili teroristé. Výbuchem byla do okolí rozmetána těla 94 nevinných obětí — včetně několika dětí. Více než 150 lidí bylo zraněno. Pod vlivem takové hrůzy se lidé ptají: ‚Kdo je na řadě teď?‘

V kalifornském Los Angeles si jeden rasista vyhlédl skupinu předškolních židovských dětí a později zastřelil poštovního doručovatele filipínského původu.

Nenávist lze skutečně popsat jako celosvětovou epidemii. Zprávy téměř denně ukazují, co se stane, když se rasová, etnická nebo náboženská nevraživost spojí s nezákonností. Vidíme, jak jsou národy, společenství a rodiny rozervány. Vidíme, jak jsou různé země zataženy do masové genocidy. Vidíme, jak dochází k nevýslovně nelidskému jednání jen proto, že někteří lidé jsou „jiní“.

Aby mohla být někdy nestvůra zvaná nenávist zkrocena, musíme porozumět původu takového nenávistného násilí. Je nenávist zakódována v lidských genech? Je to naučené chování? Lze se z tohoto začarovaného kruhu nenávisti vymanit?

[Podpisek obrázku na straně 3]

Kemal Jufri/Sipa Press