Nedoceněný marabu

Od našeho dopisovatele v Keni

„Ještě jsem neviděl ptáka, který by byl zlověstnějším znamením než marabu, pokud nějaký takový pták ... vůbec existuje.“ — The World’s Wild Places—Africa’s Rift Valley

Z TĚCH mnoha ptáků, kteří žijí v Africe, jich jen málo musí snášet tak ostrou kritiku jako marabu. Ten je běžně popisován jako podlý a ohavný pták, jenž nemá dobré pohnutky. Marabu má zjevně vážné problémy s veřejným míněním.

Líbí se vám ptáci, kteří mají elegantní vzhled a melodický hlas? Marabu nemá ani jedno, ani druhé. Kvůli opelichané růžové hlavě a krku vypadá zasmušile a uboze. V dospělosti mu na krku visí načervenalý nafukovatelný vak, který připomíná tlustou zaoblenou vázanku. Většina lidí se shoduje na tom, že tento vak tomuto tvoru na kráse moc nepřidá. Nicméně dr. Leon Benun, vedoucí ornitologického oddělení v Keňském národním muzeu, nám připomíná: „To, že se nám ten vak zdá ohyzdný, ještě neznamená, že je ohyzdný i pro marabua.“ Přesto dosud nikdo nezjistil, jakou má tento vak biologickou funkci.

Sympatie těch, kdo ho pozorují, si tento pták nezíská ani svým způsobem obživy. Je totiž mrchožrout. Zjistilo se, že když nablízku žádné mršiny nejsou, zabíjí ostatní ptáky, aby uspokojil svou žravost. Není divu, že k němu mnozí lidé mají tak velký odpor.

Avšak i přes svůj nehezký vzhled a rysy má marabu řadu vynikajících vlastností. Připojte se tedy k nám a poznejme tohoto velmi ostouzeného ptáka blíže.

 Ptačí obr

Marabuové jsou prokazatelně největšími ptáky čeledi čápovitých. Plně dospělý sameček může dosáhnout výšky až 150 centimetrů a hmotnosti přes 8 kilogramů. Samičky marabua bývají o něco menší. Jeho těžký, klínovitý zobák může dorůst délky více než 30 centimetrů, což mu velmi pomáhá při trhání kousků masa z mršiny.

Přestože je tento čáp tak velký, je vynikajícím letcem. Díky tomu, že rozpětí jeho křídel je více než dva a půl metru, dokáže mimořádně lehce klouzat vzduchem. Při letu vypadá opravdu elegantně; hlavu má lehce staženou k lopatkám a dlouhé nohy natažené za tělem. Umí mistrovsky využívat teplé vzdušné proudy neboli termály a může vystoupat do takové výšky, že ho ze země někdy není téměř vidět. Vždyť marabuové byli spatřeni, jak se vznáší ve výšce až 4 000 metrů.

Zodpovědní rodiče

Zvláště chvályhodné je však to, jak se marabuové starají o své mladé. Rodičovská péče je opravdu náročná. Začíná stavbou hnízda. Sameček nejprve vybere vhodné místo a pak se pustí do stavby. Samička se k němu připojí později. Hnízdo, které postaví někdy i 30 metrů nad zemí, není nijak složité. Je to asi metr široká, téměř neupravená, otevřená plošina ze suchých klacků, větviček a listí. Pták se v období  hnízdění někdy usídlí ve starém hnízdě, které vyspraví několika větvičkami a dalším materiálem a které tak dostane nový kabát. O některých koloniích marabuů se ví, že svá hnízdiště zachovávají na stejném místě již 50 let.

Zatímco sameček marabua ještě staví nový domov, začíná s hledáním partnerky. Na rozdíl od toho, co je obvyklé mezi mnoha ptačími druhy, sameček marabua čeká, až se k němu přiblíží samička. Přijde se ukázat několik případných partnerek, které se ucházejí o samečkovu přízeň. Není nijak neobvyklé, když sameček samičku odmítne. Ale vytrvalost se vyplácí a jedna ze samiček je nakonec přijata. Během následujících námluv mají oba svůj vak zcela nafouknutý a vydávají zvuky, jež mají zahnat nežádoucí zájemce. Tyto zvuky jsou popisovány jako bučení, skučení a pískání. To jsou jediné známé zvuky, které kromě občasného klapání ohromným zobákem marabuové vydávají. Mezi partnery se vytváří pevné pouto posilované obvyklým hlubokým ukláněním se na pozdrav, což dělají vždy, když se partner po nějaké době vrací zpět do hnízda. Tento pozdrav spočívá v tom, že ptáci zakloní hlavu, pak ji skloní a dlouze zaklapají zobákem.

Stavbu hnízda dokončí dvojice společně. Oba se také dělí o úkol sedět na vejcích. Po uplynutí inkubační doby, která trvá jeden měsíc, se ze dvou nebo tří křídově bílých vajec vylíhnou narůžovělá, řídce ochmýřená kuřata, o něž budou projevovat zájem oba rodiče. Těmto mláďatům marabuů se dostává úžasné péče. Začne intenzivní program krmení zahrnující velmi výživnou potravu, jako například ryby. Marabuové často navštěvují mokřiny, kde mohou ulovit dostatek žab — další obvyklou součást svého jídelníčku. Vylíhnutá mláďata se dokážou živit sbíráním kousků potravy, kterou rodiče vyvrhnou do hnízda. Mláďata rostou pomalu, a teprve od svých čtyř měsíců, kdy jsou schopna vyletět z hnízda, se o sebe začínají starat sama.

„Hygienická služba“

Ačkoli se marabuy často opovrhuje, protože jsou mrchožraví, ve skutečnosti dělají velmi užitečnou práci. Dravci po sobě na afrických pláních zanechávají rozkládající se mršiny. Pokud by se o tyto mršiny nikdo nepostaral, mohla by se z nich snadno rozšířit nákaza a představovaly by nebezpečí jak pro člověka, tak pro zvířata. Avšak marabuové konají prospěšnou službu tím, že tento odpad odstraňují. Spolu se supy, kteří jsou také mrchožravými dravci, pátrají na pláních po opuštěné zdechlině. Když nějakou najdou, marabuové počkají, až ji průbojnější supi svými silnými zahnutými zobáky otevřou. Ve vhodný okamžik marabu vrazí do  zdechliny svůj dlouhý zobák připravený jako chirurgický nůž, utrhne kus masa a poodejde opět stranou, kde pak čeká na svou další příležitost. Když se supi dosyta nažerou, přijde řada na marabuy, kteří začnou bojovat o každý kousek zbylého masa. Marabuové sežerou skoro vše, co dokážou spolknout, kromě kostí. Bez problémů zhltnou kusy masa vážící až 600 gramů.

V posledních letech marabuové rozšířili své hygienické služby za hranice svého přirozeného prostředí. Tento pták z velké části ztratil strach z člověka, a nyní je častým návštěvníkem městských a venkovských smetišť. A jaký je výsledek? Čistší prostředí. Marabuové dokonce prohledávají i odpadní vody z jatek a pátrají po jakémkoli soustu, jež v ní zbylo. To, jak může být tento pták odolný, je vidět na následujícím příkladu. Když jeden marabu prohledával odpad okolo jedněch jatek v západní Keni, podařilo se mu spolknout řeznický nůž. O několik dní později byl ten nůž nalezen na stejném místě čistý a nablýskaný, zatímco marabu, který nůž vyvrhl, pokračoval ve své obvyklé činnosti a nejevil známky jakýchkoli potíží!

Budoucnost marabuů

Marabuů indických, kteří jsou nejbližšími příbuznými marabua afrického a kteří jsou větší než on, sice ubývá, ale marabuům africkým se daří dobře. Pokud je známo, ve volné přírodě nemá žádné nepřátele. V minulosti byl nejkrutějším nepřítelem marabuů člověk. Lidé tohoto velkého čápa stříleli a vytrhávali mu jemná hřbetní pera, kterými zdobili dámské pokrývky hlavy. „Je téměř nepochopitelné,“ uvádí kniha Storks, Ibises and Spoonbills of the World (Čápi, ibisi a kolpíci světa), „že tato jemná a krásná pera, jež zdobí vějíře či některé krásné doplňky drahé srdci ženy, pocházejí z těchto obrovských, vyzáblých a odpudivě vypadajících mrchožroutů.“ Naštěstí pro tyto ptáky jejich zlovolné vybíjení během let polevilo a jejich počet opět stoupá. Naše krátké seznámení s marabuem nepochybně odhalilo, že si opovržení a potupu zkrátka nezaslouží. Jeho výkonnost a píle při čištění životního prostředí nám přináší velký prospěch. Ačkoli to není ten nejkrásnější pták, přesto svým neokázalým způsobem přináší slávu svému Stvořiteli. (Žalm 148:7, 10)

[Obrázek na straně 16]

Těžký, klínovitý zobák tohoto ptáka může dorůst délky více než 30 centimetrů

[Obrázek na straně 16 a 17]

Rozpětí křídel marabua je přes 2,5 metru

[Podpisek]

© Joe McDonald

[Obrázek na straně 17]

Mláďatům marabua se dostává úžasné péče

[Podpisek]

© M.P. Kahl/VIREO

[Obrázek na straně 18]

Biologická funkce vaku, který má marabu na krku, nebyla dosud zjištěna

[Obrázek na straně 19]

Marabu někdy staví hnízdo i 30 metrů nad zemí