Opětovné shledání korejských rodin — Začíná nová epocha?

Od našeho dopisovatele v Korejské republice

TU UDÁLOST nazvali velkým lidským dramatem. Přilákala přes 1 300 místních reportérů a přes 400 zahraničních dopisovatelů. O co šlo? Bylo to opětovné shledání členů rodin ze severní a jižní části Koreje, které byly odloučeny již asi 50 let.

Mnoho Korejců nemělo se svými příbuznými půl století vůbec žádný kontakt, a to ani poštou, ani faxem a ani telefonem. Zemi rozděluje demilitarizovaná zóna, kvůli níž jsou členové rodin odloučeni. Díky čemu se toto opětovné shledání uskutečnilo? *

Významné setkání

Dne 15. srpna 2000 dosedlo na plochu mezinárodního letiště Kimpo v Korejské republice letadlo s vlajkou Korejské lidově demokratické republiky. Na jeho palubě byli cestující ze severu, kteří prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže obdrželi doklady o tom, že někteří z jejich příbuzných na jihu jsou ještě naživu. Do téhož letadla pak nastoupilo 100 Korejců z jihu a zamířilo zpátky na sever, aby se mohli setkat se svými příbuznými. Představte si, že byste měli bratra, sestru, matku, otce, syna, dceru nebo manželského partnera, kterého jste neviděli přes 50 let! Mnoha účastníkům tohoto setkání bylo hodně přes 60 či 70 let a své příbuzné viděli naposledy v době svého dospívání, když jim ještě nebylo ani dvacet.

Tyto návštěvy byly naplánovány jen na čtyři dny a tři noci, po nichž se všichni museli zase rozloučit. Bezpochyby právě proto  spolu mnozí členové rodin mluvili při tomto shledání téměř bez přestávky! Dalo se předpokládat, že dojde k duševnímu traumatu či šoku, a tak byli v pohotovosti lékaři, zdravotní sestry i sanitky. Není divu, že jich bylo zapotřebí.

Toto opětovné shledání se týkalo jen zlomku celkového počtu odloučených příbuzných. Některé odhady uvádějí, že v Koreji je 690 000 lidí ve věku nad 60 let a 260 000 ve věku nad 70 let, kteří jsou od svých milovaných i nadále odloučeni. Avšak ze 76 000 lidí z Korejské republiky, kteří vyhověli určitým požadavkům a požádali o návštěvu svých příbuzných na severu, jich pro toto setkání bylo vybráno jen 100.

K nim patřil i 82letý Jang Džin-júl. Prostřednictvím Červeného kříže obdržel oznámení, že jeho 70letý bratr Jang Van-júl hledá své příbuzné na jihu. Mladší bratr Jang Džin-júla v roce 1950 náhle zmizel během korejské války — v době, kdy byl studentem univerzity v Soulu. Od té doby o něm už nikdo neslyšel. Tito dva muži a s nimi i jejich dvě sestry se opět shledali po pěti desetiletích odloučení.

Lí Pok-jan, kterému je 73 let, se shledal se svou 70letou manželkou a dvěma syny. Když svou rodinu viděl naposled, jeho mladšímu synovi byly pouze dva roky a staršímu pět. Jednou během války odešel z domu s tím, že si jde koupit kolo. Od té doby o něm už neslyšeli. Zmizel. Při jejich dojemném setkání mu manželka, která dnes trpí cukrovkou a chorobným třesem, konečně mohla položit otázku, o níž po desetiletí přemýšlela, totiž proč mu nákup toho kola trval tak dlouho?

Lí Čong-píl, kterému je 69 let, byl od své rodiny odloučen a zaregistrován jako pohřešovaný v roce 1950 — v době, kdy byl ještě žákem základní školy. Po letech se na jihu opět setkal se svou 99letou matkou Čo Von-ho a také se svými dvěma bratry a dvěma sestrami. Jeho letitá matka ho žel už nepoznala.

To jsou jen některá z mnoha dojemných setkání. Tuto událost vysílalo v přímém přenosu několik místních i zahraničních televizních stanic. I diváci při sledování tohoto opětovného setkání plakali radostí. Mnozí lidé přemýšleli, zda to povede k dalším setkáním. Ať už to bude jakkoli, toto setkání bylo brzy u konce a loučení bylo téměř stejně bolestné jako první odloučení. Příbuzní nevěděli, zda se vůbec ještě někdy setkají.

Půl století rozdělení — Blíží se jeho konec?

Dne 15. srpna 1945 se Korea po 36 letech zbavila jha japonské koloniální nadvlády. Brzy však měla být tehdejší politikou rozdělena. Vypuzením Japonců z Korejského poloostrova získaly americké síly kontrolu nad územím ležícím jižně od 38. rovnoběžky, a sovětské síly ovládly území na sever od ní. Válka, která brzo nato vypukla, situaci nevyřešila. V Koreji začaly fungovat dvě vlády. Od roku 1945 a dále během celé korejské  války byly tisíce rodin rozděleny. Když válka v roce 1953 konečně skončila, byla země rozdělena na dvě části, a to zaminovanou demilitarizační zónou.

Desítky let téměř nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo dojít k opětovnému sloučení. Avšak 13. června 2000 přistálo na pchjongjangském letišti Sunan letadlo, na jehož palubě byl prezident Korejské republiky Kim Te-džung. Na přistávací dráze již čekal Kim Čong-il — hlava Korejské lidově demokratické republiky —, aby ho přivítal. Zdálo se, že se náhle a nečekaně otevírají nadějné vyhlídky. Tito dva čelní představitelé se předtím ještě nikdy nesešli. Při tomto setkání se však chovali jako bratři, kteří se dlouho neviděli. Následoval třídenní summit, na němž oba představitelé přislíbili, že se budou snažit ukončit nepřátelství trvající půl století a dosáhnout usmíření. Jedním z prvních výsledků tohoto summitu bylo právě setkání odloučených členů rodin. Brzy se začaly podnikat další kroky.

Oba představitelé se také dohodli na obnovení železničního spojení mezi severem a jihem. Do konce září 2001 se má opravit dvanáct kilometrů železniční tratě v jižní části Koreje a osm kilometrů v severní. Tato železnice bude procházet demarkační linií a obě části Koreje opět spojí. A až se tato trať nakonec napojí na železnici, jež protíná Čínu, povede z Korejského poloostrova přes Čínu až do Evropy. Jak řekl prezident Kim Te-džung, bude to opravdu „nová hedvábná cesta po železnici“. Demarkační linii nakonec protne ještě jedna železniční trať, která se napojí na ruskou transsibiřskou magistrálu.

To, zda jsou tyto kroky skutečně předzvěstí nové epochy, se teprve uvidí. Dosavadní snahy sjednotit rozdělené rodiny jsou chvályhodné. Přesto je zřejmé, že lidstvo potřebuje celosvětové panství Božího Království. (Matouš 6:9, 10) V Orientu začali svědkové Jehovovi organizovat šíření tohoto poselství naděje již v roce 1912. Mnoho obyvatel severní části Korejského poloostrova toto poselství slyšelo a řada jich ho také přijala. Mnozí z nich však byli během japonské nadvlády uvězněni, protože odmítali jít do války.

Potom, co druhá světová válka skončila a svědkové Jehovovi byli propuštěni, se tito křesťané začali shromažďovat. Většina jich odešla na jih, kde se mohli těšit z náboženské svobody. V červnu 1949 byl v Soulu vytvořen první sbor, který se v Korejské republice rozrostl ve velkou organizaci, k níž patří více než 87 000 činných svědků. Mezi nimi jsou rovněž tisíce těch, kdo jsou odloučeni od svých příbuzných na severu.

Možná se události vyvinou tak, že se v Koreji budou moci opět sjednotit všechny rozdělené rodiny. Důležitější však je to, že konec tohoto rozdělení by 22 milionům obyvatel Korejské lidově demokratické republiky dal příležitost slyšet biblické poselství.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 13]

Manželé (nahoře) a matka se synem (dole) se znovu shledali

[Obrázek na straně 14]

Muž, který se věnuje uctívání předků, se klaní před portrétem svého otce, jenž zemřel dříve, než se mohli znovu sejít

[Obrázek na straně 15]

Jang Džin-júl (úplně vlevo) se znovu setkal se svým bratrem (uprostřed) ze severu

[Podpisek obrázku na straně 13]

Fotografie na stranách 13–15: The Korea Press Photojournalists Association