Přejít k článku

Přejít na obsah

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

Padělaná zkamenělina

„Po dobu 116 let zdobila haly Waleského národního muzea v Cardiffu zkamenělá kostra 200 m[ilionů] let starého dravce, který se kdysi proháněl v jurských mořích. Potom kustodi muzea v Cardiffu rozhodli, že tyto pozůstatky mořského masožravého ichtyosaura je třeba očistit — a při tom vyšlo najevo, že byli podvedeni,“ říkají britské noviny The Guardian. „Když jsme odstranili pět vrstev nátěru, zjistili jsme, že se jedná o pečlivě zhotovený padělek,“ řekla konzervátorka Caroline Buttlerová. „Byla to kombinace dvou typů ichtyosaurů plus pokus chytře spojit jejich části.“ Muzeum tento exponát nevyřadilo, ale vystavilo jej jako ukázku padělané zkameněliny.

Znečištěná horská jezera

Horská jezera nejsou tak čistá, jak se myslelo. „Dokonce i ta nejvýše položená jezera, jako například Schwarzsee nad městem Sölden [v Rakousku], jsou plná znečišťujících látek,“ uvádí německý časopis natur & kosmos. Ryby ve vysokohorských jezerech mají v sobě až 1000krát větší množství DDT než ryby v nižších nadmořských výškách. Proč? V tropických zemích se jedovaté chemické látky odpařují a s větrnými proudy se vzduchem dostávají do jiných částí světa. Nad chladnými místy — jakými jsou například horská jezera — částice DDT zkondenzují a spadnou v podobě srážek. Tato „ledově chladná horská jezera fungují jako studené pasti,“ říká se v časopise, a „vychytávají DDT z atmosféry.“ Insekticid DDT, který je toxický pro lidi i zvířata a v Evropě byl zakázán před více než 20 lety, se však v rozvojových zemích stále používá.

Osobité hrobky

„Novou pohřební módou jsou výstřední hrobky,“ píše francouzský časopis L’Express. Výrobci hrobek nabízejí, že postaví pomník příznačný pro osobnost mrtvého, a to v 25 různých barvách, neobvyklého tvaru a z neobvyklých materiálů, jako je například barevné sklo nebo kov. K pomníkům, které již byly vyrobeny, patří skulptura padáku, psa a krávy, trosky vlaku a obrovský sud, který si objednal obchodník s vínem. Jedna velká firma uvádí, že ročně vyrobí nejméně 80 replik skútrů, které jsou určeny k ozdobení hrobů. Podle tohoto článku povolují místní předpisy pouze vertikální a horizontální náhrobní kámen, ale francouzské zákony respektují názor jednotlivce, a tak těm, kdo vlastní místo na hřbitově, dávají „ve výstavbě svobodu“.

Pozor na bižuterii z olova

„Pokud je pravděpodobné, že by vaše dítě mohlo okusovat nebo cucat bižuterii, která možná obsahuje olovo, ihned tyto věci vyhoďte,“ radí se ve zprávě kanadského ministerstva zdravotnictví. Laboratorní testy levné bižuterie, která se obvykle kupuje dětem, ukázaly, že většina vzorků obsahuje 50 až 100 procent olova. „Vstřebání i tak malého množství olova může nepříznivě ovlivnit vývoj intelektu a chování malých dětí,“ říká se ve zprávě. Zjistit obsah olova bez testovací soupravy je pochopitelně obtížné. Vzhledem k obvykle nízké ceně dětských šperků bude možná nejlepší to, co doporučují noviny National Post: „V případě pochybností je vyhoďte.“

Přírodní lokality — Klíč k ochraně přírody

„Ochrana lokalit [je] klíčem k zachování divoce žijící zvěře,“ říkají noviny Times of Zambia. Zpráva uvádí, že hlavním faktorem, který působí pokles populace divoce žijící zvěře, je ničení přírodních lokalit. Dochází k tomu „vypásáním, požáry, erozí půdy [a] tím, že je stále více půdy obděláváno“. Článek vysvětluje, že „zemědělství je zjevně důležité, a s tím nic neuděláme“. Podle zmíněných novin by však tyto přirozené lokality měly být zachovány v oblastech, kde „kvůli nekvalitní půdě nepřináší zemědělství velký užitek“. Když se v těchto oblastech začnou chovat domácí zvířata, mají obtíže vyrovnat se s parazity, jako jsou klíšťata a další roztoči, kdežto „divoká zvířata mají přirozené způsoby, jak se s takovými škůdci vypořádat“, například vyválením se v blátě či prachu nebo také tím, že je ozobávají ptáci.

Svědkové získali v Rusku soudní vítězství

Noviny The New York Times z 24. února 2001 uvedly: „Dnes [23. února] dosáhli u moskevského soudu svědkové Jehovovi vítězství, jež může mít dalekosáhlé důsledky — vítězství nad prokurátorkami, které se snažily zakázat tuto skupinu na základě zákona z roku 1997, jenž zakazoval náboženské sekty podněcující k nenávisti a nesnášenlivosti.“ Dne 12. března 1999 byl soudní proces odložen a bylo stanoveno pět expertů, kteří měli nauky svědků prostudovat. Případ byl skoro na dva roky přerušen. Potom byl proces 6. února 2001 obnoven a po necelých třech týdnech soud rozhodl, že obvinění prokurátorek je nepodložené. Prokuratura se však obrátila na moskevský soud s žádostí o obnovení procesu. Dne 30. května bylo této žádosti vyhověno a případ se vrátil zpět k dalšímu projednání. Noviny Los Angeles Times uvedly, že „k hlavním navrhovatelům náboženského zákona z roku 1997, kvůli němuž bylo mnoho denominací nuceno projít obtížným registračním procesem, patřila ruská pravoslavná církev, která se ostře staví proti misionářským aktivitám“.

Vydělávají na darovaném šatstvu

Německé noviny Südwest Presse říkají, že „pouze nepatrné množství“ darovaného ošacení se vlastně dostane k těm, kdo ho skutečně potřebují. Každý rok je v Německu darováno více než 500 000 tun šatstva na pomoc těm, kdo jsou v nouzi. Organizace, které šatstvo sbírají, jej však obvykle prodávají komerčním podnikům, což představuje obchod v hodnotě několika set milionů německých marek. Organizace, jež darované šatstvo sbírají, často nevědí, co se s ním stane. V článku se uvádí: „Pokud chcete mít jistotu, že se šaty od vás dostaly k chudým, musíte jim je poslat sami nebo po někom z krizové oblasti, kdo je důvěryhodný.“

Proč mají děti potíže s komunikací?

Podle novin Berliner Morgenpost mluvčí jedné pediatrické asociace v Berlíně přičítá komunikační problémy mladých lidí nadměrnému sledování televize a používání počítačů. Řekl, že děti, zvláště pak ty v předškolním věku, by měly trávit méně času sledováním televize či používáním počítačů a více času komunikací s živými lidmi, která by je stimulovala. Podle britských novin The Sunday Times navíc nové výzkumy naznačují, že „roste množství dvacetiletých a třicetiletých lidí, kteří kvůli stále většímu spoléhání se na počítačovou technologii trpí těžkou ztrátou paměti“ a nejsou schopni „rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými fakty“.

Mizící jazyky

Brazilské noviny Folha de S. Paulo uvádějí, že ve společném brazilsko-německém projektu se plánuje zdokumentovat ty domorodé brazilské jazyky, jimž hrozí zánik. Výzkumní pracovníci doufají, že vytvořením digitální databáze textů a zvuků se jim podaří trumajštinu, awetištinu a cuicurštinu uchovat. Podle lingvisty Aryona Rodriguese se zachovalo jen 180 z původních 1 200 domorodých jazyků. Nejméně padesáti z nich mluví méně než sto lidí. Například makúštinou mluví pouze jeden sedmdesátiletý vdovec, který žije na severu Brazílie. Pan Rodrigues říká, že zachování domorodých jazyků je nutné pro zachování tradiční kultury národa.

Mexico City má problémy s odpadky

Nedávná zpráva v novinách El Universal, které vycházejí v Mexico City, uvedla, že 30 procent odpadků v tomto městě zůstává na veřejných ulicích, a představuje tak potenciálně škodlivé znečištění. Ministr životního prostředí Aarón Mastache Mondragón uvedl, že v Mexico City je recyklováno pouze 10 procent odpadků a asi 48 procent se jich nerozkládá biologickou cestou. Z údajů Národního institutu pro recyklaci vyplynulo, že jedna vstupenka z tvrdého papíru se rozloží za měsíc, bambusová větev za jeden až tři měsíce, bavlněný ručník od jednoho do pěti měsíců, vlněné ponožky jeden rok, natřené dřevo něco přes rok, cínová plechovka sto měsíců, hliníková plechovka dvě stě až pět set let a skleněná láhev více než milion let.