Různobarevní baribalové

Od našeho dopisovatele v Kanadě

„Stojí na zadních nohách, sedí na zadku, ... dokonce při spaní chrápou. ... Jsou inteligentní, zvědaví, rychle se učí, dobře se přizpůsobují a zdá se, že prožívají stejné nálady jako my.“

VÝŠE uvedenými slovy se biolog Wayne McCrory, který studuje život v přírodě, vyjádřil o jednom z nejvzácnějších medvědů na světě — o baribalovi bílém ze severozápadního pobřeží Kanady. Vědecký svět se o tomto medvědu dozvěděl poprvé v roce 1900, kdy o něm podal zprávu William Hornaday, člen Newyorské zoologické společnosti. Když Hornaday sestavoval katalog medvědích kůží z města Victoria v Britské Kolumbii, náhodou objevil pozoruhodnou kožešinu. Byla smetanová se světle zlatavým nádechem a tvarem se podobala kožešině baribala černého.

 Hornaday byl tímto nálezem tak zaujat, že pozval Francise Kermodeho, ředitele Provinčního muzea Britské Kolumbie, aby mu pomohl shromáždit další informace o zvířeti, které osobně považoval za nový druh medvěda. Chtěl Kermodemu projevit uznání za snahy získat další exempláře objeveného medvěda a informace o něm, a proto v roce 1905 tohoto medvěda pojmenoval Ursus kermodei, což přeloženo znamená medvěd Kermodeho. V češtině má tento medvěd název baribal bílý.

Baribalové bílí patří ke stejnému druhu jako baribal černý, nemají však vždy takové zbarvení, na jaké poukazuje jejich jméno. Indiáni Cimšjanové, kteří žijí na stejném území jako medvěd Kermodeho, mu ve svém jazyce říkají Moksgm’ol neboli bílý medvěd. Byli pozorováni také baribalové, kteří byli rezaví, kaštanově hnědí, zlatí, světle žlutí, šedomodří, a dokonce hnědočernobíle strakatí.

Biologové dosud nevědí jistě, proč jsou někteří medvědi Kermodeho bílí. Podle jedné z jejich domněnek se odlišné zbarvení dá přičíst vzácné genetické mutaci. Vlastně pouze každý desátý pozorovaný medvěd Kermodeho je bílý. Baribalové bílí ze severozápadního tichomořského pobřeží Kanady jsou rozhodně ojedinělí a zasluhují si více než jen letmý pohled.

Návštěva teritoria baribala bílého

Baribaly bílé můžete vidět na severním pobřeží Britské Kolumbie, na území o rozloze přibližně 75 000 kilometrů čtverečních. Jestliže se vydáte asi 600 kilometrů na severozápad od Vancouveru, dostanete se na ostrov Princess Royal a do oblasti zálivu Douglas Channel blízko města Kitimat. Odtud přibližně 150 kilometrů na severovýchod směrem do vnitrozemí najdete dřevorubeckou osadu Terrace, která leží u řeky Skeeny. Právě v této oblasti je domovské území baribala bílého. Je to krajina, která byla popsána jako nejbujnější a nejbohatší divočina západní Kanady.

Chcete-li baribala bílého alespoň zahlédnout, potřebujete zkušeného průvodce po divočině, který chování tohoto bílého tuláka dobře zná. Nejlépe si nějakého baribala můžete prohlédnout v říjnu, v období tření lososů, kdy se vodní toky v Britské Kolumbii hemží mnoha tisíci těchto ryb. Při této každoroční události baribalové bílí sestupují z vysočiny, aby se poměli na hodech z lososů. Jeden očitý svědek popisoval obvyklé hodování medvědů na této hostině a mimo jiné řekl: „Když si vyberou kus, jaký chtějí, položí mu jednu tlapu na hlavu a pak mu stahují kůži od žaber směrem k ocasu, čímž odhalují maso, na kterém si pak pochutnávají.“

Jací vlastně jsou

Baribalové bílí se možná zdají přátelští, roztomilí a hraví, ale ve skutečnosti mohou být nevyzpytatelní a nebezpeční jako všichni medvědi. Říká se, že špatně vidí. Díky svému malému špičatému nosu a protáhlým nozdrám však mají velmi dobrý čich. Ačkoli se zdá, že se pohybují nemotorně, jsou velmi rychlí. Bylo změřeno, že někteří mohou na krátkou vzdálenost běžet rychlostí přes 50 kilometrů za hodinu.

Dospělé medvědice měří 130 až 190 centimetrů a váží 50 až 180 kilogramů. Samci jsou větší a někdy váží i přes 200 kilogramů. Když se baribalové bílí postaví na zadní nohy, dosahují výšky 250 až 275 centimetrů. Také jsou to výborní plavci. Velitel rybářské hlídky osobně pozoroval jednoho baribala, který plaval z blízkého ostrova k pevnině. Když se svým člunem zamířil blíže k medvědovi, překvapilo ho, že baribal se potopil a plaval pod vodou a vynořoval se jen proto, aby se nadechl čerstvého vzduchu.

Setkání s lidmi

Když medvědi opustí svůj přirozený zdroj potravy a začnou ji hledat u lidí, mnohdy před člověkem ztratí svou plachost a mohou se z nich stát velmi útočná a nebezpečná zvířata. Takoví medvědi bývají zabiti. Až tedy příště v přírodě uvidíte nějakého medvěda, který bude žebrat o jídlo, uvědomte si, že jestliže ho budete krmit, můžete nejen vystavit sami sebe nebezpečí, ale také možná přispějete k jeho brzké smrti.

Když přemýšlíme o tomto zajímavém medvědovi, rozhodně na nás působí silným dojmem rozmanitost, kterou se čeleď medvědovitých vyznačuje. Boží stvořitelská díla jsou opravdu nádherná a obdivuhodná. A člověk má závažnou odpovědnost o takové úžasné tvory pečovat.

[Podpisek obrázku na straně 27]

Howie Garber/www.wanderlustimages.com