Jak rozpoznat příznaky

„Smutek je normální, zdravá emoce, kdežto deprese je nemoc. Nesnáz spočívá v pochopení a rozpoznání rozdílů mezi nimi.“ (Dr. David G. Fassler)

JAKO většina jiných poruch, má i deprese jasné příznaky. Ty však vůbec není snadné rozpoznat. Proč? Protože skoro všichni dospívající, stejně jako dospělí, jsou tu a tam sklíčeni. Jaký rozdíl je mezi pouhým splínem a depresí? Hodně záleží na intenzitě a trvání tohoto stavu.

Intenzita souvisí s mírou negativních pocitů, jež mladého člověka postihly. Deprese je silnější než pouhý záchvat zoufalství — je to stravující emocionální choroba, která výrazně narušuje schopnost dospívajícího normálně fungovat. Doktor Andrew Slaby popisuje závažnost této situace následovně: „Vzpomeňte si na tu nejhorší fyzickou bolest, jakou jste kdy měli, například zlomeninu kosti, bolest zubu nebo porodní bolesti, potom ji vynásobte deseti a představte si, že neznáte její příčinu — tak nějak vypadá bolest při depresi.“

Trvání se vztahuje k tomu, jak dlouho stav netečnosti přetrvává. Podle názoru profesorů Leona Cytryna a Donalda H. McKnewa ml., kteří působí ve fakultní nemocnici, „hrozí nebezpečí vzniku depresivní poruchy takovému dítěti, které do týdne potom, co upadlo do sklíčenosti (z jakýchkoli důvodů) — nebo do šesti měsíců potom, co prodělalo ze svého pohledu těžkou ztrátu —, nejeví žádné známky radosti či návratu k normálnímu životu“.

Běžné příznaky

Diagnóza deprese je u mladého člověka stanovena pouze tehdy, když se řada příznaků objevuje denně — a to převážnou část dne — po dobu nejméně dvou týdnů. Relativně krátké záchvaty smutku jsou označovány jako depresivní epizody. Diagnózu dystymie, chronické formy mírné deprese, lze stanovit tehdy, když příznaky trvají alespoň rok a období úlevy není delší než dva měsíce. Co patří k některým obvyklým příznakům deprese? *

Náhlé změny nálady a chování. Dříve poddajný dospívající je náhle útočný. Deprese se u nich běžně projevuje vzpurným chováním, a dokonce útěky z domova.

 Společenská izolace. Dospívající s depresí se odtahuje od přátel. Je ale také možné, že přátelé se odtahují od něj, protože postřehli nežádoucí změny v jeho postojích a chování.

Pokles zájmu téměř ve všech sférách činnosti. Mladý člověk je obvykle pasivní. Koníčky, pro které byl ještě nedávno nadšený, považuje nyní za nudné.

Výrazná změna stravovacích návyků. Mnozí odborníci se domnívají, že poruchy příjmu potravy, jako například anorexie, bulimie a nutkavé přejídání, se často objevují současně s depresí (a mohou jí být někdy způsobeny).

Spánkové problémy. Dospívající spí buď velmi málo, nebo příliš mnoho. Někteří mladiství mají narušené spánkové návyky, to znamená, že v noci jsou vzhůru a ve dne spí.

Špatné výsledky ve škole. Mladistvý s depresí má problémy vycházet s učiteli i s vrstevníky a jeho prospěch ve škole se prudce zhoršuje. Zanedlouho vůbec nechce chodit do školy.

Riskantní chování nebo sebepoškozování. Chování, kterým mladý člověk ‚pokouší smrt‘, může ukazovat, že nemá zájem žít. Jedním z příznaků může být také sebemrzačení (například pořezaná kůže).

Pocity bezcennosti a nepřiměřené viny. Dospívající začne být přehnaně sebekritický a cítí se naprosto nedostatečný, a to i v případě, že skutečnosti svědčí o opaku.

Psychosomatické problémy. Pokud se nenajdou žádné tělesné příčiny bolestí hlavy, zad a žaludku nebo podobných problémů, je možné, že se jedná o depresi.

Vracející se myšlenky na smrt nebo na sebevraždu. Na depresi může poukazovat i to, že se mladý člověk zabývá morbidními tématy. Podobný význam mohou mít i hrozby, že spáchá sebevraždu. (Viz rámeček dole.)

Co je bipolární porucha?

Některé z uvedených příznaků mohou být přítomny u jiného záhadného onemocnění — bipolární poruchy. Podle dr. Barbary D. Ingersollové a dr. Sama Goldsteina je bipolární porucha (jež je známa také jako  maniodepresivní psychóza) „stav charakterizovaný depresivními epizodami, jež jsou přerušovány obdobími nadměrné aktivity a povznesené nálady, a to v míře, která daleko převyšuje normální dobrou náladu“.

Tato fáze povznesené nálady se nazývá mánie. K příznakům patří myšlenkový trysk, nadměrná mluvnost a snížená potřeba spánku. Nemocný člověk může vydržet řadu dní bez spánku, aniž by došlo ke zjevnému poklesu jeho energie. Dalším příznakem bipolární poruchy je velmi impulsivní chování bez ohledu na následky. „Mánie často ovlivňuje myšlení, úsudek a společenské chování takovým způsobem, že vznikají závažné problémy a trapné situace,“ uvádí se ve zprávě Amerického institutu pro duševní zdraví. Jak dlouho manická fáze trvá? Někdy je to jen několik dnů, jindy se mánie táhne několik měsíců, než převládne protichůdný stav — deprese.

Největší nebezpečí vzniku bipolární poruchy je u lidí, kteří mají tuto nemoc v rodině. Dobrou zprávou je to, že tito nemocní mají naději. „Pokud je u dětí stanovena diagnóza brzy a jsou správně léčeny,“ říká se v knize The Bipolar Child (Bipolární dítě), „mohou děti i jejich rodina trvale vést vyrovnanější život.“

Je důležité si uvědomit, že jednotlivý příznak jako takový depresi nebo bipolární poruchu neznamená. K diagnóze nejčastěji vede soubor příznaků, jež trvají určitou dobu. Otázkou přesto zůstává, proč tato záhadná porucha postihuje mladistvé?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

Když dítě chce zemřít

Podle amerických Středisek pro sledování nemocí v jednom z posledních let spáchalo ve Spojených státech sebevraždu více mladých lidí, než jich dohromady zemřelo na rakovinu, srdeční choroby, AIDS, vrozené vady, mrtvici, zápal plic, chřipku a chronické onemocnění plic. Další zneklidňující skutečností je výrazný vzestup hlášených sebevražd u dětí ve věku od 10 do 14 let.

Lze sebevraždám mladistvých předejít? V některých případech ano. „Statistiky ukazují, že mnoha sebevraždám totiž předcházejí sebevražedné pokusy nebo slovní náznaky a varování,“ píše dr. Kathleen McCoyová. „Pokud vaše dospívající dítě byť jen naznačí sebevražedný úmysl, je třeba mu věnovat bedlivou pozornost a případně vyhledat odbornou pomoc.“

Častý výskyt deprese u mladistvých ukazuje, že je nutné, aby rodiče a ostatní dospělí brali vážně jakékoli známky toho, že mladý člověk si chce vzít život. „Skoro v každém případě sebevraždy, který jsem zkoumal, byly náznaky těchto plánů u mladistvého přehlíženy nebo podceňovány,“ píše dr. Andrew Slaby ve své knize No One Saw My Pain (Nikdo mou bolest neviděl). „Členové rodiny ani přátelé nechápali, jak obrovské změny vidí. Soustředili se na následky, a ne na příčinu, která k nim vedla, takže jako diagnóza byly stanoveny ‚rodinné problémy‘, ‚zneužívání drog‘ nebo ‚anorexie‘. Někdy se léčba nemocného zaměřovala na hněv, zmatenost a podrážděnost, ale ne na depresi. Příčina potíží tedy přetrvávala a problém nemocného mučil a hryzal dál.“

Poselství je jasné — berte všechny náznaky sebevražedných sklonů vážně.

[Obrázek na straně 7]

Vzpurné chování je někdy příznakem deprese

[Obrázek na straně 7]

Dospívající s depresí ztrácejí zájem o činnosti, pro které byli dříve nadšeni