Mayové v minulosti a dnes

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MEXIKU

ÚDAJNĚ představovali jednu z největších civilizací na západní polokouli. A není divu, protože tito starověcí obyvatelé Belize, Guatemaly, Hondurasu, Mexika a Salvadoru vytvořili výjimečná architektonická, malířská, keramická a sochařská díla. Osvojili si vyspělou formu písma a dosáhli velkého pokroku v oblasti matematiky. Dokonce sestavili kalendář vycházející ze solárního roku. Kdo byli tito lidé? Byli to Mayové — zakladatelé jedné z nejbohatších a nejskvělejších amerických civilizací z rané doby.

Většina z toho, co o nich víme, byla zjištěna z nápisů na kamenech a z reliéfů. Mayové používali písmo, které se skládalo z více než 800 znaků, z nichž mnohé byly hieroglyfické. Své dějiny a zvyky Mayové zaznamenávali na schodiště, na dveřní překlady a na kamenné desky nebo sloupy. Psali také na papír vyrobený z vnitřní kůry planých fíkovníků. Když archy papíru poskládali, vytvořili knihu (nazývanou kodex), kterou pak potáhli jaguáří kůží. Většina těchto knih byla zničena, když přibližně v roce 1540 n. l. území Mayů dobyli Španělé. Několik z nich však dosud existuje.

 První mayští zemědělci se pravděpodobně usadili v nížinách severní Guatemaly asi tisíc let před Kristem. Svého vrcholu však mayská civilizace dosáhla v letech 250 n. l. až 900 n. l. — v době obvykle nazývané klasické období. Zamysleme se nyní krátce nad tím, co o starověkých Mayích víme.

Vynikající architekti a stavitelé

Mayové dovedli mistrně opracovávat kámen a stavěli velké pyramidy a chrámy z malty a vápence. Tyto pyramidy pozoruhodně připomínají pyramidy v Egyptě, což některé badatele v minulosti vedlo k mylnému závěru, že Mayové byli vlastně potomky Egypťanů.

V Guatemale, Hondurasu a na Yucatánu v jižním Mexiku byly objeveny rozvaliny mayských měst postavených z kamene. Mayská říše měla ve svém vrcholném období více než 40 takových měst a v každém z nich žilo 5 000 až 50 000 obyvatel. Jak píše The New Encyclopædia Britannica, „mayská populace možná dosáhla vrcholného počtu 2 000 000 lidí, z nichž většina trvale žila v nížinách nynější Guatemaly“.

Tato města s jejich monumentálními kamennými stavbami by bylo nemožné vybudovat, kdyby k tomu svým horlivým úsilím nepřispěli mayští pěstitelé kukuřice. Tito těžce pracující muži museli nejen zajišťovat jídlo pro svou rodinu, ale ještě se od nich očekávalo, že svými silami podpoří stavební činnost. Kromě toho museli obstarávat jídlo pro šlechtice a kněze, o nichž se samozřejmě předpokládalo, že mají za úkol zabývat se důležitější prací.

Rodinný život Mayů

Mayské rodiny byly pevně semknuté. Mnohdy prarodiče, rodiče i děti skutečně žili pod jednou střechou. Většinu zemědělských  prací vykonávali muži a starší chlapci. Dívky se učily vařit, šít a vychovávat své mladší sourozence.

Mayští zemědělci pěstovali čili papričky, avokáda a batáty. Základní potravou Mayů však byla kukuřice. Ženy a dívky ji připravovaly v různých obměnách. Například v podobě placky podobné dnešní tortille. Kukuřice byla dokonce jednou z hlavních přísad alkoholického nápoje, kterému se říkalo balche. Podle odhadů dnes přibližně 75 procent mayské potravy obsahuje kukuřice v různé formě, a v minulosti to bylo ještě více.

Velké množství bohů a bohyň

Důležitou úlohu v životě Mayů hrálo náboženství. Uctívali velké množství božstev — v jedné listině jich je uvedeno 160. Například to byl bůh stvořitel, bůh kukuřice, bůh deště a sluneční bůh. Ženy se účastnily poutí do chrámu bohyně Ixchel na ostrově Cozumel, kde se modlily o plodnost, nebo jestliže už byly těhotné, prosily o snadný porod.

U Mayů měl každý den náboženský  význam a pro každý měsíc byl v mayském kalendáři stanovený svátek. Ve spojitosti s pohřbíváním zesnulých se konaly zvláštní obřady. Tělo zesnulého bylo natřeno na červeno a potom s několika osobními věcmi zabaleno do slaměné rohože. Později byl zesnulý pohřben pod podlahou domu, v němž před smrtí bydlel. U panovníků byl tento obřad poněkud odlišný, protože ti byli pohřbíváni v pyramidách pod chrámy. Služebníci panovníků byli po jejich smrti zabíjeni a pohřbíváni společně s nimi a s různým náčiním, o kterém se Mayové domnívali, že pro tyto panovníky bude v příštím životě užitečné.

Někdy si Mayové při náboženském obřadu propichovali ušní lalůčky, nohy, a dokonce i jazyk. Z výjevů vyobrazených na plastikách, freskách a keramice je jasně vidět, že součástí mayského uctívání bylo také předkládání obětí. „Často byla obětována různá zvířata,“ píše doktor Max Shein ve své knize The Precolumbian Child, „ale nejvyšší obětí byla oběť lidského života. Oběťmi těchto rituálů byli nejen nepřátelští vojáci a otroci, ale také děti obou pohlaví narozené jako svobodní občané.“ Někteří historikové říkají, že mladé dívky byly kdysi obětovány jako nevěsty boha deště, a to tak, že byly vhazovány do posvátné nádrže v Chichén Itzá. Jestliže některá dívka zůstala naživu do západu slunce, vysvětlovalo se to tak, že bůh deště byl spokojen s nevěstou, která byla obětována předtím. Tato dívka tedy mohla být vytažena z vody.

Mayové v dnešní době

Dílo The New Encyclopædia Britannica píše, že po roce 900 n. l. „klasická mayská civilizace prudce upadala a významná města a kultovní centra zůstávala pustá a hustě zarostlá tropickým rostlinstvem“. Nikdo přesně neví, co bylo příčinou zániku Mayů. Někteří badatelé říkají, že tento zánik byl způsoben vyčerpáním zemědělské půdy. Jiní usuzují, že nedostatek potravy dohnal některé rolníky k používání zhoubných pěstitelských metod, zatímco ostatní utekli do měst, která již byla  přelidněná a zbídačelá. Ať byla příčina jakákoli, Mayové úplně nevymřeli. Dnes jich žijí asi dva miliony, hlavně v severní části Yucatánu a v Guatemale.

Dnešní Mayové se převážně hlásí ke katolickému náboženství a tato církev vyvíjí značné úsilí, aby získala přízeň domorodého obyvatelstva. Zpráva agentury Associated Press například uvádí, že „v roce 1992, kdy bylo pětisté výročí dobytí Guatemaly Španěly, se guatemalská katolická církev veřejně omluvila za týrání Indiánů, kterého se dopouštěla při evangelizaci Guatemaly“.

Mayové sice přijali katolické vyznání, ale neznamená to, že opustili náboženství svých předků. Mnozí katoličtí kněží naopak uznávají směšování církevních zvyklostí a nauk s domorodými rituály. Mayové se například už dlouho hlásí k animismu, což je náboženské přesvědčení, že jak živé osoby, tak neživé věci v sobě mají životní sílu. Církev tuto představu přijala, ačkoli ji zahalila rouškou katolictví, čímž způsobila, že se někteří církevní představitelé diví, kolik pohanských názorů může církev tolerovat, a přesto se stále považovat za křesťanskou. *

Mayové a svědkové Jehovovi

Svědkové Jehovovi vyučují čisté biblické pravdy i v zemích, kde Mayové obvykle žijí. Mnozí z těchto obyvatel na toto vyučování reagují příznivě. Podívejme se na dva příklady.

„Mezi domorodými lidmi, kde jsem vyrostl, jsem měl čestné a do určité míry význačné postavení,“ vypráví Caridad, „ale to mi nezabránilo vést rozmařilý život, který se vyznačoval pitkami.“ Caridad podobně jako mnozí jiní Mayové vyznával katolictví spojené se spiritismem. Pokračuje: „Kdykoli jsem onemocněl, vždycky jsem šel ke kmenovému kouzelníkovi.“ Caridadovy dcery začaly studovat Bibli se svědky Jehovovými. „Pozvolna jsem začal projevovat zájem i já,“ přiznává Caridad, „zejména když jsem viděl, jak mé dcery změnily chování. Brzy jsem také začal studovat.“ K čemu to vedlo? Caridad říká: „Pravda mi pomohla poznat a milovat Jehovu. Oprostil jsem se od všech návyků a zvyklostí, které se Jehovovi nelíbí, a osvobodil jsem se od strachu a pověr.“

Paula, žena mayského původu z Guatemaly, se trápila kvůli smrti svých dvou synů. Vypráví: „Pořád jsem pro ně stavěla oltáře. Měla jsem Bibli, kterou mi dala jedna katolická jeptiška, a každý večer jsem ji četla dvě hodiny, abych našla odpověď na otázku: ‚Kde jsou moji mrtví synové?‘“ Paula brzy začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a okamžitě přijala pozvání také na jejich shromáždění. Říká: „Vysvětlovali mi Boží slovo jasně. Mám velkou radost, když vím, že Boží Království odstraní nemoci a smrt. Vždy jsem přemýšlela o naději na vzkříšení.“ (Jan 5:28, 29) Nyní Paula oznamuje dobrou zprávu o Božím Království dalším lidem. „Ještě je mnoho lidí, kteří potřebují pomoc,“ říká.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 17]

Mayský kalendář

Mayové vytvořili přesný roční kalendář, v němž se dokonce bral v úvahu přestupný rok.

Mayský rok měl 365 dní, z nichž 364 tvořilo 28 týdnů. Každý týden měl 13 dní. Nový rok začínal 365. dne, tedy 16. července. A jak to bylo s měsíci? Mayský kalendář, na obrázku nahoře, měl 18 měsíců, každý po 20 dnech. Týdny a měsíce se tedy počítaly samostatně — až na jednu výjimku. Jednou za 260 dní (násobek 13 a 20) začínal týden i měsíc ve stejný den. Jak uvádí jedna encyklopedie, „mayský kalendář byl sice velmi složitý, ale až do doby, kdy byl zaveden gregoriánský kalendář, byl nejpřesnější, jaký lidé znali“. (Funk & Wagnalls New Encyclopedia)

[Graf a obrázek na straně 16 a 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Mayská chronologie

Olmékové

1000 př. n. l.

500 př. n. l.

Olmékové

Zapotékové

Teotihuacán

př. n. l. | n. l.

500 n. l.

Teotihuacán

Zapotékové

Toltékové

1000 n. l.

Toltékové

Aztékové

1500 n. l.

Aztékové

[Podpisek]

Mayské umění: Dover Publications, Inc.

[Mapa na straně 16 a 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

POLOOSTROV YUCATÁN

MEXIKO

GUATEMALA

EL SALVADOR

BELIZE

HONDURAS

[Podpisek]

Mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 16]

Pozůstatky chrámové pyramidy vysoké 22 metrů ve starověkém mayském městě Palenque

[Obrázek na straně 16]

Výroba tortill

[Obrázky na straně 18]

Chichén Itzá

Chrám Kukulcán

Vchod do Chrámu válečníků střeží postava držící obětní nádobu, do které se možná dávala lidská srdce

[Obrázek na straně 19]

Caridad s manželkou a dcerami