Odhalování příčin

„Depresi mladistvých obvykle nevyvolá jeden faktor, ale kombinace stresujících podnětů.“ (Dr. Kathleen McCoyová)

CO ZPŮSOBUJE depresi mladistvých? Může to být řada faktorů. Například tělesné i citové změny vyvolané pubertou mohou způsobit, že mladý člověk je zaplaven pocity nejistoty a strachu. To pak vede k tomu, že má výrazný sklon k negativnímu rozpoložení mysli. K negativním emocím jsou dospívající často vnímaví také tehdy, když mají pocit, že vrstevníci nebo někdo, do koho se zamilovali, je odmítají. Navíc, jak již bylo uvedeno v úvodním článku, dnešní mladiství vyrůstají ve světě, jenž je sám o sobě depresivní. Opravdu žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1)

Mladí lidé se navíc potýkají s těmito životními tlaky úplně poprvé a nemají ani schopnosti, ani zkušenosti dospělých. Jsou tedy často jako turisté, kteří se snaží najít cestu neznámým územím — jsou zaskočeni svým okolím a v mnoha případech se jim nechce požádat někoho o pomoc. Takové okolnosti se mohou stát živnou půdou pro semeno deprese.

Existuje však ještě řada dalších faktorů, jež mohou k depresi mladistvých přispívat. Podívejme se na některé z nich.

Deprese a ztráta

Deprese někdy následuje po hluboké ztrátě — snad v důsledku smrti někoho blízkého nebo po rozvodu rodičů. Dospívající může propadnout beznaději dokonce i kvůli smrti oblíbeného domácího zvířátka.

Existují však i méně nápadné typy ztrát. Například při přestěhování do nového místa mladý člověk opustí známé prostředí a přátele, které měl rád. K pocitu ztráty může vést dokonce i dosažení dlouho očekávaného cíle, například ukončení školy. Koneckonců, vstup do nové životní etapy znamená ztrátu pohodlí a bezpečí, které  měl člověk předtím. Dále někteří mladí lidé musí snášet určitý typ chronické nemoci. V tom případě bolest pramenící z toho, že se od svých vrstevníků liší, a možná že jsou dokonce přehlíženi, v nich může vyvolat pocit, jako by nebyli úplně normální.

Je pravda, že mnozí mladí lidé takové ztráty přečkají, aniž by je to zcela zdrtilo. Jsou smutní, pláčou, rmoutí se a truchlí — ale po nějaké době se s tím vyrovnají. Jak je možné, že většina dospívajících těmto životním tlakům odolá, kdežto jiní podlehnou mukám deprese? Odpověď není snadná, protože deprese je komplexní porucha. Někteří dospívající však mohou být k těmto vlivům vnímavější.

Biochemická spojitost

Mnoho odborníků na duševní zdraví je přesvědčeno, že klíčovou roli při depresi hraje biochemická nerovnováha v mozku. * Je možné, že tato nerovnováha je předávána geneticky, protože vědci zjistili, že u dospívajících, jejichž rodiče trpí depresí, je pravděpodobnost vzniku této poruchy větší. „Děti postižené depresí mají ve většině případů alespoň jednoho rodiče, který depresí trpí také,“ říká kniha Lonely, Sad and Angry (Osamělý, smutný a rozhněvaný).

To vyvolává otázky: ‚Opravdu děti depresi dědí, nebo se jednoduše naučí být deprimované, protože žijí s takto postiženými rodiči?‘ ‚Otázku přirozené, anebo vypěstované deprese‘ je těžké zodpovědět, protože mozek je nesmírně komplikovaný, stejně jako i mnohé další faktory, které k depresi mladistvých mohou přispívat.

Deprese a rodinné prostředí

Depresi se říká rodinná záležitost a je to opodstatněné. Jak již bylo uvedeno, k této poruše může přispívat určitý genetický činitel, který se v podobě sklonu k depresi předává z jedné generace na druhou. Svou roli však může hrát i rodinné prostředí. „Velké nebezpečí deprese hrozí dětem, jež byly rodiči nějak týrány,“ píše dr. Mark S. Gold. „Platí to i o dětech těch rodičů, kteří jsou nadměrně kritičtí a zaměřují se na nedostatky dítěte.“ K depresi může dojít také proto, že rodiče dítě zahrnují přemírou lásky a nadměrně jej chrání. Je ale zajímavé, že podle zjištění jednoho vědce mají děti větší sklon k depresi i tehdy, když o ně rodiče zkrátka neprojevují zájem.

To však neznamená, že každý mladistvý, který trpí depresí, je obětí špatné rodičovské výchovy. Takové zevšeobecňující tvrzení by nebralo v úvahu množství dalších faktorů, jež se mohou na tomto problému podílet. V některých případech však rodinné prostředí může hrát klíčovou roli. „Dětem žijícím v rodinách, kde je mezi rodiči trvalé napětí, hrozí větší nebezpečí vzniku deprese než dětem v příznivějším prostředí,“ píše dr. David G. Fassler. „Jedním z důvodů je to, že znesváření rodiče jsou natolik zaujati svými rozepřemi, že zanedbávají potřeby svých dětí. Dalším důvodem je to, že hádky rodičů se často zaměřují na dítě, což u něj může vyvolat pocit viny, hněvu a rozmrzelosti.“

Uvedli jsme jen několik faktorů, jež mohou k depresi mladistvých přispívat. Existují ale ještě další. Někteří odborníci například říkají, že depresi mohou vyvolat faktory prostředí (jako špatná výživa, toxiny a zneužívání návykových látek). Další výzkumní pracovníci poukazují na to, že svůj podíl mohou mít i určité léky (některá antihistaminika a trankvilizéry). Zdá se, že výrazný sklon k depresi mají také děti s poruchou učení. Možná je to způsobeno tím, že když si uvědomí svou neschopnost vyrovnat se spolužákům, ztrácejí sebeúctu.

Bez ohledu na příčinu deprese je však životně důležité uvažovat o otázce: ‚Jak lze mladistvým trpícím depresí pomoci?‘

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 8 a 9]

K depresi často přispívá napětí v rodině