Ohrožená generace

„Před dvěma měsíci jsem byl šťastný a aktivní člověk. Teď jsem hrozně unavený, kdykoli mám něco udělat. Je mi mizerně a jsem podrážděný, takže nevím, jak to se mnou mohou druzí vydržet. Těžko říct, proč se z ničeho nic cítím tak špatně.“ (Paul)

„Brečím a cítím v srdci silnou bolest. Když tuto bolest nemám, bývám apatická. Nic mě netěší. Už mě nebaví být s přáteli. Hodně spím. Většinou nejsem schopna ráno vstát a jít do školy, a taky známky se mi dost zhoršily.“ (Melanie)

PAUL a Melanie nejsou sami. Studie ukazují, že ve Spojených státech trpí nějakou formou deprese přibližně osm procent dospívajících a asi čtyři procenta mladých postihne každý rok těžká forma deprese. Tyto statistiky však nevyjadřují celou šíři problému, protože někdy je deprese nesprávně diagnostikována nebo úplně přehlédnuta. Psycholog David G. Fassler, který se zabývá dospívajícími lidmi, píše: „Když jsem si prohlédl výzkum provedený na dětech a dospívajících, nabyl jsem přesvědčení, že závažnou depresi prožije před dosažením osmnácti let více než čtvrtina mladých lidí.“

 Ničivé účinky

Deprese působí na dospívající ničivě. Odborníci jsou totiž přesvědčeni, že právě deprese hraje u mladistvých významnou úlohu v poruchách příjmu potravy, psychosomatických onemocněních, potížích ve škole a případech zneužívání návykových látek.

Daleko tragičtější je to, že deprese souvisí se sebevraždami dospívajících. Podle amerického Národního institutu pro duševní zdraví si až sedm procent mladých lidí trpících těžkou depresí vezme život. * Ale ani z tohoto údaje není patrný celý rozsah problému, protože se předpokládá, že na každého mladého člověka, který si vezme život, připadá daleko více těch, kteří se o to pokusí. Oprávněně tedy zpráva Carnegieho kolegia pro vývoj dospívajících uvádí: „Brát problémy mladistvých na lehkou váhu znamená říkat si o katastrofu. Takovou nedbalostí se tato generace opravdu dostává do nebezpečí.“

Bezstarostný život?

Pro některé lidi je těžké uvěřit, že dospívající opravdu mohou trpět depresí. ‚Vždyť jsou to jen děti,‘ mohou usuzovat dospělí. ‚Vedou bezstarostný život a určitě nemají úzkostné starosti dospělých.‘ Nebo snad ano? Faktem je, že problémy, kterým mladiství čelí, jsou mnohem intenzivnější, než si mnozí dospělí uvědomují. Doktor Daniel Goleman uvádí: „U každé další generace dvacátého století bylo riziko vzniku závažné deprese vyšší než u generace jejích rodičů. Přitom rozhodně nešlo jen o obyčejný smutek, ale o ochromující netečnost, sklíčenost a sebeobviňování a o pocit bezbřehé beznaděje. Věková hranice výskytu těchto depresí se neustále snižuje.“

Mnozí rodiče nicméně mohou namítnout: ‚My jsme dospíváním prošli bez deprese. Proč je naše dítě tak zahlceno negativními pocity?‘ Dospělí by však neměli srovnávat své dospívání s tím, co mladí lidé prožívají dnes. Navíc jednotliví lidé vnímají okolní svět různě a také na něj různě reagují.

Kromě toho dnešní dospívající stojí před dalšími náročnými úkoly. „Vyrůstají ve světě, který se značně liší od světa, v němž vyrůstali jejich rodiče,“ píše dr. Kathleen McCoyová v knize Understanding Your Teenager’s Depression (Jak pochopit depresi mladistvých). Autorka cituje řadu významných změn, k nimž došlo v posledních desetiletích, a dělá závěr: „Dnešní dospívající nemají takový pocit bezpečí, jistoty a naděje, jaký měla naše generace.“

Vzhledem k častému výskytu deprese mezi mladými lidmi se následující články budou zabývat třemi otázkami:

• Jakými příznaky se deprese u dospívajících projevuje?

• Co tento stav způsobuje?

• Jak lze dospívajícím s depresí pomoci?

[Poznámka pod čarou]