Co říká Bible

Schvaloval Bůh obchod s otroky?

TMAVÁ zpocená těla sehnutá pod drtivými břemeny obrovských balíků bavlny se šourají po lodní lávce. Bezcitní dozorci je pohánějí biči ze surové kůže. Křičící děti jsou vytrhávány z náručí svých matek a prodávány na dražbě těm, kdo zaplatí nejvíce. Tyto ponuré, brutální obrazy vám pravděpodobně vyvstanou v mysli, když si vzpomenete na otroctví.

Je ironií, že mnozí obchodníci s otroky i majitelé otroků byli údajně hluboce věřící lidé. Historik James Walvin napsal: „Existují stovky takových lidí — Evropanů i Američanů —, kteří chválili Pána za jeho požehnání a děkovali mu za výnosný a spolehlivý obchod v Africe, když se jejich lodě s otroky dostaly do pasátů a směřovaly k Novému světu.“

Někteří lidé dokonce tvrdili, že trh s otroky Bůh schvaluje. Například Alexander McCaine v projevu na Všeobecné konferenci metodistické protestantské církve, která se konala v roce 1842, prohlásil, že zavedení otroctví „nařídil sám Bůh“. Měl McCaine pravdu? Schvaloval Bůh únosy dětí a znásilňování děvčátek, bezcitné rozdělování rodin a kruté bití, jež ve dnech McCaineho bylo nedílnou součástí obchodu s otroky? A co ty miliony lidí, kteří jsou dnes nuceni žít a pracovat jako otroci v krutých podmínkách? Schvaluje Bůh takové nelidské zacházení?

Otroctví a Izraelité

Bible uvádí, že „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Snad nikde to není tak markantní jako na utlačujících formách otroctví, které vymyslel člověk. K utrpení zaviněnému otroctvím není Jehova Bůh lhostejný.

Uvažujme například o tom, do jaké situace se dostali Izraelité. Bible říká, že Egypťané ‚jim ztrpčovali život tvrdým otroctvím při hliněné maltě a cihlách a každým druhem otroctví na poli, ano, každým druhem jejich otroctví, v němž je tyransky používali jako otroky‘. Izraelité „dále vzdychali kvůli otroctví a voláním si stěžovali, a jejich volání o pomoc kvůli otroctví přicházelo k pravému Bohu“. Byl Jehova k jejich trápení lhostejný? Naopak, „Bůh uslyšel jejich sténání a Bůh si vzpomněl na svou  smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem“. Jehova svému lidu dále řekl: „Jistě vás vyvedu zpod břemen Egypťanů a osvobodím vás z jejich otroctví.“ (2. Mojžíšova 1:14; 2:23, 24; 6:6–8)

Je jasné, že to, aby ‚člověk panoval nad člověkem‘ formou ponižujícího otroctví, Jehova neschvaluje. Cožpak ale Bůh později nedovolil, aby mezi jeho lidem bylo otroctví? Ano, dovolil. Avšak otroctví v Izraeli bylo naprosto odlišné od tyranských forem, které existovaly v průběhu dějin.

Boží zákon stanovil, že za únos a prodání člověka byl trest smrti. Jehova navíc poskytl pokyny, které měly otroky chránit. Například otrok, kterého jeho pán zmrzačil, měl být propuštěn. Jestliže otrok zemřel, protože ho jeho pán ubil, pán mohl být potrestán smrtí. Zajatkyně se buď mohly stát otrokyněmi, nebo si některou z nich mohl majitel vzít za manželku. Nebyly však zneužívány pro pouhé sexuální uspokojení. Duch Zákona měl vést Izraelity upřímného srdce k tomu, aby s otroky zacházeli s úctou a laskavostí, jako by to byli námezdní dělníci. (2. Mojžíšova 20:10; 21:12, 16, 26, 27; 3. Mojžíšova 22:10, 11; 5. Mojžíšova 21:10–14)

Někdy se Židé dobrovolně stali otroky jiných Židů, aby tak splatili dluh. Tento zvyk Izraelity chránil před hladem a v podstatě to mnohým z nich umožnilo vymanit se z chudoby. Dále v určitých význačných obdobích židovského kalendáře měli být otroci — pokud si to přáli — propuštěni. * (2. Mojžíšova 21:2; 3. Mojžíšova 25:10; 5. Mojžíšova 15:12) Židovský učenec Moses Mielziner o zákoně ohledně otroctví uvedl, že „otrok nikdy nepřestal být člověkem, pohlíželo se na něj jako na osobu, která má určitá přirozená lidská práva, do nichž ani jeho majitel nesměl zasahovat“. To je opravdu ostrý protiklad k ponižujícímu systému otroctví, který hyzdí historické kroniky.

Otroctví a křesťané

Otroctví bylo součástí hospodářského systému Římské říše, ve které žili křesťané v prvním století. Někteří křesťané tedy byli v postavení otroků a jiní otroky vlastnili. (1. Korinťanům 7:21, 22) Znamenalo to však, že Ježíšovi učedníci byli jako majitelé otroků hrubí? To určitě ne. Bez ohledu na to, co římský zákon dovoloval, můžeme mít jistotu, že křesťané nezacházeli špatně s těmi, kdo jim byli podřízeni. Apoštol Pavel dokonce povzbuzoval Filemona, aby se svým otrokem Onesimem, který se stal křesťanem, jednal jako s ‚bratrem‘. * (Filemonovi 10–17)

Bible nikde nenaznačuje, že by zotročení člověka jiným člověkem bylo součástí Božího původního záměru s lidstvem. Navíc žádné biblické proroctví se nezmiňuje o tom, že by v Božím novém světě lidé měli mít své bližní v otroctví. Naopak, v ráji, který má přijít, spravedliví lidé „skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli“. (Micheáš 4:4)

Je jasné, že Bible neschvaluje žádnou formu špatného zacházení s jinými lidmi. Naopak, povzbuzuje k tomu, aby lidé usilovali o vzájemnou úctu a rovnost. (Skutky 10:34, 35) Vybízí je, aby s druhými jednali takovým způsobem, jakým by chtěli, aby se jednalo s nimi. (Lukáš 6:31) Bible navíc křesťany vede k tomu, aby bez ohledu na společenské postavení pokorně pokládali druhé za sobě nadřazené. (Filipanům 2:3) Tyto zásady jsou naprosto neslučitelné s ponižujícími formami otroctví, jež zvláště v posledních staletích používaly mnohé národy.

[Poznámky pod čarou]