Od našich čtenářů

Útěcha pro nemocné Děkuji Vám za sérii článků „Útěcha pro nemocné“. (22. ledna 2001) Před čtyřmi lety jsem měla nehodu. Mnohokrát jsem si říkala, že by bylo lepší, kdybych byla zemřela. Od té nehody mám značné výpadky paměti a často se cítím velmi špatně. Tato série článků mě povzbudila.

T. M., Japonsko

Od svých 15 let se potýkám s bolestivou revmatoidní artritidou. Díky těmto informacím jsem si uvědomila, že se musím naučit více spoléhat na Jehovu, který „je pevností ve dni tísně“. (Nahum 1:7)

Y. F. R., Kolumbie

Jsem celodobá kazatelka. Krátce po přestěhování do nové oblasti, kde jsem měla sloužit, jsem se dozvěděla, že mám cukrovku. To, jak jste popsali záplavu emocí, které člověk s chronickou nemocí cítí, je úžasné. Články mi pomohly, abych svou situaci přehodnotila vyrovnanějším způsobem a udělala ve svém životě určité změny.

L. A., Itálie

Nejsme sice nemocní, ale zásady uvedené v článku nám velmi pomohly vyrovnat se s problémy, které máme. Jako už mnohokrát, i tento časopis byl odpovědí na konkrétní modlitbu.

R. P. a L. P., Srí Lanka

Před několika týdny jsem se dověděl, že mám karcinom jater. Byl jsem až dosud zdravý, a tak si asi dovedete představit, co to se mnou udělalo. Dnes jsem si vyzvedl Probuďte se! z 22. ledna a články jsem přečetl jedním dechem. Popisovaly všechny moje obavy, myšlenky a emoce, ale současně povzbuzovaly k pozitivnímu postoji.

J. E., Španělsko

Životní příběh Píšu Vám v souvislosti s dojemným životním příběhem Billa a Rose Meinersových, který jsem četla v článku „Čelí životním ranám tím, že si stanovuje cíle“. (22. ledna 2001) Je povzbuzující vědět, že oba vytrvávají již déle než půl století. Tyto životní příběhy se hluboce dotýkají mého nitra. Chtěla bych, aby Bill a Rose věděli, že se modlím konkrétně za ně.

V. G., Itálie

Pro nás, kteří jsme zdraví, je příběh tohoto muže, který se vyrovnával se svou nemocí více než půl století, opravdu nepředstavitelně povzbuzující! Pomohl mi totiž uvědomit si, že jako zdravá žena si musím vážit svého zdraví a využívat svého života co nejlépe.

P. V., Česká republika

Moje matka je nemocná skoro dvacet let. Právě teď je zoufalá a říká si, proč se jí nemůže alespoň trochu ulevit. Přečetla jsem jí tento článek, avšak užitek z něj jsem měla i já. Nyní chápu, proč je většinu času v depresi.

G. O. A., Nigérie

Bill, Rose a také mnoho dalších lidí, kteří musí žít s vážnou nemocí, jsou velmi stateční. Myslím, že my, kteří to máme mnohem snazší, se z jejich příkladu můžeme poučit. Bille a Rose, držte se! Jste pro nás příkladem.

I. S., Německo

Známost mladistvých Je mi patnáct let a líbil se mi článek „Mladí lidé se ptají ... Co když si rodiče myslí, že na známost ještě nemám věk?“ (22. ledna 2001) Spolužáci ve škole se mě ptají, jestli nejsem lesbička, když s nikým nechodím. Obvykle jsem jim říkala, že mi rodiče s nikým chodit nedovolí, ale vždy jsem si přála dát jim lepší odpověď. Nyní po přečtení tohoto článku vím, jak jim na jejich otázky odpovědět. Moc Vám děkuji za to, že na nás, dospívající, myslíte.

C. G., Spojené státy