Co říká Bible

Do jaké míry je Bůh tolerantní?

„BŮH, AČKOLI MĚL VŮLI PROJEVIT SVOU ZLOBU A DÁT NA VĚDOMÍ SVOU MOC, SNÁŠEL S MNOHOU TRPĚLIVOSTÍ NÁDOBY ZLOBY HODÍCÍ SE KE ZNIČENÍ.“ (ŘÍMANŮM 9:22)

V PRŮBĚHU dějin Bůh trpělivě snášel mnoho špatností a zjevných ničemností. Před více než 3 000 lety Job naříkal: „Proč jen ničemní zůstávají naživu, zestárli a stali se též nadřazenými jměním. Jejich potomstvo je u nich pevně založeno před jejich zrakem a jejich potomci před jejich očima. Jejich domy jsou pokoj sám, bez děsu a není na nich Boží prut.“ (Job 21:7–9) Také další lidé milující spravedlnost, jako byl prorok Jeremjáš, vyjadřovali znepokojení nad tím, že Bůh je zdánlivě tolerantní ke zlým lidem. (Jeremjáš 12:1, 2)

Co si o tom myslíte? Je pro vás hádankou, proč Bůh připouští ničemnost? Domníváte se, že by si měl pospíšit a okamžitě zničit všechny zlé lidi? Podívejte se, co říká Bible o tom, kam až sahá Boží tolerance a proč.

Proč je Bůh tolerantní?

Především se musíme ptát: Proč vůbec Bůh, který se řídí nejvyššími měřítky spravedlnosti, trpělivě snáší špatnost? (5. Mojžíšova 32:4; Habakuk 1:13) Znamená to snad, že přehlíží zlo? Rozhodně ne! Uvažujte o následujícím znázornění: Představte si chirurga, který porušuje základní hygienické předpisy a působí svým pacientům velkou bolest. Pokud by pracoval v nemocnici, nebyl by snad okamžitě propuštěn? Za některých okolností by ale zvláštní tolerance byla na místě. Nebo by snad v mimořádně naléhavém případě, dejme tomu na bitevním poli, nebylo nutné být tolerantní k chirurgovi, který pracuje v primitivních a nebezpečných podmínkách a který používá vybavení a nástroje, jež jsou za normálních podmínek považovány za nevyhovující?

Podobně Bůh v dnešní době trpělivě snáší mnohé věci, které jsou pro něj naprosto nepřijatelné. Ačkoli nenávidí ničemnost, dočasně ji připouští. Má pro to pádné důvody. Především tímto způsobem poskytuje čas na to, aby byly jednou provždy vyřešeny sporné otázky, které vznesl Satan při své vzpouře v zahradě Eden a které se úzce dotýkají správnosti a právoplatnosti Boží vlády. Kromě toho tím, že trpělivě snáší zlo, ponechává lidem, kteří se zapletli do špatnosti, čas a příležitost se změnit.

Milosrdný, trpělivý Bůh

Naši prarodiče, Adam a Eva, se připojili k Satanově vzpouře proti Bohu. Bůh měl právo je okamžitě zničit. Místo toho jim láskyplně dovolil mít děti, a tak dal najevo, že je milosrdný a trpělivý. Tyto děti se však stejně jako později celá lidská rodina narodily v hříšném stavu. (Římanům 5:12; 8:20–22)

 Bůh má v úmyslu osvobodit lidi ze žalostných podmínek, ve kterých se nacházejí. (1. Mojžíšova 3:15) Do té doby, než to udělá, je k nám však nesmírně trpělivý a milosrdný, protože chápe, jak na nás působí nedokonalost, kterou jsme zdědili od Adama. (Žalm 51:5; 103:13) Je „hojný v milující laskavosti“ a připravený ochotně ‚ve velkém měřítku odpustit‘. (Žalm 86:5, 15; Izajáš 55:6, 7)

Kam až sahá Boží tolerance

Od Boha by však nebylo laskavé ani rozumné, aby provinění připouštěl stále. Žádný milující otec by donekonečna netoleroval špatnost jednoho ze svých dětí, které by schválně působilo silnou bolest ostatním členům rodiny. Boží trpělivost vzhledem k hříchu bude vždy vyvažována jinými Jehovovými vlastnostmi, například láskou, moudrostí a spravedlností. (2. Mojžíšova 34:6, 7) Jakmile bude dovršen záměr, který svou trpělivostí Bůh sledoval, jeho tolerování zla skončí. (Římanům 9:22)

Apoštol Pavel to jasně vyjádřil. „V minulých generacích,“ řekl při jedné příležitosti, „[Bůh] dovolil všem národům, aby šly vlastní cestou.“ (Skutky 14:16) Při jiné příležitosti Pavel mluvil o tom, že Bůh „přehlédl časy takové nevědomosti“ lidí, kteří neposlouchali jeho zákony a zásady. „Nyní,“ pokračoval Pavel, „[Bůh] říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání.“ Proč? „Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti.“ (Skutky 17:30, 31)

Mějme dnes užitek z Boží tolerance

Určitě by nikdo neměl usuzovat, že může přehlížet Boží zákony a potom nenuceně žádat Boha o odpuštění, až bude chtít uniknout následkům svého jednání. (Jozue 24:19) Mnozí starověcí Izraelité tuto představu měli a nechtěli se změnit. Opomíjeli účel Boží snášenlivosti a trpělivosti. Bůh jim jejich špatnost netoleroval donekonečna. (Izajáš 1:16–20)

Bible ukazuje, že ten, kdo se chce vyhnout Božímu konečnému rozsudku, musí „činit pokání“ — to znamená kajícně uznat svou nedokonalost, hříšný stav před Bohem, a potom se opravdu odvrátit od špatnosti. (Skutky 3:19–21) Tehdy mu Jehova Bůh na základě Kristovy výkupní oběti odpustí. (Skutky 2:38; Efezanům 1:6, 7) Bůh ve svém ustanoveném čase odstraní všechny bolestné následky Adamova hříchu. Objeví se „nová nebesa a nová země“, kde již Bůh nebude snášet „přítomnost ... věcí, které volají po zničení“. (Zjevení 21:1–5; Římanům 9:22, Phillips) To je skutečně znamenitý výsledek Boží mimořádné, ale nikoli neomezené tolerance.

[Obrázek na straně 23]

Bůh dovolil Adamovi a Evě mít děti