Přejít k článku

Přejít na obsah

Pravda o populárních oslavách

Pravda o populárních oslavách

Pravda o populárních oslavách

ČARODĚJNICE a duchové, tykve a hořící hranice, koledování — typické rysy Halloweenu není těžké rozpoznat. Co je však v pozadí této a jí podobných oslav? Halloweenu se také říká All Hallows’ Eve, což je předvečer svátku Všech svatých. Za tímto údajně křesťanským názvem se však skrývá původ, který vůbec není svatý. Vědci totiž říkají, že kořeny Halloweenu sahají do doby dlouho před křesťanstvím — do éry, kdy Británii a Irsko obývali starověcí Keltové. Ti pomocí lunárního kalendáře rozdělovali rok na dvě období — na temné, zimní měsíce a na jasné měsíce letní. Při úplňku, který byl nejblíže 1. listopadu, slavili svátek Samhain, což znamená „konec léta“. *

Tento svátek, který označoval začátek keltského nového roku, připadal na konec léta, kdy úroda byla sklizena a stáda zahnána z pastvin pod přístřešky. Keltové věřili, že když se dny zkracují, je třeba dodat slunci sílu pomocí různých rituálů a obětí. Jako symbol starého, umírajícího roku byly všechny ohně uhašeny a nový rok byl slavnostně zahájen posvátnými ohni, od nichž si každý člen komunity zapálil své ohniště. Tyto ohně, jejichž obdobu lze dnes najít v britské Noci Guye Fawkese a v britských červnových slavnostech, měly také zahnat zlé duchy.

Lidé věřili, že o svátku Samhain je odstraněn předěl mezi lidským a nadpřirozeným světem a že duchové — jak zlí, tak dobří — se toulají po světě. Domnívali se, že duchové mrtvých se vracejí do svých domovů a že rodinní příslušníci mají tyto přízračné návštěvníky uchlácholit připraveným jídlem a pitím a tak odvrátit neštěstí. Když se tedy dnes děti obléknou za duchy nebo za čarodějnice, jdou dům od domu a požadují halloweenové pochoutky nebo hrozí zlomyslnými šprýmy, bezděčně napodobují starověké rituály při Samhainu. Jean Markale ve své knize Halloween, histoire et traditions (Halloween — Historie a tradice) říká: „Tím, že děti něco dostanou, nevědomky podporují symbolickou bratrskou výměnu mezi viditelným a neviditelným světem. Takže maškarády o Halloweenu ... jsou ve své podstatě posvátné obřady.“

Lidé věřili, že bariéry mezi pozemskou a nadpřirozenou říší jsou odstraněny, a proto si mysleli, že do světa duchů může snadno přejít i člověk. Samhain byl tudíž zvláště příznivou dobou k odhalování tajemství budoucnosti. Jablka a lískové ořechy, jež byly pokládány za produkt posvátných stromů, se používaly k předpovídání informací týkajících se manželství, nemoci a smrti. Například do kádě s vodou se dala jablka, která byla nějak označena. Když se mladému muži nebo ženě podařilo vytáhnout jablko z kádě pouze ústy, údajně pak dokázali zjistit, kdo se stane jejich manželským partnerem. Věštecké praktiky ve formě této hry přetrvaly až dodnes.

Pro Samhain bylo typické také pijácké hýření a ztráta zábran. „Tradiční hodnoty byly obráceny zcela naruby, ne-li přímo opovrhovány,“ uvádí Markale. „To, co bylo zakázáno, bylo nyní dovoleno, a co bylo dovoleno, bylo nyní zakázáno.“ Tohoto ducha má Halloween dodnes, což nepochybně ve velké míře přispívá k jeho rostoucí oblibě. Dílo The Encyclopedia of Religion popisuje dnešní Halloween jako „dobu, kdy i dospělí lidé mohou překročit hranice místní kultury a přestanou být tím, kým jsou, když bez jakýchkoli zábran prožijí nevázaný večer. Základní keltský rys tohoto svátku v podobě každoročního večerního úniku od normální reality a vyhlídek se tudíž zachoval až do dvacátého století.“

Náboženská rivalita

Během hladomoru, který byl v 19. století způsoben neúrodou brambor, irští přistěhovalci přinesli Halloween a s ním spojené zvyky do Spojených států. A odtud se tento zvyk v posledních letech zase vrátil do Evropy. Ne všichni však pohlížejí na rostoucí popularitu Halloweenu příznivě. Jak uvádějí noviny Le Monde, „Halloween, který se kryje se svátkem Všech svatých a s Dušičkami (1. a 2. listopadu), a který by je mohl dokonce nahradit, působí radost prodejcům a paniku v řadách kněží“.

Církevní představitelé ve Francii vyjádřili obavy, že kvůli rostoucí oblibě Halloweenu dochází k úpadku těchto tradičních katolických svátků, a vidí v tom znamení „zpohanštění společnosti“. Podle Stanislase Lalannea, který je mluvčím francouzské konference katolických biskupů, Halloween ‚deformuje význam života a smrti‘. Jean Bonfils, biskup v Nice, prohlásil, že „s naší středomořskou a křesťanskou kulturou nemá tento svátek a jeho rituály nic společného“, a varoval katolíky před „nejdůležitějším svátkem satanistů na celém světě“.

K tomu, že Francouzi opustili katolické tradice kvůli pohanským svátkům, Hippolyte Simon, biskup v Clermont-Ferrandu poznamenává: „Zdá se, že francouzská společnost hledá nějaký druh občanského náboženství, jež by dokázalo nahradit křesťanský symbolismus.“ Píše: „Při Halloweenu jsou imitováni mrtví, jejichž ‚duchové‘ se vracejí, aby nás děsili a hrozili nám smrtí. O svátku Všech svatých naproti tomu tvrdíme, že ti, kdo nás opustili, jsou naživu, a že máme slíbeno sejít se s nimi v Božím městě.“ (Vers une France païenne?, Za pohanskou Francii?)

Milánský kardinál Carlo Maria Martini ve stejném duchu vybízel Italy, aby katolické svátky neopouštěli. O Halloweenu prohlásil, že „je neslučitelný s naší tradicí, která je velmi důležitá a ve které musíme dále pokračovat. Dušičky jsou oslava, která patří k naší historii. Je to okamžik, v němž se nám otevírá naděje na věčný život, okamžik, kdy nám Pán umožňuje pochopit, že existuje ještě jiný život než tady na zemi.“ Mnozí upřímní katolíci to nepochybně cítí také tak. Je však mezi Halloweenem a Dušičkami tak jasný rozdíl, jak by nás o tom chtěly přesvědčit tyto komentáře? Co ukazuje bližší prozkoumání původu těchto katolických svátků?

Posvátná maškaráda

Dílo The Catholic Encyclopedia definuje svátek Všech svatých jako slavnost „na počest všech svatých, známých i neznámých“. Na konci druhého století začali takzvaní křesťané uctívat ty, kdo byli pro svou víru umučeni. Také věřili, že tito mučedníci jsou již s Kristem v nebi, a proto se k nim modlili, aby orodovali v jejich prospěch. Pravidelné oslavy památky těchto mučedníků začaly 13. května * roku 609 nebo 610 n. l., když papež Bonifác IV. zasvětil Panteon — římský chrám všech bohů — Marii a všem mučedníkům. Pan Markale k tomu říká: „Římští bohové postoupili své místo světcům vítězného náboženství.“

Ke změně data na listopad došlo za papeže Řehoře III. (731–741 n. l.), který jednu kapli v Římě zasvětil všem svatým a nařídil, že mají být uctěni 1. listopadu. Přesný důvod, proč to udělal, není znám. Možná to bylo proto, že se podobný svátek v tomto dnu již slavil v Anglii. Dílo The Encyclopedia of Religion uvádí: „V průběhu pokřesťanšťování Velké Británie byl Samhain mezi Kelty stále populárním svátkem. Britská církev se pokoušela zájem o tyto pohanské zvyky potlačit tím, že na stejné datum, jako byl Samhain, přidala do kalendáře křesťanskou oslavu. ... Středověká britská oslava svátku Všech svatých možná vedla k tomu, že se tento svátek začal slavit v celé křesťanské církvi.“

Jean Markale zdůrazňuje, že v celé Evropě tehdy rostl vliv irských mnichů. Dílo New Catholic Encyclopedia také uvádí: „Irové často vyhrazovali první den v měsíci důležitým svátkům, a protože 1. listopad byl také začátkem keltské zimy, hodilo se toto datum pro svátek Všech svatých.“ Nakonec v roce 835 n. l. papež Řehoř IV. zavedl všeobecnou platnost tohoto svátku.

Svátek Dušičky, kdy se odříkávají modlitby za duše v očistci, aby dosáhly nebeské blaženosti, stanovili během 11. století mniši z Cluny ve Francii na 2. listopad. Dušičky jsou sice zdánlivě katolickým svátkem, ale obyčejní lidé v tom zjevně měli zmatek. Podle díla New Catholic Encyclopedia „byl ve středověku populární názor, že duše z očistce se v tento den mohou objevit jako bludičky, čarodějnice, ropuchy a podobně“.

Tyto pohanské názory církev nedokázala ze srdce svých oveček vykořenit, a tak je jednoduše zakryla „křesťanskou“ maskou. Tento fakt osvětluje The Encyclopedia of Religion, která říká: „Křesťanský svátek Všech svatých oslavuje známé i neznámé světce křesťanského náboženství, stejně jako se při Samhainu vzdávala pocta keltským božstvům.“

Populární oslavy a vy

Do jaké míry bychom si měli dělat starosti s temnou minulostí Halloweenu a podobných oslav? Koneckonců, v mysli mnoha lidí není Halloween nic jiného než doba, kdy se lidé přestrojí a pobaví. Souhlasili byste však s tím, že je důležité, aby se rodiče ujistili, zda zábava, které se jejich děti věnují, je zdravá a neškodná?

Jeden školní inspektor z Francie, který má s výukou více než dvacetileté zkušenosti, dostal otázku, jak Halloween působí na malé děti. Řekl o tom: „Obávám se, že když děti chodí dům od domu a pod pohrůžkou vyžadují od dospělých nějaké sladkosti, může to na nich zanechat dlouhodobé negativní následky. Může se tím v nich pěstovat sobecká a egocentrická osobnost. Naučí se, že budou-li vyvíjet nátlak, dožadovat se něčeho pohrůžkami a vyvolávat v jiných lidech strach, mohou dostat to, co chtějí.“ Rodiče by si měli položit otázku: ‚Jaké „ponaučení“ si mé dítě vezme ze slavení tohoto svátku?‘

Není divu, že vyhovět požadavkům dětí na pochoutky a kostýmy může být pro mnoho rodin náročnou záležitostí. „Halloween ... není svátek,“ říká Robert Rochefort, generální ředitel francouzského Výzkumného centra pro studium a sledování životních podmínek, „je to tržní záležitost.“ Halloween vyplňuje nákupní pauzu před Vánocemi. Jinými slovy, je to jen další příležitost, jak lidi donutit, aby utráceli peníze — peníze, které si v mnoha případech nemohou dovolit utratit. Skutečně musíte v tomto ohledu jít s davem?

Pro křesťany je však důležitější fakt, že Halloween a jemu podobné oslavy jsou prosáklé pohanstvím. Apoštol Pavel napsal: „Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů.“ (1. Korinťanům 10:20–22, Ekumenický překlad) Pavel také položil otázku: „Jaké společné zájmy může mít dobrota a zlo? Jak spolu mohou žít světlo s tmou? Jaký může být soulad mezi Kristem a ďáblem? Co má společného věřící s nevěřícím?“ (2. Korinťanům 6:14–16, Phillips) Bible tedy odsuzuje myšlenku dát nějaké pohanské zvyklosti křesťanské zdání.

Bible také varuje před provozováním spiritismu. (5. Mojžíšova 18:10–12) Je sice pravda, že velká většina lidí, kteří slaví Halloween, bude tvrdit, že satanské praktiky zavrhuje, ale měli bychom si být vědomi toho, že z historického hlediska má tento svátek úzké spojení s okultismem. Může tedy sloužit jako brána ke spiritismu, a to zvláště u vnímavých mladých lidí. Je jasné, že pohanské rituály a tradice znečištěné spiritismem nemají v křesťanském uctívání místo a rozhodně nejsou neškodné.

Konečně je zde skutečnost, že Halloween, svátek Všech svatých a Dušičky jsou založeny na předpokladu, že mrtví trpí nebo že mohou nějak uškodit živým. Bible však jasně ukazuje, že tyto názory nejsou pravdivé, když říká: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) Bible proto radí: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [ve společném hrobě lidstva], v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:10) Mrtví si nic neuvědomují, a nemohou tudíž nikomu škodit ani sami nějak trpět, a proto se jich nemusíme vůbec bát. Zároveň jsou i modlitby za ně úplně zbytečné. Znamená to, že pro naše blízké, kteří zemřeli, neexistuje žádná naděje? Ne. Bible nás ujišťuje, že „bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) *

Poznání přináší svobodu volby. Nemůžeme předpokládat, že uděláme uvážené rozhodnutí, pokud neznáme všechna fakta. Když vezmete v úvahu fakta, která byla uvedena v této sérii článků, jak se rozhodnete?

[Poznámky pod čarou]

^ 2. odst. Samhain možná nebylo jméno keltského boha smrti, jak se často říká, ale spíše název tohoto svátku. Podle francouzského keltologa Jeana Markalea byla při Samhainu pravděpodobně vzdávána čest bohu světla Lugovi.

^ 13. odst. Toto datum se mimochodem shodovalo s římskou slavností Lemuria, jež se konala 9., 11. a 13. května a jejímž cílem bylo usmířit duše mrtvých a zabránit jim, aby své příbuzné neobtěžovaly ani jim neškodily.

^ 24. odst. Další informace o biblických naukách týkajících se vzkříšení najdete v 9. kapitole knihy Poznání, které vede k věčnému životu, kterou vydali svědkové Jehovovi. Tato kapitola má název „Co se stane s našimi milovanými, kteří zemřeli?“

[Praporek na straně 6]

Halloween podporuje lež, že mrtví vlastně žijí

[Praporek na straně 7]

Keltské věštecké rituály se zachovaly ve hrách při Halloweenu

[Obrázek na straně 6]

Halloween má kořeny v některém keltském svátku, pravděpodobně v uctívání boha světla Luga

[Obrázek na straně 6]

Hřbitov se starověkými keltskými kříži

[Obrázky na straně 6 a 7]

Chytání jablek ústy je jednou z her, která má keltský původ

[Podpisek]

Z časopisu: The Delineator, říjen 1911

[Obrázek na straně 8]

Papež Bonifác IV. zasvětil pohanský římský Panteon Marii a všem církevním mučedníkům

[Obrázky na straně 9]

Jaký vliv má Halloween na vaše děti?

[Obrázek na straně 10]

Praví křesťané se těší ze zdravého rodinného odpočinku