Můžete dostat pomoc

‚VE SKLENCE je čtyřicet devět tablet na spaní. Mám je spolknout, nebo ne?‘ Tak se ptal jeden osmadvacetiletý muž ve Švýcarsku. Opustila jej žena s dětmi a on propadl hluboké depresi. Když tu dávku vypil, řekl si: ‚Ne, já nechci zemřít.‘ A naštěstí to přežil. Sebevražedné nutkání tedy nevede vždy ke smrti.

Alex Crosby z amerických Středisek pro sledování nemocí a prevenci řekl o sebevražedných pokusech mladistvých: „Kdybyste jim v tom mohli jen na několik hodin zabránit, už by to možná neudělali. Tím můžete mnoha mladistvým pomoci, aby sebevraždu nedokonali. Můžete jim zachránit život.“

Profesor Hisaši Kurosawa, který pracuje v Záchranném a pohotovostním centru Japonské lékařské fakulty, pomohl stovkám lidí, kteří se pokusili o sebevraždu, aby znovu získali vůli žít. Ano, díky určitému druhu zásahu je možné život zachránit. O jakou pomoc jde?

Jak se vyrovnat se skrytými problémy

Jak bylo uvedeno v předchozím článku, výzkumní pracovníci říkají, že 90 procent těch,  kdo spáchali sebevraždu, mělo psychické problémy nebo zneužívalo návykové látky. Proto Eve K. Moścická z amerického Národního ústavu pro duševní zdraví říká: „Při předcházení sebevraždám ve všech věkových kategoriích vkládáme největší naděje do prevence duševních poruch a drogové závislosti.“

Žel, mnozí lidé trpící těmito poruchami nejsou nakloněni tomu, aby vyhledali pomoc. Proč ne? „Kvůli silným předsudkům, které má společnost,“ vysvětluje Jošitomo Takahaši z tokijského Metropolitního psychiatrického institutu. Dodává, že proto se zdráhají vyhledat okamžitou léčbu i lidé, kteří si nejasně uvědomují, že se necítí dobře.

Někteří lidé však nepřipustí, aby jim v tom pocit hanby zabránil. Hiroši Ogawa, velmi známý televizní hlasatel, který sedmnáct let konferoval svou vlastní show, veřejně přiznal, že trpí depresí, a že dokonce uvažoval o sebevraždě. „Deprese je přirovnávána k rýmě, kterou se nakazila mysl,“ řekl Ogawa. Postihnout může každého, ale dá se vyléčit, vysvětlil tento hlasatel.

Mluvte s někým

„Je-li někdo na svůj problém sám, potom mu obvykle připadá neúměrně velký a neřešitelný,“ říká Béla Buda, pracovník ve zdravotnictví, kterého jsme již citovali. Tento postřeh podtrhuje moudrost starověkého biblického přísloví: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1)

Věnujte pozornost těmto moudrým slovům. Nedopusťte, abyste se v moři zdrcujících osobních problémů zmítali sami.  Vyhledejte někoho, komu můžete důvěřovat a komu se můžete svěřit. Možná ale řeknete: ‚Já nemám nikoho, komu bych se svěřil.‘ Podle odborníka na duševní zdraví, doktora Naokiho Sata, má takový pocit mnoho lidí. Tento lékař uvedl, že pacienti možná mají zábrany se někomu svěřit, protože nechtějí odhalit svou slabost.

Kde člověk může najít někoho, kdo by ho vyslechl? Na mnoha místech lze získat pomoc v centrech pro prevenci sebevražd, na krizových linkách nebo u nějakého uznávaného lékaře, který se zabývá emocionálními problémy. Někteří odborníci však uznávají i jiný zdroj pomoci, totiž náboženství. Jak to může člověku prospět?

Nalezli potřebnou pomoc

Marin, invalida v Bulharsku, měl silnou touhu se zabít. Jednoho dne našel náboženský časopis Strážná věž, jednu z publikací svědků Jehovových. Reagoval na nabídku v časopise, aby jej nějaký svědek Jehovův osobně navštívil. Marin vysvětluje, k čemu to vedlo: „Dozvěděl jsem se, že život je dar od našeho nebeského Otce a že nemáme právo si ublížit nebo svůj život svévolně ukončit. Potlačil jsem tedy touhu spáchat sebevraždu, a opět jsem si zamiloval život.“ Marin také dostal láskyplnou pomoc od křesťanského sboru. Ačkoli je stále invalidní, říká: „Nyní jsou mé dny radostné a pokojné a jsou naplněny mnoha příjemnými věcmi — dokonce je toho víc, než na co stačím. Za to vše vděčím Jehovovi a jeho svědkům.“

Mladý muž ze Švýcarska, o kterém byla zmínka v úvodu, také dostal pomoc od svědků Jehovových. Dnes se zmiňuje o „laskavosti jedné křesťanské rodiny“, která jej vzala k sobě domů. A dodává: „Později se členové sboru [svědků Jehovových] po dlouhou dobu střídali v tom, že mě zvali na jídlo. Pomohla mi nejen jejich pohostinnost, ale také to, že jsem mohl s někým mluvit.“

Tohoto muže také velmi povzbudilo to, co poznal při studiu Bible, zvláště když se dozvěděl o lásce, kterou pravý Bůh, Jehova, pociťuje k lidstvu. (Jan 3:16) Jehova Bůh vám opravdu naslouchá, když před ním ‚vyléváte své srdce‘. (Žalm 62:8) „Jeho oči se toulají po celé zemi“ ne proto, aby hledal na lidech chyby, ale „aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné“. (2. Paralipomenon 16:9) Jehova nás ujišťuje: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě.  Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izajáš 41:10)

O Božím slibu nového světa tento Švýcar řekl: „Tíha mého zklamání již zdaleka nebyla tak velká.“ K této naději, která je popisována jako ‚kotva pro duši‘, patří i slib věčného života na rajské zemi. (Hebrejcům 6:19; Žalm 37:10, 11, 29)

Jiným lidem na vašem životě záleží

Můžete se ovšem dostat do situace, kdy máte pocit, že jste naprosto osamělí, a že kdybyste zemřeli, nikoho by to nezajímalo. Pamatujte však, že je velký rozdíl mezi tím, když se člověk cítí osamělý a když skutečně je osamělý. V biblických dobách se prorok Elijáš dostal ve svém životě ‚na dno‘. Řekl Jehovovi: „Tvé proroky zabili mečem, takže jsem zbyl jenom já.“ Ano, Elijáš se cítil naprosto osamělý — a ne bezdůvodně. Převážná většina proroků byla zabita. Nad ním samotným visela hrozba smrti a byl na útěku, aby si zachránil život. Byl však skutečně sám? Ne. Jehova mu ukázal, že je ještě asi 7 000 věrných, kteří se stejně jako on snažili v té temné době věrně sloužit pravému Bohu. (1. Královská 19:1–18) Jak je to ale ve vašem případě? Je možné, že nejste tak sami, jak to cítíte?

Existují lidé, kterým na vás záleží. Možná si vzpomenete na své rodiče, manželského partnera, děti a přátele. Je jich však ještě více. Ve sboru svědků Jehovových můžete najít zralé křesťany, kteří o vás mají zájem, kteří vám budou trpělivě naslouchat a budou se s vámi i za vás modlit. (Jakub 5:14, 15) A i kdyby všichni nedokonalí lidé selhali, je tady někdo, kdo vás nikdy neopustí. „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má  vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal,“ řekl starověký král David. (Žalm 27:10) Ano, Jehova „o vás pečuje“. (1. Petra 5:7) Nikdy nezapomeňte, že v Jehovových očích jste drahocenní.

Život je dar od Boha. Je pravda, že život člověku někdy může připadat spíše jako břemeno než jako dar. Dovedete si ale představit, jak byste se cítili, kdybyste někomu dali hodnotný dar a on by jej zahodil, aniž by jej vlastně použil? My, nedokonalí lidé, jsme dar života teprve začali používat. Bible dokonce naznačuje, že život, který nyní žijeme, není v Božích očích vůbec ‚skutečným životem‘. (1. Timoteovi 6:19) Ano, v blízké budoucnosti bude náš život daleko uspokojivější, bohatší a šťastnější. Jak to?

Bible říká: ‚Bůh jim setře každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ (Zjevení 21:3, 4) Zkuste si představit, jaký bude váš život, až se tato slova splní. Udělejte si na to čas. Pokuste se vytvořit si plnou, barvitou představu. To není jen prázdná fantazie. Když budete rozjímat o tom, jak Jehova jednal se svým lidem v minulosti, vaše důvěra v něj poroste a ta představa pro vás může být ještě skutečnější. (Žalm 136:1–26)

Možná to nějakou dobu potrvá, než se vaše touha žít obnoví. Neustále se modlete k ‚Bohu veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení‘. (2. Korinťanům 1:3, 4; Římanům 12:12; 1. Tesaloničanům 5:17) Jehova vám dá sílu, kterou potřebujete. Naučí vás, že život stojí za to žít. (Izajáš 40:29)

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Jak můžete pomoci tomu, kdo chce spáchat sebevraždu?

Co byste měli dělat, když se vám někdo svěří, že chce spáchat sebevraždu? „Pozorně mu naslouchejte,“ doporučují americká Střediska pro sledování nemocí a prevenci (CDC). Nechte ho, aby vyjádřil, co cítí. V mnoha případech je však takový člověk uzavřený a nekomunikuje. Uznejte, že bolest a beznaděj, které prožívá, jsou skutečné. Jestliže mu jemně naznačíte, že jste si povšimli některých konkrétních změn v jeho chování, možná jej to přiměje, aby se rozpovídal a svěřil se vám.

Při naslouchání projevte empatii. „Je důležité zdůraznit, že jeho život má pro vás i pro další lidi velký význam,“ uvádějí CDC. Řekněte mu, jak ničivě by na vás i na jiné lidi jeho smrt zapůsobila. Pomozte mu, aby viděl, že Stvořitel se o něj zajímá. (1. Petra 5:7)

Odborníci také doporučují odstranit z dosahu takového člověka všechno, co by ke spáchání sebevraždy mohl použít, zvláště střelné zbraně. Pokud situace vypadá vážně, možná dotyčného vybídnete, aby vyhledal lékařskou péči. V extrémních případech vám možná nezbude nic jiného, než abyste vy sami zavolali nějaký druh pohotovostní lékařské péče.

[Rámeček na straně 11]

‚Odpustí mi Bůh tyto pocity?‘

Společenství se svědky Jehovovými již pomohlo mnoha lidem, aby překonali sebevražedné myšlenky. Avšak vůči stresujícím životním okolnostem nebo depresi není v dnešní době imunní nikdo. Křesťané, kteří uvažovali o tom, že si vezmou život, kvůli tomu potom často mají hluboký pocit viny. Tento pocit jejich situaci ještě zhoršuje. Jak je možné se s takovými pocity vypořádat?

Stojí za zmínku, že v biblických dobách někteří věrní muži a ženy vyjádřili velmi negativní pocity k životu. Rebeka, manželka patriarchy Jákoba, kterou kdysi sužoval určitý rodinný problém, řekla: „Zošklivil se mi tento můj život.“ (1. Mojžíšova 27:46) Job, který přišel o děti, zdraví, bohatství a společenské postavení, řekl: „Má duše rozhodně cítí hnus k mému životu.“ (Job 10:1) Mojžíš jednou volal k Bohu: „Prosím, zabij mě nadobro.“ (4. Mojžíšova 11:15) Boží prorok Elijáš kdysi prohlásil: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo.“ (1. Královská 19:4) A prorok Jonáš opětovně říkal: „Zemřít je pro mne lepší než být naživu.“ (Jonáš 4:8)

Odsoudil Jehova tyto lidi za jejich pocity? Ne. Jejich výroky dokonce zachoval v Bibli. Je však velmi důležité všimnout si, že žádný z těchto věrných lidí nepřipustil, aby jej tyto pocity dovedly ke spáchání sebevraždy. Jehova si těchto věrných lidí cenil a chtěl, aby žili. Faktem je, že Bůh se zajímá dokonce i o život ničemných lidí. Vybízí je, aby změnili své cesty a ‚skutečně zůstali naživu‘. (Ezekiel 33:11) Oč více chce, aby žili ti, kdo se snaží získat jeho přízeň.

Bůh nám opatřil výkupní oběť svého Syna, křesťanský sbor, Bibli a výsadu modlitby. Tato komunikační linka s Bohem — modlitba — nemá nikdy obsazeno. Bůh může naslouchat a také naslouchá všem, kdo k němu přistupují s pokorným a upřímným srdcem. „Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ (Hebrejcům 4:16)

[Rámeček na straně 12]

Spáchal někdo z vašich blízkých sebevraždu?

Když nějaký člověk spáchá sebevraždu, jeho rodinní příslušníci a blízcí přátelé prožívají hluboký duševní otřes. Mnozí z nich dávají vinu za tuto tragédii sobě. Říkají například: ‚Kdybych s ním byl v ten den strávil trochu více času.‘ ‚Kdybych jen byl tehdy držel jazyk za zuby.‘ Nebo ‚Kdybych jen udělal něco víc, abych mu pomohl.‘ Chce se tím říci: ‚Kdybych udělal to či ono, tento člověk by byl ještě zde.‘ Je ale rozumné z něčí sebevraždy vinit sebe?

Pamatujte, že rozpoznat známky sebevražedných pocitů je velmi snadné, pokud už je po všem. Ale v době, kdy se to odehrává, je to něco jiného. Bible říká: „Jen srdce zná vlastní hořkost a jeho radost nemůže sdílet nikdo cizí.“ (Přísloví 14:10, Tanakh) Někdy jednoduše není možné rozpoznat, co si jiný člověk myslí nebo co cítí. Mnozí lidé, kteří mají blízko k sebevraždě, nedokážou své nejniternější pocity náležitě sdělit jiným lidem, dokonce ani nejbližším rodinným příslušníkům.

O náznacích, že by někdo mohl mít sklon spáchat sebevraždu, kniha Giving Sorrow Words (Vyjádřit zármutek slovy) říká: „Realita je taková, že tyto znaky obvykle není snadné rozpoznat.“ Tatáž kniha dodává, že i když některé náznaky rozpoznáte, samo o sobě to nezaručuje, že sebevraždě dokážete předejít. Místo abyste se vnitřně trápili, můžete najít útěchu ve slovech moudrého krále Šalomouna: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) Ten, koho jste milovali, není mučen v ohnivém pekle. A duševní i citová úzkost, které jej k sebevraždě dohnaly, jsou už pryč. Již netrpí, zkrátka jen odpočívá.

Možná by teď bylo nejlepší soustředit se na péči o ty, kdo žijí, včetně sebe. Šalomoun pokračoval: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou,“ dokud žiješ. (Kazatel 9:10) Buďte si jisti, že budoucí životní vyhlídky těch, kdo spáchali sebevraždu, jsou v rukou Jehovy, ‚Otce projevů něžného milosrdenství a Boha veškeré útěchy‘. (2. Korinťanům 1:3) *

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 8]

Promluvte si s někým

[Obrázek na straně 10]

Jiným lidem na vašem životě záleží