Nejmladší pohoří Skalnatých hor

NAPROSTO vyčerpaní jsme vytáhli tábornický vařič a začali si připravovat snídani. Cestou z New Yorku do Wyomingu jsme za pět dní ujeli téměř 5 000 kilometrů. Když jsme se nasnídali, rozhlédli jsme se po okolí.

Zářivé sluneční světlo oslňovalo, vzduch byl osvěžující a chladivý. Ale tentokrát to bylo úplně jiné než při kterémkoli z našich předchozích pikniků u silnice — byl to úchvatný pohled! Stolovali jsme na břehu jezera Jackson v Národním parku Grand Teton. Před námi se rozprostírala majestátní horská scenérie. Nic jiného na naší cestě po západě, která byla dlouhá 16 000 kilometrů, nám neposkytlo tak nádhernou podívanou. Věděli jsme, že pokud se nám k tomu ještě někdy naskytne příležitost, určitě se sem vrátíme.

Štít Grand Teton je vysoký přibližně 4 200 metrů a zhruba deset dalších vrcholků v tomto pohoří dosahuje výšky přes 3 700 metrů. Ačkoli rozhodně nejsou úplně bezvýznamné, nepatří mezi nejvyšší hory. Záleží na tom, odkud přijedete, ale možná byste si pohoří Teton ani nemuseli všimnout. Ze západní strany byste možná viděli jen to, že země mírně stoupá — což stěží vzbuzuje mimořádnou pozornost. Z východní strany však tyto hory prudce vystupují z plání do výšky více než půl druhého kilometru nad údolí ležící pod nimi. Skutečně poutají pozornost.

Znovu se tam vracíme

Léta jsme toužili znovu se tam vydat, až se nám to konečně podařilo. Tentokrát jsme letěli do Jackson Hole ve Wyomingu a odtud jsme jeli autem na sever do Tetonských hor. Pojďte se podívat, jak začíná náš den u ledovcového jezera Jenny podobajícího se drahokamu, které leží přímo pod nejvyššími štíty tohoto pohoří.

V chladném vzduchu časného rána se chvějeme po celém těle. Slunce ještě nevyšlo, ale nejsme tu sami. Další statečné duše jsou vzhůru a čilé jako rybičky. Někteří fotografové  chtějí zachytit nádheru hor zaplavených růžovými a zlatými odstíny prvních paprsků ranního světla. Náhle jsme zkoprněli — přímo na nás se dívá velká laň. Nehybně stojí na místě, je ve střehu, protože její koloušek se pase nejvýše devět metrů od nás. Velmi pomalu saháme po fotoaparátu, zadržujeme dech, zaměřujeme, zaostřujeme a tiskneme spoušť. Opět můžeme vydechnout; náš den u jezera Jenny právě začíná.

Společně s menší skupinou turistů nastupujeme na palubu dopravní lodi a brzy připlouváme k výchozímu místu stezky, která je dlouhá asi půldruhého kilometru a stoupá až k vrcholu Inspiration Point. Vystupujeme z lodi a brzy cítíme chladný lesní vzduch. Jak nás strmá stezka vede vzhůru, jezero se zvolna vzdaluje. Zdálky slyšíme burácení vodopádů. Udýchaní vycházíme z lesa a odpočíváme na skalnatém výběžku. Vyhříváme se v zářivém ranním slunci a zhluboka dýcháme chladný vysokohorský vzduch. Pod námi se rozprostírá jezero Jenny, které se leskne jako safírově modrá skvrna. Zdá se, že jezero lemované pásem stromů stojících na vyvýšeném valu je dílem velmi zručného klenotníka.

Nad námi se tyčí štíhlé vrcholky hor známých jako Cathedral Group. Přírodovědec dr. Fryxell, který toto pohoří zkoumal, ve třicátých letech minulého století napsal: „[Tyto štíty] svými špičatými vrcholky převyšují všechno ostatní a vedou pohled i myšlenky člověka ještě výše.“ S úžasem vychutnáváme nádheru Inspiration Point. Připadá nám, že jsme za své úsilí již velmi odměněni. Ale to ještě zdaleka není všechno.

Stezka nyní překvapivě vede po rovině, protože se vine údolím Cascade Canyon. Nad námi se brzy zvedají skalní útesy a po jejich úbočích se valí bystřiny. Klademe si otázku: ‚Jaké síly utvářely toto místo?‘ Náhle  před námi stojí rozrušená dívenka. Stěží se dokáže ovládat. Se zatajeným dechem šeptá: „Viděli jsme losa! Pospěšte si, ať ho také můžete vidět.“

Úvahy o tom, jak byly tyto hory utvářeny, jsme zatím odsunuli. Rychle saháme po fotoaparátu a připravujeme se pořídit záběr jednoho z nejkrásnějších zvířat, která se procházejí po této rezervaci. Dívenka nás vede na místo výhodné k pozorování. Ostatní členové její rodiny už zaujali svou pozici a ztišili se. Tam — v bahnitém močálu u řeky — objevujeme losího samce. Obdivně ho pozorujeme, fotografujeme ho a šeptáme si, jak je skvělé, že jsme tady v pravou chvíli.

Geologie a desky zemské kůry

V této pozoruhodné krajině je toho tolik k vidění, že člověk snadno zapomene zeptat se na její historii. Správci rezervace se však všemožně snaží informovat a vzdělávat veřejnost, a proto vydávají řadu prospektů a pořádají skupinové výpravy, které vedou průvodci — přírodovědci.

Dozvěděli jsme se, že ačkoli nám půda, po které chodíme, připadá naprosto pevná, v určitém smyslu se spíše podobá zamrzlému jezeru v jarních měsících — tedy že není tak celistvá, jak vypadá. Geologové přijali teorii, že zemská kůra se skládá z řady litosférických desek a že tyto desky leží na obrovském množství roztavené horniny a jsou stále v pohybu. Pro nás je v této teorii zajímavá myšlenka, že tam, kde tyto desky na sebe navzájem narážejí, mohou vzniknout pohoří.

V případě pohoří Teton se zdá, že se jedna deska chová jako páčidlo a zvedá druhou. Výsledkem je to, co geologové nazývají zlomové pohoří. Říkají, že z geologického hlediska pohoří Teton vzniklo poměrně nedávno. Proto se v brožuře vydané správou rezervace označuje za „nejmladší a nejvýraznější pohoří v řetězu Skalnatých hor“.

Sochařská činnost vody a ledu

Tyto odpovědi nám připadaly nesmírně zajímavé, vyvolávaly však ještě další otázky. Přemýšleli jsme o naší výpravě  k jezeru Jenny. Čím by se dalo vysvětlit, že tyto štíty jsou tak rozeklané? Kromě toho — proč vyvýšený val kolem jezera je tak hojně porostlý stromy? Jak na to odpovídají geologové? Za to všechno může voda. Podle jedné teorie byly kaňony v pohoří Teton někdy ve vzdálené minulosti vyhloubeny ledovci. Val, který obklopuje jezero, se nazývá moréna a vznikl pohybem ledu. Tato moréna zadržovala ledovec, který později roztál, a s ním se v moréně udržela také úrodná půda.

Touto teorií by se hlavně dalo vysvětlit, proč je kolem jezera velké množství rostlinstva, zatímco okolní pláně jsou podobné vyschlým řečištím plným štěrku a křoví. Zaujalo nás to, a proto jsme průvodkyni vybídli, aby nám toho pověděla víc. Říkala, že rozeklané tvary těchto horských vrcholů způsobil jiný jev. Nazývala ho odlamování mrazem. Voda proniká do puklin ve skále, a když zmrzne, zvětší svůj objem. Touto silou působící jako klín jsou nakonec odlamovány kousky kamene, takže skála pak vypadá jako otesaná dlátem. Vřele jsme naší průvodkyni poděkovali za přednášku i za její nadšený zájem o tyto hory.

Zvířata

Tato oblast je zajímavá nejen z geologického hlediska, ale žije v ní také mnoho různých zvířat. Z toho důvodu pro nás byla plavba po známé Hadí řece ještě pozoruhodnější. Když jsme se rozhlíželi po krajině, pozorovali jsme, jak orli bělohlaví a orlovci stoupají a potom střemhlav slétají k řece lovit ryby. Náš průvodce na lodi, zkušený biolog, nás upozornil na něco pro nás překvapivého. Dozvěděli jsme se, že ačkoli orel bělohlavý bývá větší a mívá působivější vzhled, orlovec je opravdu mnohem lepší rybář. Průvodce nám vyprávěl, že viděl, jak orlové kradou orlovcům ryby. A skutečně i my jsme viděli, jak orel bělohlavý dotíral na mladého orlovce. Ten se vzdal svého úlovku a odletěl.

Pozorovat divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí bylo pro nás opravdu vzrušujícím zážitkem. Nedaleko je útočiště pro jeleny wapiti a mnozí z nich v Národním parku Grand Teton v létě pobývají. Často jsme zajížděli k okraji vozovky, abychom si prohlédli líně se pasoucí stádo jelenů wapiti. Jindy jsme se posadili na verandu naší ubytovny a sledovali losa pokojně se pasoucího mezi vrbami. Večer tito tvorové vycházeli na pastvu a předváděli se před zástupy lidí, kteří se shromáždili, aby je přitom pozorovali. I když jsme byli unaveni, zůstávali jsme venku a jen jsme se dívali na to, co my, městští lidé, vidíme tak zřídka — téměř černou nebeskou klenbu třpytící se hvězdami.

Poslední den nám přinesl zážitek na rozloučenou. Se strachem a zároveň s posvátnou úctou jsme vjeli přímo doprostřed stáda bizonů. Stádo těchto mohutných chlupatých zvířat se rozvalovalo po obou stranách silnice. Velmi nás mrzelo, že se musíme rozloučit. Ale nastal čas odjezdu.

Když jsme seděli v letadle a čekali na odlet, přemýšleli jsme o uplynulé návštěvě. S radostí jsme vzpomínali na všechno, co jsme si nakrátko přivlastnili — hory, vysokohorský vzduch a zvířata. Je skvělé, že se nám podařilo splnit si svou dávnou touhu a znovu navštívit pohoří Teton! Nejmladší potomek Skalnatých hor je opravdu nádherný.

[Rámeček a obrázek na straně 19]

Několik rad pro návštěvníky

Udělejte si čas, abyste se přizpůsobili řidšímu vzduchu. Již spodní část údolí leží ve výšce přes 1 800 metrů nad mořem. Někteří turisté z míst, kde je nižší nadmořská výška, možná pocítí projevy výškové nemoci, například bolesti hlavy nebo podrážděnost. Starší lidé, zejména mají-li srdeční nebo dýchací potíže, si před takovou výpravou možná promluví se svým lékařem.

Na túru se předem dobře připravte. Uvědomte si, že ve velké nadmořské výšce a v polopouštních podmínkách může být tělo rychle dehydrované. Vezměte si s sebou hodně vody.

V této přírodní rezervaci je mnoho velkých, nádherných, nicméně divokých zvířat. Někteří návštěvníci se k nim chtějí co nejvíc přiblížit, ale zvířata mohou reagovat nepředvídatelně. Naslouchejte pokynům průvodce ohledně toho, jak reagovat na chování zvířat v jejich prostředí, a těmito pokyny se řiďte. Slova průvodců jsou nejen zajímavá, ale mohou vám také zachránit život.

[Mapy na straně 17]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NÁRODNÍ PARK GRAND TETON

[Obrázek na straně 16 a 17]

Mount Moran v pohoří Teton

[Obrázek na straně 17]

Horní část Cascade Canyonu

[Obrázek na straně 18]

Bizon

[Obrázek na straně 18]

Orel bělohlavý

[Obrázek na straně 18]

Západ slunce v Tetonských horách

[Obrázek na straně 18]

Losí samec