Co přinese budoucnost?

ČLOVĚK je pouze částí pestré mozaiky života. Všichni tvorové mají na zemi své místo podle toho, jakou úlohu dostali od Boha. S ostatními živými organismy ve světě kolem nás sdílíme mnoho věcí — především samotný zázrak života. Proto není divu, že mnozí lidé silně pociťují ztrátu, když některá forma života mizí.

Vědec Anthony C. Janetos v článku pro časopis Consequences uvedl: „Mnozí lidé by souhlasili s tím, že my všichni, celá společnost, máme morální povinnost chránit naši planetu, aby zůstala obyvatelná, a zacházet s její nesmírnou biologickou rozmanitostí jako odpovědní správci, aby byla lidskému rodu prospěšná v současnosti i v budoucnosti. K tomu je nutné, abychom si uvědomovali, že biodiverzita má velkou hodnotu — jak v tom, co poskytuje přírodě, tak v tom, kolika způsoby ji můžeme využívat my — a že máme povinnost ji chránit.“

Co se pro to dělá?

Celosvětové znepokojení kvůli ubývání přírodních zdrojů dovedlo zástupce vlád a jiných institucí k tomu, aby společně navrhli Úmluvu o biodiverzitě. Tato obsažná dohoda potvrzuje, že ochrana biodiverzity je společným zájmem všech lidí.

Další krok k pochopení biodiverzity udělali biologové, ekologové a jiní vědci tím, že rok 2001–2002 prohlásili za Mezinárodní rok zkoumání biodiverzity (IBOY). Diana Wallová, bioložka z Coloradské státní  univerzity, která je předsedkyní IBOY, říká: „Zkoumáním biodiverzity se zpřístupní mnoho užitečných poznatků, protože budou objeveny nové geny a chemické látky, které bude možné používat k výrobě léků, ke zlepšení úrody a k rekultivaci znečištěné půdy.“ Diana Wallová dodává: „Mnohem závažnější je však zjistit, kde jsou nové druhy, jakou úlohu hrají v udržování zdravých ekosystémů a jak je můžeme chránit. Tyto poznatky jsou totiž nesmírně důležité pro rozhodování o naší zemi, řekách a oceánech.“

Zásadní změny jsou nezbytné

Ačkoli již bylo dosaženo určitého chvályhodného pokroku, takovéto snahy jsou převážně zaměřeny spíše na příznaky než na příčiny. Podle názoru výzkumných pracovníků nemá v této situaci člověk příliš mnoho času nazbyt. Když Ruth Patricková z Philadelphské akademie přírodních věd v Pensylvánii v USA uvažovala o tom, co nazvala „potenciální úbytek biodiverzity“, dospěla k závěru, že „rozhodující je čas... Rázný a neodkladný zákrok je naprosto nezbytný.“ Má-li člověk zvrátit vývoj směřující k vyhynutí, je nutné, aby neodkladně změnil navyklý způsob zacházení s touto planetou a se zdejšími živými organismy. Nestačí jen nahradit škody. „Problémy ochrany biologické diverzity tedy není možné oddělovat od rozsáhlejších problémů společenského ... vývoje,“ prohlašuje Institut světových zdrojů.

K dosažení takového cíle je rozhodně nutná zásadní změna lidské společnosti. Kniha Caring for the Earth (Péče o zemi) potvrzuje, že k odpovědnému správcovství jsou nutné „jiné hodnoty i ekonomické a společenské systémy, než jaké jsou dnes běžné“.

Bible jasně ukazuje, že na zavedení takových změn lidé zkrátka nejsou vybaveni. U Jeremjáše 10:23 je řečeno: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Přísloví 20:24) Tato pravda se očividně projevovala po celou dobu lidských dějin, a protože člověk tuto zásadu nebral na vědomí, dospěli jsme až ke ‚kritickým časům, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, jak je uvedeno ve 2. Timoteovi 3:1–5. Z těchto několika veršů také vidíme, že příčinou kritických časů je nesprávné lidské uvažování. Proto dokud se lidé nezmění, jakékoli řešení problémů, s nimiž se potýkáme, bude v nejlepším případě dočasné.

Světově proslulá vědecká pracovnice dr. Jane Goodallová se v jednom interview vyjádřila, že ničení přirozeného životního prostředí „je mnohdy úzce spojeno s ekonomickou chamtivostí a hmotařstvím rozvinutých zemí“. A botanik Peter Raven, bývalý tajemník americké Národní akademie věd, upozorňoval na to, že „nevědomost, lhostejnost, chudoba a chamtivost vytvářejí vzájemně propojené problémy, které by mohly zemi radikálně změnit k horšímu“. Je tedy nutné změnit některé principy, k nimž patří také sobectví, chamtivost, nevědomost, nedostatek předvídavosti a egocentrismus.

Konečná ochrana biodiverzity

Stvořitel tak neuvěřitelně rozmanitého života se pochopitelně velmi zajímá o budoucnost svého stvoření. Bible nám říká, že Bůh brzy zasáhne a ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. (Zjevení 11:18)

Obnoví Bůh ty formy života, které vyhynuly kvůli tomu, že člověk ničí zemi? Bude-li Stvořitel chtít, aby se vyhynulé druhy zvířat znovu objevily na zemi, určitě je v budoucnu dokáže znovu vytvořit. Totéž platí o vyhynulém rostlinstvu. Bible to však neříká, a proto by nebylo moudré o této otázce spekulovat.

Boží vláda však zaručuje požehnání každému živému organismu na zemi. „Ať se raduje země,“ napsal žalmista. „Ať burácí moře a to, co je v něm; ať jásá pole a všechno, co je na něm. Tehdy budou zpívat radostí všechny stromy v lese.“ (Žalm 96:11, 12, New International Version)