Italské kameje — Miniaturní mistrovská díla

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

Přijeli jsme do městečka Torre del Greco v Neapolském zálivu, abychom se podívali na ruční výrobu uměleckých předmětů, které jsou pro tuto část Itálie typické. Mluvíme o kamejích — špercích vyřezávaných z lastur. Plánujeme navštívit jednu z mnoha místních dílen na výrobu kamejí, ale než se tam vydáme, možná byste se o kamejích a jejich dlouhé historii rádi něco dověděli.

KAMEJE jsou drahé kameny, tvrdé kameny nebo lastury s vypouklou řezbou v nízkém reliéfu. Pro tento druh práce se zvlášť hodí achát, onyx, sardonyx a některé lastury, protože jejich různobarevné vrstvy umožňují vytvořit půvabné kontrasty. Používá se přitom technika, která je údajně podobná technice při vytváření plastického reliéfu, jenom v miniatuře.

Z perské a řecko-římské doby se zachovalo mnoho kamejí z tvrdých nebo drahých kamenů a jsou dokladem toho, že tyto šperky byly ve starověku populární. Kameje z lastur pocházejí z pozdější doby. Ve 14. a 15. století se ve Francii, Německu a Flandrech používala pro výrobu kamejí perleť. Zdá se, že výrobky z lastur byly na bohatých a kultivovaných francouzských dvorech velmi ceněny. Objevné plavby, které byly v těch letech podnikány, vedly k tomu, že do Evropy proudil vzácný, exotický materiál — obří želví krunýře, narvalí kly, jadeit, jantar a cizokrajné lastury. To vzbudilo zájem o přírodní vědy a podnítilo představivost schopných řemeslníků, klenotníků a rytců. Pravděpodobně během 16. století se ukázalo, že zvláště vhodné pro vyrývání kamejí jsou lastury čeledi Cassidae a Cypraeidae.

 Zájem o toto starobylé umění byl v takzvaném neoklasicistickém období znovu oživen. Výroba těchto lasturových kamejí během 18. století prosperovala, přestože někteří lidé toto umění odsuzovali jako imitaci, a to kvůli nízké hodnotě lastur v porovnání s drahými kameny. Počet středisek, kde se vyrábějí kameje, od té doby klesá. Toto umění se do nynějška zachovalo ve dvou městech — v Idar-Obersteinu v Německu, které se specializuje na strojově opracovávané acháty, a v Torre del Greco v Itálii, kde se kameje z lastur stále ještě vyrábějí ručně.

Nyní, když máme alespoň základní informace, pojďme a podívejme se, jak se novodobé kameje z lastur dělají.

V dílně na výrobu kamejí

Dílna, kterou jdeme navštívit, je v úzké uličce v centru Torre del Greco. Řemeslník má na svém ponku množství nástrojů a kamejí v různých stadiích rozpracovanosti. Žasneme nad krásou kameje, kterou mistr právě dokončuje — je to pastorální scéna s několika postavami.

Lastury, z nichž se kameje vyrábějí, pocházejí z Baham, ale také z mnoha míst v Karibiku a z vod podél pobřeží východní Afriky. Z lastur různých typů vznikají různě zbarvené kameje. Například kameje vyryté do lastur mlžů Cassis madagascariensis (běžně známých jako sardonyxové  lastury) mají bílou kresbu na tmavě hnědém podkladu. Kameje z lastur druhu Cypraecassis rufa (karneolová lastura) mají světlejší a tmavší odstíny rudohnědé barvy. Nejcennější jsou lastury s největším barevným kontrastem.

Prvním krokem je vyříznout z lastury pomocí vodou chlazeného kotouče tu část, která bude použita. Tvar budoucí kameje, jenž je obvykle oválný nebo kulatý, se vyznačí na vnitřním povrchu lastury, která je potom nahrubo rozřezána na menší polygonální kusy. Z průměrně velké lastury je obvykle možné vyrobit jen jednu velkou a dvě menší kameje. K rozpoznání toho, jaké možnosti ta která lastura skýtá a zda by měla být rozřezána tím nebo oním způsobem, je třeba mít školené oko. Například tři výčnělky na vnitřním povrchu určité části lastury umožňují vyřezání tří postav. Každý kousek dostane žádoucí tvar pomocí brusného kotouče a je potom přilepen na krátkou dřevěnou tyč, aby se dal lépe opracovat. Jeho hrubá vnější vrstva je obroušena na správnou tloušťku. V tuto chvíli se umělec nechává inspirovat opracovávaným kusem lastury a zvolí si námět reliéfu. Na povrch lastury rychle udělá tužkou náčrt a začne provádět řezbu.

K odstranění nadbytečného materiálu se používá elektrická fréza, což je vrtačka s brusným nástavcem. Když je řezba již v hrubých obrysech hotova, začne se s ručním rytím pomocí sady mimořádně ostrých nástrojů různé velikosti, kterým se říká rytecké nože. Reliéf se musí provést přesně v té hloubce, kde se barva lastury mění ze světlé na tmavou. Když obratný umělec provede řezbu v různých hloubkách, může vytvořit dojem průhledných závojů. Výsledkem je reliéf velmi detailně vykreslené postavy na tmavém pozadí spodní vrstvy.

Paleta možných námětů je nepřeberná. Snad jste již viděli půvabnou dámu z profilu — tento námět je nejoblíbenější. Do prstenů a náušnic se vsazují drobounké profily lidí nebo květin. Větší kameje, které měří asi 7,5 centimetru, se používají jako brože nebo přívěsky a mohou zobrazovat složitější náměty — krajinu a pastorální neboli klasické kompozice. Největší kameje, které dosahují maximální velikosti až 20 centimetrů, je možné zarámovat nebo připevnit na podstavec. Jejich hodnota závisí nejen na velikosti a materiálu, který byl použit na podstavec, ale zvláště také na řemeslné zručnosti a pečlivosti, s jakou byla kamej vyrobena. Některé jsou skutečnými uměleckými díly.

Vzhledem k tomu, že se řemeslník nechává vést nepravidelnostmi materiálu a při vytváření konečného produktu musí tyto nepravidelnosti využít, nebude možné výrobu kamejí z lastur nikdy mechanizovat a také žádné dvě kameje nebudou nikdy stejné. Jsou to opravdu jedinečné a nádherné ozdoby — skutečná miniaturní mistrovská díla.

[Obrázky na straně 16]

VÝROBA KAMEJE

Řemeslník dá budoucí kameji správný tvar a potom ji na svém ponku opracovává

Lastury, z nichž se kameje vyrábějí

Při výrobě kamejí se z lastury nejprve vyřízne část pro další použití

Na příslušném kusu se vyznačí tvar kameje

Daný kus je nahrubo ořezán na správnou velikost

[Obrázek na straně 17]

Gemma Augustea, která byla vyrobena v letech 10 až 20 n. l. Její velikost je 19 krát 23 centimetrů

[Podpisek]

Erich Lessing/Art Resource, NY