Spletité předivo života

„Rozmanitost života je naší pojistkou. Na ní závisí náš život i obživa.“ — PROGRAM OSN PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

ŽIVOT na zemi překypuje nesmírnou rozmanitostí. Výraz „biologická diverzita“ či „biodiverzita“ zahrnuje všechny druhy živých organismů na zemi — od nejmenších bakterií po obří sekvoje, od žížal po orly.

Všechny tyto různé formy života tvoří součást jednoho důležitého, vzájemně protkaného přediva, jež se skládá i z neživých složek. Živé organismy jsou závislé na neživých složkách, například na zemské atmosféře, oceánech, sladké vodě, horninách a na různých druzích půdy. Toto společenstvo živých organismů se nazývá biosféra a patří do něj i lidé.

Biodiverzita zahrnuje i bakterie a jiné mikroorganismy. Mnohé z nich vykonávají velmi důležité chemické funkce, které udržují v činnosti ekosystémy. Do biodiverzity neboli přediva života jsou také vetkány zelené rostliny, které při fotosyntéze uvolňují kyslík a zachycují sluneční energii. Tu pak ukládají ve formě cukrů, jež jsou základním zdrojem energie pro většinu jiných forem života.

Rozmanitost mizí

Podle řady výzkumných pracovníků život sice má krásné a rozmanité formy, ale člověk žel přivádí rostlinné i živočišné druhy znepokojivým tempem k vyhynutí. Jakým způsobem?

▪ Ničením přírodního prostředí. To je jedna z hlavních příčin vymírání. K tomuto ničení vede mimo jiné těžba dřeva, důlní průmysl, kácení stromů kvůli pastvě pro dobytek a budování přehrad a silnic v místech, kde kdysi byla divočina. Jak se ekosystémy zmenšují, živé organismy přicházejí o přírodní zdroje, které potřebují k přežití. Přírodní prostředí je rozkouskováno, znehodnocováno a likvidováno. Migrační trasy jsou narušovány. Genetická rozmanitost mizí. V některých místech se populace živých organismů nemohou zotavit z nemocí a jiných nepříznivých okolností. Jeden druh za druhým tedy postupně vymírá.

Vyhynutí určitého druhu může dokonce vyvolat řetězovou reakci, při níž mohou být po zničení jedné části přediva života postupně postiženy další části. Vyhynutí základních druhů — například opylovačů — může ovlivnit nezměrné množství jiných druhů.

 ▪ Zavlečenými druhy. Když lidé zavlečou do určitého ekosystému nějaké cizí druhy, ty pak možná obsadí ekologické niky, v nichž žily jiné druhy. Cizí druhy také mohou nepřímo změnit ekosystém, a to natolik, že vypudí původní druhy, nebo do něj mohou zanést choroby, proti nimž původní druhy nejsou imunní. Zejména na ostrovech, kde určité druhy dlouho žily v naprosté izolaci a nesetkávaly se s žádnými přistěhovalci, nebývají tyto původní druhy schopny přizpůsobit se a přežít.

Typickým příkladem je „zhoubná“ řasa Caulerpa taxifolia, která ničí jiné druhy mořských organismů ve Středozemním moři. Byla náhodně zavlečena k pobřeží Monaka a nyní se začala šířit po mořském dně. Je toxická a nemá žádné známé přirozené nepřátele. „Možná, že se stáváme svědky rodící se ekologické katastrofy,“ říká Alexandre Meinesz, profesor mořské biologie na Univerzitě v Nice ve Francii.

▪ Nadměrným lovem. Tímto způsobem vyhynulo několik druhů. Klasickým příkladem je vyhynutí holuba stěhovavého. Na začátku 19. století to byl nejpočetnější ze všech druhů ptáků v Severní Americe. Holubi stěhovaví táhli v době migrace v hejnech, kde jich byla miliarda i více, a několik dní zakrývali celou oblohu. Koncem 19. století však byl tento pták dohnán na pokraj zániku a poslední zbývající holub stěhovavý uhynul v září 1914 v zoologické zahradě v Cincinnati. Podobně bizon americký žijící na Velkých planinách byl loven v takové míře, že téměř vyhynul.

▪ Vzrůstem počtu obyvatelstva. V polovině 19. století počet příslušníků lidské rodiny dosáhl jedné miliardy. Dnes, tedy o sto padesát let později, kdy je na zemi šest miliard obyvatel, si lidé začínají klást otázku, zda jim nehrozí nebezpečí, že vyčerpají přírodní zdroje. S tím, jak lidská populace dále vzrůstá, každým rokem vymírají další živočišné a rostlinné druhy — a to zneklidňující rychlostí.

▪ Hrozbou globálního oteplování. Podle vyjádření Mezivládního panelu o změnách klimatu je možné, že by v průběhu tohoto století mohly teploty vzrůst až o 3,5 stupně Celsia. Tento příliš prudký vzestup teploty možná některé druhy nepřežijí. Podle názoru výzkumných pracovníků se zdá, že jednou z příčin zanikání korálových útesů (hlavních opor velké části mořské biodiverzity) je oteplování vody.

Vědci říkají, že zvýšením hladiny moří o jeden metr by mohla být zničena velká část pobřežních mokřadů, což jsou místa s obrovskou biodiverzitou. Někteří vědci se domnívají, že globálním oteplováním může být poškozen ledový příkrov Grónska i Antarktidy. Kdyby tyto ledové příkrovy roztály, mohlo by dojít ke katastrofě.

 Epidemie vymírání

Jak rychle zanikají živé organismy? Odpovědi na tuto otázku jsou velmi nepřesné. Většina vymírajících organismů zůstává pro vědce stále tajemstvím. Vědci musí nejprve zjistit, kolik druhů živých organismů existuje. Jak řekl ekolog John Harte z Kalifornské univerzity v Berkeley, „na zemi je přibližně jeden a půl milionu pojmenovaných druhů, ale my víme, že existuje ještě mnoho nepojmenovaných; celkem existuje pravděpodobně pět až patnáct milionů druhů živých organismů“. Někteří vědci tento odhad zvyšují až na padesát milionů či ještě více. Zjistit přesný počet je téměř nemožné, protože podle vyjádření vědce Anthony C. Janetose „k vyhynutí druhů většinou dojde dříve, než jsou pojmenovány a popsány“.

Dnešní věda teprve stěží začala pronikat do složitých ekologických mechanismů, které udržují plynulý chod přírodních společenstev. Jak mohou lidé porozumět spletitému předivu života, jestliže ani nevědí, kolik druhů živých organismů vlastně na zemi žije a jak jsou postiženy vymíráním? Jak mohou vědět, co by vymizení některých druhů mohlo znamenat pro systém udržující život na naší planetě?

Když se vědci pokoušejí určit rychlost vymírání, jejich odhady jsou navzdory vzájemné odlišnosti mnohdy skličující. „V průběhu sta let by přibližně 50 procent světové flóry a fauny mohlo směřovat k vyhynutí,“ prohlašuje jedna pisatelka. John Harte předkládá ještě chmurnější prognózu: „Biologové odhadují, že odlesňování tropů povede v průběhu příštích 75 let ke ztrátě poloviny či více existujících druhů.“

Na základě výpočtů, které provedl vědec Stuart Pimm z Univerzity státu Tennessee, časopis National Geographic uvádí, že „11 procent ptáků neboli 1 100 z téměř 10 000 druhů ptáků na světě je na pokraji vyhynutí; není jisté, zda většina z nich bude žít ještě po skončení [21. století]“. Tentýž časopis napsal: „Skupina uznávaných botaniků nedávno oznámila, že osmině rostlin hrozí vyhynutí. ‚Nebezpečí nehrozí jen druhům žijícím na ostrovech či v deštných pralesích nebo jen ptákům či působivým velkým savcům,‘ říká Pimm. ‚Toto nebezpečí hrozí všemu živému a všude... Je to celosvětová epidemie vymírání.‘“

Potřebujeme všechny tyto druhy?

Je nějaký důvod ke znepokojení kvůli úbytku rozmanitých živých organismů? Skutečně potřebujeme tak rozmanité druhy? Mnozí uznávaní odborníci tvrdí, že je skutečně potřebujeme. Země je obdařena mnoha druhy živých organismů, které lidem poskytují jídlo, užitečné chemické látky a mnoho jiných produktů a služeb. Uvažujte také o možných výhodách, které pro lidstvo mohou mít dosud neobjevené druhy. Například se odhaduje, že 120 ze 150 nejčastěji předepisovaných léků užívaných ve Spojených státech pochází  z přírodních látek. S tím, jak ze světa rostlinstvo mizí, lidstvo současně ztrácí příležitost objevit nové léky a chemické sloučeniny. „Pokaždé, když přicházíme o nějaký druh, přicházíme o nějakou možnost do budoucnosti,“ říká sir Ghillean Prance, ředitel Královské botanické zahrady v Kew v Londýně. „Přicházíme možná o dosud neobjevený lék proti AIDS nebo o plodinu odolnou vůči virům. Musíme tedy ztrátu druhů nějak zastavit nejen kvůli naší planetě, ale kvůli tomu, co sami ... potřebujeme a používáme.“

Přírodní ekosystémy potřebujeme také k tomu, aby poskytovaly nepostradatelné služby, na nichž jsou závislé všechny živé organismy. Zdravé ekosystémy vykonávají životně důležité funkce — vyrábějí kyslík, čistí vodu, filtrují znečišťující látky a zabraňují erozi půdy.

 Ke službám, které poskytuje hmyz, patří opylování. Žáby, ryby a ptáci regulují počet škůdců; slávky a jiné vodní organismy čistí naše vodní zdroje; rostliny a mikroorganismy vytvářejí naši půdu. Ekonomická hodnota všech těchto služeb je nesmírná. Finanční zisk z biodiverzity na celém světě dosahuje při střízlivém odhadu přibližně 3 bilionů dolarů za rok — podle cen z roku 1995.

Ačkoli jsme na rozmanitých formách života závislí, přesto to vypadá, že se svět ocitá v krizi vymírání druhů, která ohrožuje spletité předivo života. Nyní, v době, kdy začínáme chápat nesmírně důležitou úlohu biodiverzity, lidstvo působí vymírání více druhů než kdykoli předtím. Je však člověk schopen tento problém vyřešit? Jaká budoucnost čeká rozmanité formy života na zemi?

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Jakou cenu má život?

Všechny rozhovory o hodnotě biodiverzity se možná jeví jako náznak toho, že bychom se o jiné formy života měli zajímat pouze tehdy, pokud slouží k uspokojení našich potřeb. Některým lidem však takové uvažování připadá úzkoprsé. Paleontolog Niles Eldredge poukazuje na základní hodnotu života: „Život kolem nás — překrásné, zajímavé živočišné a rostlinné druhy i nádherná, nedotčená místa v divoké přírodě — oceňujeme my, lidé, také proto, že má svou vnitřní hodnotu. Něco v našem nitru uznává, že jsme s tímto světem přírody spojeni, a pobýváme-li v něm, kdykoli můžeme, získáváme vnitřní pokoj a radost.“

 [Rámeček a obrázky na straně 7]

Červený seznam

„Červený seznam“ vydává Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů — organizace, která posuzuje stav ohrožených druhů. Na této straně je uvedeno několik ohrožených druhů, které jsou zapsány v „Červeném seznamu“ pro rok 2000:

Albatros stěhovavý (Diomedea exulans)

Jeden ze 16 druhů albatrosů; je považován za celosvětově ohrožený druh. Velmi mnoho těchto albatrosů údajně utonulo, když se náhodně chytili na háčky s návnadou na dlouhých vlascích, které používají některé rybářské lodě.

[Podpisek]

Foto Tony Palliser

Langur duk (Pygathrix nemaeus)

Tato krásná asijská opice z podčeledi hulmanů se vyskytuje na jihu středního Vietnamu a v některých částech Laosu. Je ohrožena ničením životního prostředí a lovem. Loví se jak pro maso, tak pro části těla, které se používají jako ingredience do tradičních léků.

[Podpisek]

Opice na straně 7 a 32: foto Bill Konstant

Hlemýžď korsický (Helix ceratina)

Přirozeným prostředím tohoto hlemýždě, který patří k nejvíce ohroženým druhům, je plocha pouhých sedmi hektarů na předměstích Ajaccia na jihozápadním pobřeží Korsiky. Život tohoto hlemýždě je možná ohrožen velkým stavebním projektem, k němuž patří výstavba letiště a příjezdových cest k pobřeží.

[Podpisek]

Foto G. Falkner

Mimetes chrysanthus

Tato nádherná květina byla objevena v roce 1987 v Západním Kapsku v Jižní Africe. Neustálou hrozbou pro tuto rostlinu jsou četné ničivé požáry a agresivní rostlinné druhy, které do jejího přirozeného prostředí nepatří.

[Podpisek]

Foto Craig Hilton-Taylor

Piloun Pristis microdon

Tato ohrožená ryba se vyskytuje v Indickém oceánu, v západní části Tichého oceánu a také v přilehlých zálivech, řekách a jejich ústích. Pilouni tohoto druhu se dají velmi snadno ulovit, a proto jich značně ubývá. Tato ryba je ohrožena mimo jiné tím, že se její přirozené prostředí stále zmenšuje a zhoršuje.

[Podpisek]

Foto s laskavým svolením Sun International Resorts, Inc.

[Rámeček a obrázek na straně 8]

Ničení mořských živočichů

Ukazuje se, že přírodní bohatství oceánů, které bylo kdysi považováno za nevyčerpatelné, není neomezené. Paleontolog Niles Eldredge v jednom příspěvku do časopisu Natural History popisoval rozsah drancování oceánů: „S pomocí moderní technologie je lov mořských ryb tak účinný, že obrovské plochy dna oceánu jsou zbavovány všeho živého, což je mořská obdoba mýcení lesů. Tatáž technologie však je šeredně nehospodárná; s každým vytažením sítě nebo vyplutím trauleru hynou mořské želvy a tuleni a zároveň mnoho netržních druhů ryb a bezobratlých živočichů.“

Časopis National Geographic ve svém komentáři k tomu, co nazval „brázda plná zbytků po lovu garnátů“, vysvětloval, že „při pobřeží Mexického zálivu [u Texasu, USA] se na úkor možná desítek kilogramů mořských živočichů — mezi nimi i mnoha nedorostlých ryb — získá jediný kilogram garnátů“. Těmto nechtěně vyloveným rybám a korýšům se říká vedlejší úlovek. Jeden federální biolog bědoval: „Průměrný vedlejší úlovek je v poměru čtyři ku jedné.“ Není divu, že se z našich oceánů stávají vražedná pole mnoha ohrožených druhů.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Život skrytý v lesích

Lesy na naší planetě jsou plné živých organismů, a dokonce se v nich najdou druhy, které lidé ještě neobjevili. Ekolog John Harte k tomu řekl: „Tropické deštné pralesy pokrývají necelá dvě procenta povrchu naší planety a dosud jsou jediným domovem nejméně padesáti, a možná až devadesáti procent všech druhů živých organismů na zemi. Tento vyšší odhad je založen na předpokladu, že druhy, které čekají na objevení, budou většinou tropické, protože biologický průzkum tropů je značně neúplný. Jiné lokality jsou však také nedostatečně prozkoumané a nepochybně je v nich nespočet druhů pro vědu dodnes neznámých. Patří k nim půdy v lesích mírného pásma, například v původních vlhkých lesích na severozápadním tichomořském pobřeží Spojených států.“

Kdo může vědět, jakých překvapení se člověk ještě dočká, jestliže někdy dostane příležitost zkoumat život skrytý v lesích?

[Obrázek na straně 5]

Holub stěhovavý, který již vyhynul

[Podpisek]

U.S. Fish & Wildlife Service, Washington, D.C./Luther C. Goldman