Přejít k článku

Přejít na obsah

Anglikánská církev — Rozdělený dům

Anglikánská církev — Rozdělený dům

Anglikánská církev — Rozdělený dům

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE VELKÉ BRITÁNII

V CANTERBURY ve stínu katedrály, která tam stojí už 900 let, se v roce 1998 konala třináctá Lambethská konference anglikánské církve. Biskup William E. Swing, který na této konferenci promluvil, vyjádřil tento postřeh: „Náboženství už nesmí být problémem a musí začít předkládat řešení. Dokud nebude mír mezi církvemi, nikdy nebude mír mezi národy.“

Rozdělení mezi církvemi je stejně výrazné jako rozdělení mezi farníky a duchovními téže církve. Této konference, která se od roku 1948 koná každých deset let, se jeden biskup nechtěl zúčastnit proto, že tam byly ženy v hodnosti biskupa. Někteří z účastníků odmítali vést s těmito ženami biblickou diskusi.

Zatímco v průběhu jednání konference v roce 1988 převládal problém ordinování žen do kněžských úřadů, hlavním předmětem sporů v roce 1998 byla homosexualita. Závěrem biskupové přijali usnesení, že homosexualita je „proti Písmu“. Co vedlo k tomuto rozhodnutí?

Jedním faktorem bylo možná to, že představitelé anglikánské církve chtějí posilovat vztahy s římskokatolickou církví. A uvědomují si, že by jejich církev nemohla očekávat pokračování dialogu mezi těmito dvěma církvemi, kdyby nadále „pro úřad duchovního schvalovali homosexuály“. Dalším zásadním důvodem pro toto rozhodnutí byl možná strach z islámu. Kdyby bylo přijato usnesení omlouvající homosexuální kněze, v islámských státech by to podle slov afrických biskupů byla „evangelická sebevražda“.

O další sporné otázce na této konferenci list The Sunday Telegraph napsal: „Hlavním problémem misionářů na některých místech v Africe je polygamie.“ K tomuto dilematu, s nímž se potýkají představitelé anglikánské církve v Africe, jeden biskup řekl: „Co udělají, jestliže někdo dává církvi obrovské finanční příspěvky, ale má víc než jednu manželku?“ Londýnský list The Times upozornil na předpokládaný výsledek debaty vyjádřením: „Anglikánští biskupové budou o polygamii mlčet.“

Anglikánští biskupové poprvé diskutovali o svém vztahu k islámu. „Mezi křesťany a muslimy v Nigérii je hluboce zakořeněná nenávist,“ řekl biskup z nigerijské Kaduny a tvrdil, že při náboženských konfliktech v této zemi přišlo o život více než 10 000 lidí. Svatá válka v Africe by se údajně dala odvrátit jedině tím, kdyby se islámu více porozumělo.

Co čeká těch 70 milionů lidí na celém světě, kteří jsou podle jednoho sporného tvrzení členy anglikánské církve? * Situace není nijak povzbudivá, jak vyplývá ze zprávy v deníku The Times: „Konference překvapila mnoho pozorovatelů i účastníků, protože mnohdy víc připomínala shromáždění nějaké politické strany než křesťanskou církev při modlitbě.“

Jak na závěr napsaly The Sunday Times, není divu, že ‚setkání se vyznačovalo zahořklostí a nevraživostí‘.

[Poznámka pod čarou]

^ 9. odst. Toto číslo 70 milionů „zní působivě,“ píše list The Times, ale „zřídka bývá uvedeno, že z tohoto počtu je 26 milionů farníků členy církve v Anglii. Ale do kostela zde [v Británii] chodí sotva milion lidí a zbývající jsou pouze formální anglikáni.“

[Obrázek na straně 24]

Katedrála v Canterbury zde stojí už 900 let