Překročení hranice

ČLOVĚK UŽ DÁVNO SNÍ O TOM, ABY MOHL cestovat v čase a tak znovu zažít minulost nebo vidět budoucnost. Udivilo by vás tedy, kdybyste se dozvěděli, že v určitém smyslu lidé cestují v čase každý den? Uvažujme o obchodníkovi z Tokia, který cestuje proudovým letadlem na nějakou schůzku do New Yorku. Jestliže jeho letadlo odstartuje v poledne a potom bez mezipřistání obletí téměř polovinu zeměkoule, obchodník přistane na místě určení v tentýž den ráno, zdánlivě dříve, než odletěl.

Je skutečně možné, že byste se vydali na dlouhou cestu, a přesto dorazili do cíle dříve, než odjedete? Ve skutečnosti to možné není. Vzdálená města však leží v různých časových pásmech. Překročení mezinárodní datové hranice, což je neviditelné rozhraní na zeměkouli, ve skutečnosti znamená překročení smluvené hranice oddělující kalendářní dny. To je vskutku matoucí zážitek. Podle toho, kterým směrem cestujete, buď okamžitě získáte nebo ztratíte jeden den.

Předpokládejme, že tokijský obchodník při zpátečním letu opouští New York v úterý pozdě večer. Když přibližně po čtrnácti hodinách vystoupí z letadla, v Japonsku už bude čtvrtek. Vypadne celý den, což je velmi zvláštní pocit. Při vyprávění o své první cestě přes mezinárodní datovou hranici se jedna zkušená cestovatelka přiznala: „Nedovedla jsem pochopit, kam se ten chybějící den poděl. Bylo to tak záhadné.“

Datová hranice může cestovatele mást, a proto se někdo možná diví, proč bylo takové ohraničení vůbec vymyšleno.

Přišli na to námořníci

Jestliže se vrátíme do roku 1522, kdy námořníci doprovázející Ferdinanda Magellana dokončili první plavbu kolem světa, bude nám jasné, že datová hranice je nutná. Po třech letech strávených na moři dopluli do Španělska v neděli 7. září. V jejich lodním deníku však bylo uvedeno jiné datum: sobota 6. září. Proč se to neshodovalo? Pluli kolem světa ve směru za sluncem, a proto viděli o jeden východ slunce méně než lidé ve Španělsku.

Tento jev v opačném směru použil spisovatel Jules Verne jako chytře vymyšlenou zápletku pro svůj román Cesta kolem světa za osmdesát dní. Hlavní hrdina této knihy musel cestu kolem celé zeměkoule podniknout  za osmdesát dní, aby získal velký finanční obnos. Na konci svého dobrodružství přijel domů zklamaný, protože se zpozdil přesně o jeden den, takže si svou značnou odměnu nemohl vyzvednout. Alespoň mu to tak připadalo. Byl však ohromen, když se dozvěděl, že ve skutečnosti stanovený termín splnil. Jak je vysvětleno ve Verneově knize, „aniž to tušil, získal Phileas Fogg oproti cestovnímu plánu k dobru jeden den a to jen proto, že cestoval východním směrem“.

Možná se zdá, že námět na příběh se šťastným koncem dala panu Verneovi právě mezinárodní datová hranice, ale v roce 1873, kdy byl známý román uveřejněn, tato hranice ve své současné podobě ještě vlastně neexistovala. Když námořní kapitáni v tehdejší době pluli přes Tichý oceán, běžně upravovali kalendář o jeden den, ale dnešní datová hranice se na jejich mapách neobjevovala. Tehdy ještě nebyl přijat celosvětový systém časových pásem. A tak v době, kdy Aljaška patřila Rusku, měli tamější lidé v kalendáři stejná data jako obyvatelé Moskvy. Avšak v roce 1867, kdy toto území koupily Spojené státy, Aljaška upravila svá kalendářní data podle dat Spojených států.

Historický vývoj

V roce 1884, kdy v měření času panoval zmatek, se ve Washingtonu sešli zástupci 25 států na Mezinárodní konferenci o nultém poledníku. Stanovili celosvětový systém 24 časových pásem a po dohodě určili nultý poledník — poledník, který prochází Greenwichem v Anglii. * Tento poledník se stal výchozím bodem pro měření zeměpisné polohy směrem na východ a na západ.

Zdálo se, že vhodná poloha pro mezinárodní datovou hranici by byla na opačné straně zeměkoule naproti Greenwichi — 12 časových pásem směrem na východ nebo na západ. Poledník 180^o zeměpisné délky nebyl sice na konferenci v roce 1884 oficiálně schválen jako datová hranice, ale byl všeobecně přijat pro svou mimořádně vhodnou polohu, která zajišťovala, že datová hranice nebude procházet kontinentem. Dovedete si představit, co by to bylo za zmatek, kdyby v jedné polovině státu, kde žijete, byla neděle, a ve druhé polovině už bylo pondělí?

Jestliže se podíváte do atlasu světa nebo na glóbus, poledník 180^o zeměpisné délky najdete západně od Havajských ostrovů. Okamžitě si všimnete, že mezinárodní datová hranice se s tímto poledníkem neshoduje přesně. Klikatě probíhá Tichým oceánem, aby se úplně vyhnula pevnině. Kromě toho datová hranice byla přijata všeobecnou dohodou, a ne mezinárodní úmluvou, a proto je možné ji změnit podle toho, jak to který stát napadne. Například v roce 1995 stát Kiribati prohlásil, že mezinárodní datová hranice, která prochází tímto souostrovím, by se měla odklonit od původního směru, aby nadále procházela kolem jeho nejvýchodnějšího ostrova. V dnešních mapách jsou proto všechny ostrovy státu Kiribati zakresleny na stejné straně této hranice. Mají tedy v kalendáři stejné datum.

K čemu to slouží

Pro znázornění, proč se při překročení datové hranice jeden den ztratí nebo přidá, si představte, že plujete kolem světa. A dejme tomu, že směřujete na východ. Možná si to neuvědomujete, ale vezměte v úvahu, že pokaždé, když proplujete časovým pásmem, je o jednu hodinu víc. Až vaše cesta kolem světa skončí, zjistíte, že jste procestovali 24 časových pásem. Kdyby nebylo mezinárodní datové hranice, měli byste ve svém kalendáři o den víc než místní lidé. Mezinárodní datová hranice tuto nesrovnalost opravuje. Je to trochu matoucí, že? Není tedy divu, že Magellanova posádka i smyšlený Phileas Fogg špatně spočítali datum, kdy dokončili cestu kolem světa.

Ti, kdo tuto hranici překročili, znají ten zvláštní pocit, že náhle ztratili či získali den. Kdyby však nebylo mezinárodní datové hranice, cestování po světě by přinášelo ještě větší zmatek.

[Poznámka pod čarou]

[Nákres a mapa na straně 13]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Březen l Březen

2 l 1

[Obrázky na straně 14]

Nahoře: Greenwichská královská observatoř

Vpravo: Tato čára vytvořená z dlažebních kamenů označuje nultý poledník