Pozorujeme svět

Špinavé peníze

„Papírové peníze jsou samá bakterie,“ říkají kanadské noviny The Globe and Mail. Z nedávného výzkumu, který byl proveden ve Spojených státech, vyplynulo, že téměř všechny bankovky v oběhu jsou kontaminovány streptokoky, enterobakteriemi, pseudomonádami, ale také jinými mikroby. Noviny uvádějí, že tyto choroboplodné zárodky „mohou být nebezpečné pro pacienty s narušenou imunitou, jako jsou například lidé v pokročilém věku, kteří mají křehké zdraví, nebo lidé s HIV-AIDS“. Na některých bankovkách jsou ještě nebezpečnější bakterie. Vědci naznačují, že je možná načase provést doslovné „praní peněz“. Japonští spotřebitelé již mohou získat hotovost v „čistých bankomatech“, které „vydávají jeny, jež byly zahřáty na teplotu 200 stupňů Celsia. Tato teplota je dost vysoká na to, aby zničila všechny bakterie, ale nespálila peníze.“ Po manipulaci s penězi si vždy „umyjte ruce,“ doporučují noviny.

Méně soli na silnice

Přírodovědecký časopis Terre sauvage uvádí, že kvůli tomu, aby byl odstraněn sníh a led, je na francouzské silnice každou zimu nasypáno 400 000 až 1 400 000 tun soli. „Postupně se zjišťuje, jaký dopad to má na životní prostředí.“ Sůl používaná na silnice se hromadí v půdě a může znečistit studny s pitnou vodou, podzemní vody, jezera a rybníky. V okruhu 50 metrů od posolené silnice jsou zničeny méně odolné rostliny a spáleny konce kořenů stromů. Sůl, která je kořeny stromu vstřebána, brání fotosyntéze. Pokud k tomu dochází opakovaně, stromy zeslábnou a uschnou. Často se stává, že zvířata, která chtějí na silnici lízat sůl, zahynou kvůli tomu, že je srazí nějaké vozidlo nebo že velmi rychle požijí nadměrné množství soli. Za určitých okolností může sůl také přispět ke vzniku nebezpečného „černého“ ledu. Na silnici pokryté sněhem bývají řidiči opatrní, avšak na silnici, kde sníh není, již mnozí z nich tak obezřetní nejsou, protože netuší, že tam takový led může vzniknout. Úřady doporučují: „Čím méně soli, tím lépe.“

Houkání puštíků odhaluje jejich zdravotní stav

Houkání puštíků ukazuje, jaký je jejich zdravotní stav, říká časopis The Economist. „Stephen Redpath z Britského střediska pro ekologii a hydrologii studoval se svými kolegy 22 puštíků v oblasti Kielder Forest v severní Anglii.“ Výzkumní pracovníci „pouštěli záznam houkání neznámého samečka a měřili, za jak dlouho zkoumaní puštíci na tuto výzvu zareagují“. Puštíci, kteří měli v krevním oběhu více parazitů, reagovali za delší dobu — a nejvíce nakažení puštíci potřebovali ve srovnání s těmi, kteří parazity neměli, dvakrát delší dobu. Kromě toho bylo houkání silně nakažených puštíků hlubší než houkání zdravých ptáků. „Chtě nechtě se tím puštíci prozradí,“ napsal The Economist.

Čtení dětem je odměňující

„Když [děti] vidí, že otec i matka rádi čtou, snaží se je napodobit,“ říká polský týdeník Przyjaciółka. V době, kdy děti stále více sledují televizi, se vyplatí číst i dvouletým dětem, ukazovat a popisovat jim obrázky. Rodiče se mohou dítěte ptát na to, co si spolu právě čtou, aby viděli, zda dítě tyto informace chápe. „A jestliže dítě náhle ztratí zájem..., snažte se oživit čtení působivými gesty a změnami intonace.“ Rodiče jsou vybízeni, aby zjistili, o co se jejich dítě zajímá, a mluvili s ním o tom. „Povídejte si o knížkách, které jste v dětství měli rádi vy, doporučte mu některé zajímavé tituly. ... Čtěte dětem, i když si už mohou číst samy,“ říká týdeník. „Někdy stačí přečíst několik prvních stránek, a dítě potom pokračuje ve čtení samo.“

Vadné chuťové pohárky

Podle Hirošiho Tomity, japonského specialisty na ušní, nosní a krční lékařství, každý rok ztratí vnímání chuti více než 140 000 lidí, mezi nimiž je více mladých lidí než kdy dříve. Podle listu The Daily Yomiuri mohou tuto poruchu sice způsobit léky i určité zdravotní problémy, ale doktor Tomita je přesvědčen, že asi 30 procent případů souvisí s nízkým příjmem zinku, který patří k základním stopovým prvkům. „Zinek hraje důležitou úlohu při vytváření nových chuťových buněk a jeho nedostatek vede k postupnému snížení citlivosti,“ říká  se v článku. K tomuto problému přispívá i jednostranná či nehodnotná strava a potraviny s umělými přísadami. Článek vysvětluje, že „potravinářské přísady jako například fosfáty, jež jsou obsaženy v mnoha hotových jídlech připravených k ohřátí, způsobují vyplavování zinku z těla a brání jeho vstřebávání“. Lidem, kteří mají pocit, že jídlo je bez chuti, doktor Tomita doporučuje stravu bohatou na zinek. Jsou to ústřice, malé ryby a játra. Chuťové pohárky může obnovit pestrá a zdravá strava. Pokud někdo ztratí chuť a déle než šest měsíců není léčen, pak je podle H. Tomity menší naděje na nápravu.

Mešity zaplavily Spojené státy

Podle novin The New York Times „za šest let stoupl počet mešit ve Spojených státech o 25 procent, tedy na 1 200“, což naznačuje, že roste populace muslimů. John Esposito, ředitel Centra pro muslimsko-křesťanské porozumění na Georgetownské univerzitě, je přesvědčen, že v současnosti čítá tato muslimská populace „asi čtyři až šest milionů lidí“. Podle nedávné studie, kterou sponzorovaly čtyři americké islámské organizace, je toto číslo možná ještě vyšší. John Esposito se domnívá, že kvůli „neustálé imigraci a relativně velké početnosti mnoha islámských rodin“ bude tento růst každopádně pokračovat. „V Americe bude islám během několika desetiletí druhým největším náboženstvím.“ Noviny Times píšou, že mešity navštěvují „prakticky jenom muži“. Studie také ukázala, že „etnický původ věřících je různý: jedna třetina je z jižní Asie, 30 procent jsou Afroameričané a 25 procent tvoří Arabové“.

Nemocné obytné budovy

„Obytné budovy v Melbourne [v Austrálii], které jsou ani ne rok staré, obsahují až 20krát více těkavých organických látek, než doporučuje Státní rada pro zdravotní péči a lékařský výzkum,“ píše časopis New Scientist. Jednou z těchto látek je formaldehyd, „který způsobuje podráždění kůže a možná i rakovinu“. Formaldehyd se uvolňuje do vzduchu ze stavebních materiálů, jako jsou podlahové krytiny, a také z nábytku. Z nových koberců se uvolňuje styren, což je další potenciální karcinogen, a „celou řadu toxických sloučenin vylučují i nátěry a ředidla,“ uvádí se ve zprávě. „Pro většinu lidí tyto chemické látky pravděpodobně nepředstavují vážné ohrožení zdraví. Mohou však způsobovat bolesti hlavy a nepříznivě ovlivnit malou skupinu zvláště citlivých lidí.“

Největší produkce mléka na světě

Noviny The Hindustan Times píšou, že Indie je v produkci mléka na prvním místě ve světě. „Organizace Worldwatch Institute [v městě Washington], která se zaměřuje na životní prostředí, chválí Indii za tuto mléčnou revoluci,“ uvádí se ve zprávě. „Mléko se od roku 1994 stalo v Indii hlavním zemědělským produktem a v roce 1997 předstihla tato země Spojené státy a stala se tak největším producentem mléka na světě.“ Prezident organizace Worldwatch Institute, Lester Brown řekl: „Je zajímavé, že toho Indie dosáhla využitím vedlejších zemědělských produktů a zbytků plodin, nikoli na úkor obilí, které je určeno k jídlu. Indie dokázala rozšířit přísun bílkovin, aniž by obilí určené pro lidi používala jako krmivo pro dobytek.“

Peníze se utrácejí snadno

Noviny Calgary Herald uvádějí, že moderní technologie proměnila nakupování v celonárodní zábavu, jež je dostupná čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. „Zákazníci mohou nepřetržitě nakupovat po internetu, pomocí televize, poštou prostřednictvím objednávek z katalogů nebo si mohou výrobek koupit okamžitě na kreditní kartu.“ Karty s vysokým úvěrovým limitem podněcují lidi k tomu, aby nadměrně utráceli. Některé kreditní karty nabízejí další výhody. Larry Wood, profesor finančnictví na Calgarské univerzitě, řekl: „Lidé sice mají hotovost na nákup určité věci, ale koupí si ji na kreditní kartu, aby získali výhody, jež tato karta nabízí. Zároveň předpokládají, že tuto hotovost použijí koncem měsíce na zaplacení. Peníze však utratí a dluh na kreditní kartě jim zůstane.“ Pan Wood je však přesvědčen, že tento problém má hlubší kořeny. Domnívá se, že spotřebitelé si chtějí udržet určitou životní úroveň, a proto si raději udělají dluh, než by omezili výdaje. V roce 1999 podle kanadského statistického průzkumu dosahovaly dluhy na kreditních kartách v této zemi více než čtrnácti miliard kanadských dolarů.