Mladík, který je hrdý na své náboženství

KDYŽ bylo Andrewovi třináct let, dostal ve škole za úkol vypracovat projekt na námět kulturního dědictví. „Nejdříve jsem chtěl psát o dědečkovi, ale potom jsem si řekl: ‚Moment! Vždyť jsem svědek Jehovův. To je přece skvělá příležitost veřejně promluvit o své víře.‘

Pro svou práci jsem si zvolil téma ‚Zůstali pevní‘. Vyrobil jsem velkou informační tabuli, na níž bylo popsáno nenávistné pronásledování, které zažívali svědkové Jehovovi v nacistickém Německu. K vizuálním pomůckám patřila replika vězeňské uniformy s fialovým trojúhelníkem a také různé obrázky a dopisy rodiny Kusserowových. * Jako prospekty jsem použil kopie dopisu, který svědkové Jehovovi poslali německé vládě. Ačkoli byl tento dopis politicky neutrální, pevně odsuzoval nespravedlnost, která byla na svědcích Jehovových páchána. Součástí mého projektu bylo kontinuální promítání videonahrávky Svědkové Jehovovi zůstali pevní i při útocích nacistů. Připravil jsem také výstavku Biblí, brožur a traktátů.

Naše projekty byly nejdříve vystaveny v tělocvičně, aby si je mohli prohlédnout všichni studenti i učitelský sbor naší školy. Následující večer byli pozváni členové rodin a přátelé žáků. Mnozí lidé mi kladli otázky, protože vůbec netušili, že nacisté svědky Jehovovy pronásledovali.“

Andrew připouští, že k tomu, aby veřejně promluvil o své víře, potřeboval odvahu. „Věděl jsem, že někteří lidé si ze mě budou dělat legraci,“ říká, „ale kdybych to neudělal, cítil bych se hrozně. Vždyť tito lidé položili za svou víru v Jehovu život, a tak jsem si uvědomil, že nějakou kritiku bych přece snést mohl.“

Andrew byl nakonec rád, že této příležitosti využil a vydal o své víře svědectví. „Měl jsem mnoho rozhovorů o tom, proč se neúčastníme válek. Lidem, kteří měli zájem, jsem dal Bible, knihy a traktáty,“ říká a dodává: „Nevzpomínám si, že bych byl někdy hrdější na to, že jsem svědek Jehovův.“

[Poznámka pod čarou]