Podpora a projevy soucitu z mnoha stran

DOBROVOLNÍCI přišli z ostatních částí Spojených států i z jiných zemí. Jedním z nich byl devětadvacetiletý Tom (na obrázku nahoře), hasič z Ottawy v Kanadě. Redaktorovi Probuďte se! řekl: „Viděl jsem ty události v televizi a chtěl jsem svým kolegům v New Yorku poskytnout morální podporu. Přijel jsem v pátek, a v sobotu jsem šel na místo katastrofy, abych nabídl svou pomoc. Byl jsem zařazen do skupiny, která pomocí kbelíků odstraňovala suť.

Suť jsme třídili pomalu, lopatu po lopatě, a hledali jsme věci, pomocí nichž bychom mohli identifikovat hasiče, kteří tam zahynuli. Našel jsem Halliganův nástroj, který se používá k otevírání zamčených dveří, a také nějaké hadicové spojky. Byla to úmorná dřina. Padesáti dobrovolníkům trvalo dvě hodiny, než naplnili jedno nákladní auto.

V pondělí 17. září jsme vytáhli těla několika hasičů, kteří minulé úterý vběhli do budovy. Na tu scénu nikdy nezapomenu — všichni záchranáři přestali pracovat, sňali si ochranné přilby a jako projev úcty ke svým padlým kolegům zůstali stát.

Když jsem stál v místě katastrofy a pozoroval tuto scénu, zřetelně jsem si uvědomil, jak je dnes život křehký. Uvažoval jsem o svém životě, zaměstnání i rodině. Mé zaměstnání je sice nebezpečné, ale velmi odměňující — mohu pomáhat lidem, a dokonce jim zachránit život.“

Svědkové nabízejí praktickou pomoc

První dva dny po katastrofě našlo útočiště ve světovém ústředí svědků Jehovových asi 70 lidí. Někteří přišli o hotelový pokoj a zavazadla, a proto zde dostali ubytování, jídlo a náhradní oblečení. Avšak mnohem důležitější bylo to, že od zkušených křesťanských starších dostali citovou podporu.

Pátracím a záchranářským četám, které pracovaly na místě katastrofy označovaném jako „Ground Zero“, poslali svědkové Jehovovi také potřebné pohotovostní vybavení a zásoby. Také hasičům nabídli přepravu na místo katastrofy. Ricardo (vpravo nahoře), devětatřicetiletý svědek Jehovův, pracovník  technických služeb, se den za dnem spolu se stovkami dalších pracovníků podílel na odstraňování tun suti. Redaktorovi Probuďte se! řekl: „Ten pohled byl nesmírně stresující, a to zvláště pro hasiče, kteří hledali své ztracené kamarády. Viděl jsem, že jednoho vytáhli živého. Jiného zabilo padající tělo člověka. Mnozí hasiči zde plakali. Sesypal jsem se a brečel. Ten den nikdo nebyl tak statečný jako oni.“

„Čas a nepředvídaná událost“

Při této katastrofě zahynuly tisíce lidí. Mezi nimi bylo nejméně 14 svědků, kteří byli v místě neštěstí nebo v jeho blízkosti. Joyce Cummingsová, které bylo 65 let a pocházela z Trinidadu, byla na ten den objednána do zubní ordinace v blízkosti Světového obchodního centra. Žel, bylo to přibližně v době katastrofy. Zjevně jí silně uškodil kouř, a ačkoli byla rychle převezena do blízké nemocnice, už se nepodařilo ji zachránit. Patřila k těm mnoha lidem, na které dolehly důsledky ‚času a nepředvídané události‘. (Kazatel 9:11) Byla známa jako velmi horlivá zvěstovatelka.

Calvin Dawson (viz rámeček) pracoval v makléřské firmě v 84. patře jižní věže. Ze své kanceláře jasně viděl severní věž ihned potom, co ji zasáhlo letadlo. Jeho zaměstnavatel, který byl v té době někde jinde, mu telefonoval a chtěl vědět, co se stalo. Uvedl o tom: „Calvin se mi snažil popsat, co vidí. Řekl: ‚Lidé vyskakují ven.‘ Odpověděl jsem mu, ať jde odtamtud pryč a řekne i ostatním, aby z kanceláří odešli.“ Calvinovi se to nepodařilo. Zaměstnavatel pokračoval: „Calvin byl skvělý člověk a všichni jsme si ho vážili, dokonce i ti, kdo nebyli duchovně zaměřeni. Obdivovali jsme jeho bohabojnost a lidskost.“

Další obětí z řad svědků Jehovových byl James Amato (vpravo dole na protější straně), otec čtyř dětí a kapitán newyorského  hasičského sboru. Podle těch, kdo ho znali, byl tak statečný, že „by šel do hořící budovy, i kdyby všichni lidé utíkali ven“. James byl in memoriam povýšen na velitele praporu.

Další svědek, který jako hasič pracoval sedm let, byl George DiPasquale. Měl manželku Melissu a dvouletou holčičku jménem Georgia Rose. Sloužil jako starší ve sboru svědků Jehovových na Staten Island, a v době, kdy se jižní věž zhroutila, byl v 10. patře. Také on ztratil život, když se snažil zachránit jiné lidi.

Jsou to pouze dva ze stovek hasičů, policistů a záchranářů, kteří zahynuli, když se statečně snažili zachránit život jiným lidem. Hrdinství záchranářů se nedá dost dobře vyzdvihnout. Skupině hasičů, kteří byli povýšeni, starosta New Yorku Rudolph Giuliani později řekl: „Vaše ochota jít neohroženě vpřed i za těch nejobtížnějších okolností je pro nás všechny vzorem. ... A není ... žádný lepší příklad statečnosti než hasičský sbor města New York.“

Služba přinášející útěchu

V těch dnech po tragédii asi 900 000 svědků Jehovových v celých Spojených státech vynaložilo rozhodné úsilí poskytnout útěchu těm, kdo truchlí. Podnítila je k tomu láska k bližnímu. (Matouš 22:39) Ve své službě se také snažili poukázat na jedinou skutečnou naději pro sužované lidstvo. (2. Petra 3:13)

V přístupu svědků Jehovových byl patrný soucit. Jejich cílem bylo nabídnout lidem útěchu z Písma a napodobit osvěžující příklad Ježíše Krista, který řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28–30)

Skupiny starších ze sborů svědků Jehovových na Manhattanu dostaly svolení jít na místo katastrofy, mluvit zde se záchranáři a poskytovat jim útěchu. Reakce byla velmi příznivá. Uvádíme některá vyjádření těchto křesťanů: „Když jsme těmto mužům četli biblické texty, měli slzy v očích.“ Nějací záchranáři odpočívali na lodi v soukromém přístavu. „Ti muži vypadali velmi zoufale, hlavy měli skloněné — nedokázali se zkrátka vyrovnat s tím, co viděli. Přisedli jsme si k nim a četli jim texty z Bible. Velmi nám děkovali za to, že jsme přišli, a řekli, že takovou útěchu skutečně potřebovali.“

Lidé, s nimiž jsme po této tragédii přišli do styku, často chtěli něco ke čtení, takže jim byly bezplatně poskytnuty tisíce brožur, jako například Když zemře někdo z vašich milovaných, Bude někdy svět bez válek? a brožura Skutečně se Bůh o nás stará? Zvláštní pozornost byla věnována také úvodním sériím článků ve dvou vydáních časopisu Probuďte se! První časopis měl námět „Terorismus má novou podobu“ (22. května 2001) a druhý se zaměřoval na to, „Jak zvládnout posttraumatický stres“ (22. srpna 2001). Svědkové v mnoha případech vysvětlovali biblickou naději na vzkříšení. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) Toto poselství útěchy se dostalo snad k milionům lidí.

Mělo by nás to vést k zamyšlení

Takové tragédie, jako byla ta v New Yorku, by nás měly vést k zamyšlení nad tím, pro co žijeme. Žijeme pouze pro sobecké cíle, nebo se snažíme nějak přispět ke štěstí jiných lidí? Prorok Micheáš položil otázku: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:8) Skromnost by nás měla přimět k tomu, abychom skutečnou naději pro mrtvé hledali v Božím slově a abychom se snažili zjistit, co Bůh v brzké době udělá pro to, aby na zemi obnovil rajské podmínky. Pokud byste se chtěli o Božích slibech dozvědět více, určitě vyhledejte svědky Jehovovy ve vašem okolí. (Izajáš 65:17, 21–25; Zjevení 21:1–4)

[Rámeček a obrázky na straně 11]

TATIANINA MODLITBA

Vdova po Calvinu Dawsonovi vyprávěla redaktorovi Probuďte se! o modlitbě své sedmileté dcery. Bylo to několik dnů potom, co se holčička dověděla, že její otec se již domů nevrátí. Lena se pomodlila a Tatiana se zeptala: „Mami, můžu se pomodlit i já?“ Matka s tím souhlasila. Tatiana se modlila: „Jehovo, náš nebeský Otče, chceme ti poděkovat za toto jídlo a za tento den života. A chceme tě poprosit o tvého ducha pro mě a maminku, abychom dokázaly být silné. A chceme tě poprosit o tvého ducha i pro tatínka, aby dokázal být silný, až se vrátí zpátky. A aby byl hezký, silný, šťastný a zdravý, až se vrátí zpátky, a abychom se s ním znovu setkaly. V Ježíšově jménu..., jo, a nezapomeň dát mamince sílu. Amen.“

Lena si nebyla zcela jista, zda to Tatiana pochopila, a řekla: „Bylo to krásné, Tatianko. Ale miláčku, víš o tom, že tatínek se už nevrátí?“ V Tatianině tváři se objevilo zděšení. „On se nevrátí?“ zeptala se. „Ne,“ odpověděla matka. „Vždyť jsem ti to řekla. Myslela jsem, že jsi pochopila, že tatínek se už nevrátí.“ Tatiana odpověděla: „Ale tys mi vždycky říkala, že v novém světě se vrátí!“ Když si Lena uvědomila, jak to její dcera myslí, řekla: „Promiň Tatiano. Nepochopila jsem to. Měla jsem dojem, že si myslíš, že tatínek přijde už zítra.“ Lena o tom řekla: „Měla jsem dobrý pocit, když jsem viděla, že nový svět je pro ni zcela skutečný.“