Hledají místo, které by bylo jejich domovem

„Ani tomu nejskromnějšímu domovu se žádné místo nevyrovná.“ — John Howard Payne

NEJDŘÍVE přišla válka, a ta byla nekonečná. Potom nastalo sucho, a to neustupovalo. Se suchem přišel hlad. Lidé tedy udělali to jediné, co mohli — opustili svůj domov a šli hledat vodu, potravu a práci.

Tisíce jich dorazily k hraničním přechodům. Sousední země však v posledních letech přijala milion uprchlíků a žádné další již přijmout nechtěla. Pohraniční policie vyzbrojena obušky zajišťovala, aby nikdo neproklouzl.

Imigrační úředník otevřeně uvádí důvody, proč tuto vlnu přistěhovalců zadržují. „Neplatí daně. Ničí silnice. Porážejí stromy. Spotřebovávají vodu. Ne, žádné další už nechceme.“ *

Takové tragické scény začínají být zcela běžné. Tito psanci zjišťují, že je čím dál obtížnější najít místo, které by mohlo být jejich domovem. „S rostoucím počtem lidí hledajících ochranu, roste i nechuť států tuto ochranu poskytovat,“ uváděla nedávná zpráva organizace Amnesty International.

Ti šťastnější, kteří se dostali do uprchlického tábora, možná najdou určitou míru bezpečí, ale jen zřídka to tam vypadá jako domov. A podmínky v táboře rozhodně nebývají ideální.

Život v uprchlických táborech

„[Doma] možná zemřete kulkou, ale zde [v uprchlickém táboře] zemřou vaše děti hladem,“ stěžuje si jeden africký uprchlík. Tento zoufalý otec zjistil, že v mnoha táborech je trvalý nedostatek potravin, vody i vhodných přístřeší a že je tam špatná hygiena. Důvod je prostý. Rozvojové země, které mají potíže zajistit potraviny vlastním obyvatelům, jsou najednou zaplaveny ještě mnoha tisíci uprchlíků. Tomu obrovskému počtu lidí, kteří se tam nečekaně objevili, nemohou poskytnout téměř žádnou pomoc. Bohatší národy mají také své problémy, a možná nejsou ochotny podporovat množství uprchlíků v jiných zemích.

V roce 1994 utekly z jedné africké země více než dva miliony lidí. V důsledku toho muselo v narychlo vybudovaných uprchlických táborech nutně dojít k nedostatku vody a odpovídajících hygienických zařízení. To vedlo k vypuknutí cholery. Než se ji nakonec podařilo dostat pod kontrolu, zemřely tisíce lidí. Situaci ještě zhoršovalo to, že se mezi uprchlíky vmísili ozbrojenci a rychle ovládli distribuci humanitární pomoci. To však není jediný problém. „Přítomnost ozbrojených složek mezi běženci znamená, že civilistům hrozí větší nebezpečí. Jsou bezbranní vůči zastrašování, šikanování a násilnému verbování,“ uvádí se ve zprávě OSN.

Obrovským přílivem hladových uprchlíků mohou také trpět místní lidé. Někteří vládní představitelé v oblasti Velkých jezer v Africe si stěžují: „[Uprchlíci] ničí naše zdroje potravin, ničí naše pole, dobytek a přírodní parky, což vede k hladu a šíření epidemií... [Oni] dostávají potravinovou pomoc, kdežto my nedostaneme nic.“

 Nejožehavějším problémem je ale možná fakt, že z mnoha provizorních uprchlických táborů se nakonec stávají trvalé osady. V jedné zemi na Středním východě je například asi 200 000 uprchlíků natěsnáno v táboře, který byl původně postaven pro čtvrtinu tohoto počtu lidí. „Nemáme kam jít,“ říká hořce jeden z nich. Tito utečenci již strádají dlouhou dobu a v této zemi mají značně omezené pracovní možnosti — celých 95 procent jich je považováno za nezaměstnané nebo zaměstnané jen částečně. „Upřímně řečeno, vůbec nevím, z čeho žijí,“ připustil jistý úředník zabývající se přistěhovalci.

Podmínky v uprchlickém táboře jsou sice špatné, ale vysídlení lidé, kteří svou zemi opustit nemohou, jsou na tom ještě hůře.

Utrpení spojené s vysídlením

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uvádí, že „problém vysídlení ve vlastní zemi je pro svou závažnost i rozsah, pro lidské utrpení, jež způsobuje, a také pro svůj vliv na mezinárodní mír a bezpečnost oprávněně zdrojem velkých mezinárodních obav“. Tito lidé bez domova jsou obvykle z mnoha důvodů daleko zranitelnější než uprchlíci.

O vysídlené lidi se nestará žádná mezinárodní organizace a média často nevěnují jejich zoufalé situaci skoro žádnou pozornost. Vláda jejich země natolik zabředla do nějakého druhu vojenského konfliktu, že možná není ochotna nebo ani schopna je chránit. Nezřídka se stává, že při útěku z nebezpečné zóny jsou rodiny rozděleny. Tito vysídlení lidé často musí cestovat pěšky a někteří z nich pochod do místa většího bezpečí ani nepřežijí.

Mnozí z těchto vysídlených lidí hledají útočiště ve městech, kde jen s obtížemi přežívají v chudinských čtvrtích nebo v opuštěných budovách. Jiní lidé se shromažďují v narychlo postavených táborech, jež jsou někdy terčem ozbrojených útoků. Úmrtnost je zde obvykle vyšší než v kterékoli jiné skupině v dané zemi.

Dokonce i dobře míněná snaha, která je organizovaná s cílem zmírnit utrpení těchto vysídlenců, může působit jako bumerang. Publikace The State of the World’s Refugees 2000 (Zpráva o stavu uprchlíků na světě v roce 2000) vysvětluje: „Humanitárním organizacím, které působí ve válkou zmítaných zemích, se podařilo během posledního desetiletí 20. století zachránit tisíce životů a udělat mnoho pro zmírnění lidského utrpení. Toto desetiletí však ukázalo jednu zásadní věc — když dojde ke střetu, bojující strany mohou  s humanitárními akcemi snadno manipulovat, což může bezděčně vést k posílení pozice orgánů porušujících lidská práva. Pomoc dodávaná humanitárními organizacemi může být také použita pro válečnou ekonomiku, čímž vlastně podporuje a prodlužuje válku.“

Hledání lepšího životního stylu

Kromě uprchlíků a domácích vysídlenců stále roste i počet ekonomických uprchlíků. Je pro to několik důvodů. Propast mezi bohatými a chudými zeměmi světa se neustále zvětšuje. A někteří z nejchudších obyvatel naší planety se denně setkávají s televizními programy, které lidem stavějí před oči bohatý životní styl v určitých zemích. Cestování po celém světě je stále snazší a dostat se přes hranice není těžké. Silná motivace přestěhovat se do bohatších zemí navíc vzniká kvůli občanským válkám a etnické i náboženské diskriminaci.

V případě některých běženců — zvláště pokud mají příbuzné v průmyslově vyspělých zemích — je tento krok úspěšný, kdežto jiní si tím zkazí život. Ve zvláště velkém nebezpečí jsou ti, kdo padnou do rukou zločineckých převaděčů. (Viz průvodní rámečky.) Dříve než se rodina z ekonomických důvodů vystěhuje, měla by tato nebezpečí dobře zvážit.

V roce 1996 se ve Středozemním moři převrhla jedna stará loď a 280 lidí se utopilo. Byli to emigranti z Indie, Pákistánu a Srí Lanky a každý z nich zaplatil za převoz do Evropy 6 000 až 8 000 dolarů. Než loď ztroskotala, trpěli několik týdnů hladem, žízní a tělesným týráním. Jejich „cesta za blahobytem“ se proměnila v hrůzu, která skončila tragédií.

Podobný smutný příběh by mohl vyprávět prakticky každý uprchlík, vysídlenec nebo ilegální běženec. Ať již tito lidé museli opustit svůj domov z jakéhokoli důvodu — kvůli válce, pronásledování nebo chudobě —, jejich utrpení vyvolává otázky: Bude tento problém někdy vyřešen? Nebo se bude tato záplava uprchlíků stále zvětšovat?

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček a obrázek na straně 8]

Těžká situace ilegálních běženců

Kromě uprchlíků a vysídlených lidí existuje na světě ještě asi 15 až 30 milionů takzvaných „ilegálních běženců“. Většina těchto lidí doufá, že v bohatších zemích unikne chudobě a snad také předsudkům a pronásledování.

Vzhledem k tomu, že v posledních letech se možnosti legálního přestěhování zmenšily, objevil se nový nezákonný obchod s běženci. Převádění běženců je nyní velmi výnosným zdrojem zisku mezinárodních zločineckých organizací. Někteří vyšetřovatelé odhadují, že tak lze ročně získat až 12 miliard dolarů, a přitom riziko je pro převaděče minimální. Pino Arlacchi, který je náměstkem generálního tajemníka OSN, to označil za „nejrychleji rostoucí zločinecký trh na světě“.

Ilegální běženci nemají prakticky žádnou právní ochranu, protože převaděči jim vždy zabaví cestovní doklady. Tyto běžence je možné najít v malých dílnách, kde dostávají minimální mzdu, ale vykonávají také domácí práce nebo jsou zaměstnáni v rybářském průmyslu či v zemědělství. Některé ženy skončí jako prostitutky. Pokud je úřady objeví, pravděpodobně je bez jakýchkoli prostředků deportují do jejich vlasti. Mají-li námitky proti špatným podmínkám, ve kterých pracují, mohou být biti či sexuálně zneužíváni, nebo dokonce může být jejich rodinám doma vyhrožováno násilím.

Zločinecké gangy často lákají potenciální běžence tím, že jim slibují dobře placenou práci. Chudá rodina tedy prodá všechen svůj majetek, jen aby se mohl jeden z jejích členů dostat do Evropy nebo Spojených států. Pokud běženec nemůže výdaje zaplatit, očekává se od něj, že si dluh — a ten může dosahovat až 40 000 dolarů — odpracuje. Ze slibovaného ‚nového života‘ je nakonec otrocká práce.

[Obrázek]

Ilegální uprchlíci ve Španělsku

 [Rámeček a obrázek na straně 9]

Zničená nevinnost

Siri se svou rodinou žila v horách jihovýchodní Asie, kde její rodiče obdělávali rýžové pole. Jednou jim nějaká žena řekla, že by pro Siri mohla obstarat velmi dobře placenou práci ve městě. Nabídla jim dva tisíce dolarů — pro farmáře v horách celé jmění —, a to bylo těžké odmítnout. Zakrátko však byla Siri otrocky zneužívána v nevěstinci. Její majitelé jí řekli, že k tomu, aby získala svobodu, by jim musela zaplatit osm tisíc dolarů. V té době bylo Siri patnáct let.

Pro Siri bylo nemožné tento dluh zaplatit. Bitím a sexuálním zneužíváním ji donutili ke spolupráci. Dokud ji mohli využívat, neměla naději na svobodu. Je krutou realitou, že mnohé tyto prostitutky jsou nakonec propuštěny na svobodu jen proto, aby se mohly vrátit do své vesnice a zemřít tam na AIDS.

Podobný obchod bují i v jiných částech světa. Ve zprávě z roku 1999, která měla název International Trafficking in Women to the United States (Mezinárodní pašování žen do Spojených států), se odhaduje, že každoročně je prodáno 700 000 až 2 000 000 dětí a žen, přičemž mnohé z nich za účelem prostituce. Některé ženy jsou podvedeny, jiné jednoduše uneseny, ale prakticky všechny jsou donuceny pracovat proti své vůli. Jedna dospívající dívka z východní Evropy, která byla zachráněna z gangu zabývajícího se prostitucí, řekla o těch, kdo ji drželi v zajetí: „Nikdy jsem si nemyslela, že to je možné. To nejsou lidé, ale zvířata.“

Některé nešťastné oběti pocházejí z uprchlických táborů, kde dostaly slib dobře placeného zaměstnání v Evropě nebo ve Spojených státech. A takovému slibu je těžké odolat. Hledání lepšího života vehnalo nespočet žen do sexuálního otroctví.

[Rámeček a obrázky na straně 10]

Než se rozhodnete pro emigraci z ekonomických důvodů, spočítejte náklady

Vzhledem k tomu, že na převádění běženců se podílí mnoho zločineckých gangů a že je obtížné legálně se přistěhovat do rozvinutých zemí, měli by manželé a otcové důkladně zvážit následující otázky, než v této věci učiní nějaké rozhodnutí.

1. Je naše hospodářská situace skutečně tak zoufalá, že se jeden nebo všichni členové rodiny musí přestěhovat do země, kde jsou výdělky vyšší?

2. Jaký dluh by nám financováním cesty vznikl a jak jej budeme splácet?

3. Stojí za to rozdělit rodinu kvůli ekonomickým výhodám, které se mohou ukázat jako nerealistické? Mnoho ilegálních běženců zjistilo, že v rozvinutých zemích prakticky není možné získat řádné zaměstnání.

4. Měl bych věřit vyprávění o vysokých výdělcích a sociálních výhodách? Bible říká, že „kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích“. (Přísloví 14:15)

5. Jakou mám záruku, že se nedostaneme do rukou zločinecké organizace?

6. Je mi jasné, že bude-li naši cestu organizovat zločinecký gang, může dojít k tomu, že moje manželka nebo dcera budou donuceny pracovat jako prostitutky?

7. Uvědomuji si, že pokud do nějaké země vstoupím jako ilegální přistěhovalec, nepodaří se mi možná získat stálé zaměstnání? Uvědomuji si také, že bych mohl být nedobrovolně vrácen zpět do své vlasti, a ztratit tak peníze, které jsem do této cesty investoval?

8. Chci zvažovat, zda se stanu ilegálním přistěhovalcem nebo sáhnu k nečestným opatřením jenom proto, aby mi byl povolen vstup do nějaké bohatší země? (Matouš 22:21; Hebrejcům 13:18)

[Nákres a mapa na straně 8 a 9]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Pohyb uprchlíků a migrantních dělníků

Oblasti s největším počtem uprchlíků a vysídlených lidí

→ Hlavní směry stěhování migrantních dělníků

[Podpisky]

Zdroje: The State of the World’s Refugees; The Global Migration Crisis; World Refugee Survey 1999.

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 7]

Žena patřící k uprchlíkům čeká na své umístění

[Podpisek]

UN FOTO 186226/M. Grafman