Náboženská perzekuce v Gruzii — Jak dlouho ještě?

TÁHNE SE OD POBŘEŽÍ Černého moře až po zasněžený Kavkaz a je plná přírodních krás. Řeč je o Gruzii, zemi ležící v horské oblasti na pomezí Evropy a Asie, zemi zdobené hlubokými lesy, zurčivými bystřinami a údolími s bujnou vegetací. V gruzínském hlavním městě Tbilisi kypí rušný život a moderní budovy se zde střídají s historickými architektonickými památkami. Největší ozdobou země jsou však její obyvatelé, od nepaměti známí svými pevnými rodinnými pouty a vřelou pohostinností.

Obyvatelé Gruzie dobře vědí, co je to útlak. Historie země vypráví o nájezdech Římanů, Peršanů, Byzantinců, Arabů, Turků, Mongolů, Rusů a jiných národů. Podle jednoho pramene bylo samotné město Tbilisi zničeno 29krát! * Ani to ale Gruzínce nedokázalo připravit o lásku k životu, umění, zpěvu a tanci, a především o jejich pověst snášenlivé společnosti.

Žel, to však již neplatí o všech obyvatelích Gruzie. Pověst země byla pošpiněna malou skupinou Gruzínců, kteří v posledních dvou letech napadali stovky svých spoluobčanů. Davy rozlícených útočníků bijí nevinné muže, ženy a děti, nešetří ani letité a tělesně postižené osoby. Útočníci vyzbrojení železnými tyčemi a kyji, které jsou pobity hřeby, surově napadají své oběti. Zanechávají je s podlitinami na těle, se zjizvenou tváří a zakrvácenou hlavou, ze které jim servali kůži  i s vlasy. Proč jsou nevinní gruzínští občané terčem tak surového násilí? Protože patří ke svědkům Jehovovým — ke křesťanskému společenství, které v Gruzii existovalo dříve, než většina útočníků vůbec přišla na svět.

Od spílání k útokům

Ačkoli Gruzie zaručuje náboženskou svobodu, literatura svědků Jehovových je běžně konfiskována. V dubnu 1999 celní úřady prohlásily, že literatura smí být vydána pouze se svolením patriarchy, hlavy gruzínské pravoslavné církve. * Pravoslavná církev o sobě dala znovu vědět hned za měsíc, tentokrát u gruzínského okresního soudu v Isani-Samgori. Poslanec a vůdce politického hnutí „Gruzie nade vše!“ Guram Šaradze zde předložil návrh na rozpuštění právních subjektů, které používají svědkové Jehovovi. Svědky obvinil z toho, že jsou nepřáteli národa a že jsou nebezpeční. Kdo stál za Šaradzeho tvrzením? K návrhu byl přiložen dopis od tajemníka katolikose-patriarchy celé Gruzie.

Dne 20. května 1999 se Gruzie připojila k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a zavázala se tak k dodržování jejích článků. Článek 10 zní: „Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.“ Přimělo toto právo odpůrce svědků Jehovových k tomu, aby přestali usilovat o zákaz náboženské literatury? Ani v nejmenším!

Dne 21. června 1999 úřad patriarchy celé Gruzie zaslal řediteli celní kontroly dopis, ve kterém naléhal, „aby bylo zakázáno rozšiřování zahraniční náboženské literatury“. Oficiální mluvčí gruzínské pravoslavné církve Giorgi Andriadze se navíc nechal slyšet, že svědkové Jehovovi jsou nebezpeční a že by měli být zakázáni. Reakce na tato nařčení na sebe nedaly dlouho čekat. Náboženští fanatici, kteří v minulosti pálili literaturu svědků Jehovových, nyní dospěli k závěru, že mohou svědky beztrestně napadat. V neděli 17. října 1999 udeřili znovu.

Řádění lůzy zůstává bez trestu

V tu neděli se asi 120 svědků Jehovových — mužů, žen a dětí — účastnilo v Tbilisi náboženského shromáždění. Náhle do sálu vtrhl bývalý pravoslavný kněz Vasil Mkalavišvili a jeho 200 stoupenců. * Obklíčili svědky a tloukli je dřevěnými kyji a železnými kříži. Jednoho svědka chytili čtyři útočníci za ruce a krk, násilím mu sehnuli hlavu a začali ji holit. Dav jeho ponížení přihlížel se zlomyslnou radostí. Když šílený dav konečně zmizel, šestnáct svědků muselo být dopraveno do nemocnice. Jeden z nich měl tři zlomená žebra. Čtyřicetiletá Fati, která je také svědkem Jehovovým, později vyprávěla: „Začali na mě křičet a jeden z nich mě vší silou udeřil. Udeřil mě do obličeje, do očí. Snažila jsem se zakrýt si obličej rukama. Po prstech mi stékala krev.“ Když se surovec s Fati vypořádal, neviděla na  levé oko. V důsledku tohoto útoku má Fati oko poškozené dodnes.

Záběry z tohoto násilného útoku se objevily v televizi. To přimělo prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, aby následující den prohlásil: „Odsuzuji tuto událost a domnívám se, že by policejní úřady měly zahájit vyšetřování tohoto případu trestné činnosti.“ Usvědčit pachatele by byla maličkost, protože videozáznam odhalil totožnost vůdce davu i dalších útočníků. Avšak ani po dvou letech nebyl z tohoto činu obviněn jediný člověk.

Beztrestnost vede k ještě větší drzosti

Svou nečinností vyslaly náboženské i státní orgány útočníkům jasnou zprávu, že násilí bude tolerováno. Těm pak vědomím beztrestnosti narostla křídla a dávali své zuřivosti stále větší průchod. Drancování, bití a kopání — to vše nyní svědky Jehovovy potkávalo v jejich domovech, na ulici a na místech uctívání. Od října 1999 do srpna 2001 bylo zaznamenáno více než 80 případů napadení svědků Jehovových, a těmito útoky bylo postiženo přes 1 000 osob. A přesto 9. února 2001 městský prokurátor v Tbilisi reportérům řekl, že vyšetřování Vasila Mkalavišviliho „ještě není uzavřeno“. Je politováníhodné, že v době, kdy je psán tento článek, gruzínské úřady odpůrcům svědků Jehovových stále tolerují jejich nenávistné zločiny. (Viz rámeček „Řádění lůzy pokračuje“.)

Jak se k těmto událostem staví policie? Tiskové zprávy a videozáznamy odhalují, že policie útoky na svědky Jehovovy nejen přehlížela, ale také se na nich aktivně podílela!  To se stalo například 8. září 2000 v Zugdidi, kde skupina policistů ozbrojených obušky přerušila pokojný sjezd, na kterém se sešlo 700 svědků Jehovových. Očití svědkové uvedli, že maskovaní policisté do objektu „vtrhli s úmyslem pustošit“ a zbili více než padesát svědků Jehovových. „Bylo mi do pláče,“ řekl majitel sjezdových prostor při vzpomínce na děti, které byly vyděšeny k smrti, když jim nad hlavou létaly slepé protitankové střely. Policie místo „dobyla“ a spálila na popel. Dodnes nebyl nikdo potrestán.

Poněvadž tento podlý a odporný čin není žádnou výjimkou (viz rámeček „Účast policie“), Komise OSN proti mučení oprávněně vyslovila dne 7. května 2001 znepokojení nad „pokračujícím mučením a jinými činy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání v Gruzii, které páchají pracovníci policejních orgánů; [a nad] trvalým opomínáním provést rychlá, nestranná a úplná šetření všech mnoha případů, kdy byl někdo obviněn z mučení“. * A skutečně, žádná z více než 400 stížností, které svědkové Jehovovi předali policii, nevedla k usvědčení pachatelů, jejichž totožnost je dobře známa! Gruzínská veřejná obhájkyně zvolená parlamentem neboli ombudsmanka se proto vyjádřila: „Lidská práva porušují právě ty osoby, které mají z úřední moci povinnost tato práva chránit. Pro ně lidská práva neznamenají víc než cár papíru.“

 Rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvolává zmatek

Jako by nestačilo, že svědkové Jehovovi jsou nezákonně napadáni davem a policií, gruzínský Nejvyšší soud nedávno vydal rozhodnutí, které vyvolalo zmatek v tom, jaká mají svědkové Jehovovi práva.

Nejprve uveďme, co soudu předcházelo. Politik Guram Šaradze předložil návrh na rozpuštění právních subjektů používaných svědky Jehovovými. Jeho návrh byl 29. února 2000 zamítnut. Šaradze se však odvolal a zvítězil. Svědkové Jehovovi na to reagovali odvoláním k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud 22. února 2001 rozhodl v jejich neprospěch, přičemž podkladem rozhodnutí byly v podstatě právní formality. Ústava totiž říká, že náboženství musí být registrována podle veřejného práva v souladu se zákonem, který podrobně pojednává o registraci náboženských společností. Problém však je v tom, že tento zákon dosud neexistuje. Soud přesto  dospěl k závěru, že jinak než podle tohoto zákona svědkové Jehovovi být registrováni nesmějí. Pravdou ovšem je, že v Gruzii existuje asi patnáct jiných společností podporujících náboženskou činnost, které zákonně registrovány jsou.

Gruzínský ministr spravedlnosti Micheil Saakašvili k rozhodnutí Nejvyššího soudu v jistém televizním interview poznamenal: „Z právního hlediska je toto rozhodnutí velmi pochybné. Nemyslím si, že se jedná o nejúspěšnější kapitolu historie Nejvyššího soudu.“ Zurab Adeišvili, který předsedá gruzínskému parlamentnímu právnímu výboru, v rozhovoru pro agenturu Keston News Service prohlásil, že ho rozhodnutí „velmi znepokojilo“, protože „povzbuzuje extremistické frakce naší [gruzínské pravoslavné] církve, aby utlačovaly skupiny náboženských menšin“. Adeišviliho obavy se žel prokázaly jako odůvodněné. Několik dní po rozhodnutí soudu přišla nová vlna násilí páchaného na svědcích Jehovových. V roce 2001 byli svědkové napadeni davem, policií nebo pravoslavnými kněžími ve dnech 27. února, 5. března, 6. března, 27. března, 1. dubna, 7. dubna, 29. dubna, 30. dubna, 7. května, 20. května, 8. června, 17. června, 11. července, 12. srpna, 28. září a 30. září. A seznam nebere konce.

Uprostřed této nové vlny perzekuce se Nejvyšší soud odhodlal k neobvyklému kroku a své rozhodnutí veřejně objasnil. V prohlášení stálo: „Veřejnost naneštěstí špatně interpretovala to, že Nejvyšší soud zrušil registraci Sdružení svědků Jehovových. ... Tím, že byla zrušena registrace obžalovaných jakožto právního subjektu soukromého práva, nebylo přímo ani nepřímo poškozeno ani omezeno jejich právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Nebyla omezena jejich svoboda změnit jakožto jednotlivci nebo společně s dalšími svou víru, ať veřejně nebo v soukromí. ... Rozhodnutí soudu neomezilo právo obžalovaných přijímat a rozšiřovat své názory  a informace. Nezrušilo jejich právo konat pokojná shromáždění.“

Tisíce Gruzínců protestují proti perzekuci

Ačkoli se zdá, že toto prohlášení Nejvyššího soudu mělo na pachatele davového násilí pramalý účinek, naději vzbuzuje to, že už tisíce občanů Gruzie neustávající perzekuci odsoudily. Svědkové Jehovovi uvedli 8. ledna 2001 do oběhu petici, ve které požadovali ochranu před útoky davu a stíhání těch, kdo se na násilných útocích na gruzínské občany podílejí. Za dva týdny podepsalo petici 133 375 dospělých občanů ze všech oblastí Gruzie. Vezmeme-li v úvahu, že v Gruzii je pouze 15 000 svědků Jehovových, velkou většinu podepsaných tvořili s největší pravděpodobností členové gruzínské pravoslavné církve. Avšak 22. ledna 2001 petice zmizela. Co se stalo?

Ten den se na úřadě gruzínské veřejné obhájkyně Nany Devdarianiové konala tisková konference, při níž měla být petice formálně uveřejněna. Během konference do místnosti náhle vpadli Vasil Mkalavišvili a deset dalších osob a vrhli se na čtrnáct svazků petice. Přítomná představitelka Kavkazského institutu pro mír a demokracii jim v tom chtěla zabránit, ale lupiči ji fyzicky napadli. Zatímco Mkalavišvili ze sebe chrlil urážky, jeho stoupenci pořadatelům vyrvali dvanáct ze čtrnácti svazků petice a zmizeli. Jeden zahraniční diplomat, který incidentu přihlížel, se zmohl jen na výkřik: „To snad není možné!“ Naštěstí se petice 6. února vrátila do rukou svědků a ti ji 13. února 2001 předali gruzínskému prezidentovi.

„Všechny projevy týrání ... budou stíhány“

Svědkové Jehovovi v Gruzii i na celém světě se spoléhají na to, že prezident Gruzie bude na základě této petice jednat. Prezident Ševardnadze už v minulosti perzekuci svědků Jehovových opakovaně odsoudil. Například 18. října 1999 označil útoky na svědky Jehovovy za „pogromy“ a prohlásil o nich, že je „nelze tolerovat“. Prezident také 20. října 2000 napsal jednomu členu vedoucího sboru svědků Jehovových toto: „Uděláme, co bude v našich silách, abychom násilí vykořenili.“ Dodal: „Dovolte mi, abych Vás ujistil, že gruzínské orgány zůstanou pevně zavázány ochraně lidských práv a svobody svědomí.“ A v dopise Komisi pro bezpečnost a spolupráci v Evropě prezident Ševardnadze uvedl: „Tato záležitost [postavení náboženských menšin v Gruzii] je také středem vážného zájmu našeho lidu a vlády.“ Komisi ujistil: „Všechny projevy týrání a fyzického násilí budou stíhány a pachatelé se budou muset zodpovídat před zákonem.“

Znepokojení pozorovatelé v Evropě a v jiných částech světa doufají, že se prezidentova rozhodná slova brzy naplní. Svědkové Jehovovi na celém světě mezitím vytrvávají v modlitbách za své spoluvěřící v Gruzii, kteří navzdory trpké perzekuci bez ustání neohroženě slouží Jehovovi. (Žalm 109:3, 4; Přísloví 15:29)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 24]

„Všechny projevy týrání a fyzického násilí budou stíhány a pachatelé se budou muset zodpovídat před zákonem.“ — Eduard Ševardnadze, prezident Gruzie, 2. listopadu 2000

[Praporek na straně 24]

„Věříme, že tato záležitost [násilí páchané na náboženských menšinách] bude vyřešena a že všechny náboženské skupiny v Gruzii budou moci svobodně bez omezení projevovat své náboženské přesvědčení.“ — David Soumbadze, velvyslanec na gruzínské ambasádě ve Washingtonu, USA, 3. července 2001

[Rámeček a obrázek na straně 20]

ŘÁDĚNÍ LŮZY POKRAČUJE

Gruzínské orgány nechtějí útočníky usvědčit, a tak vystavují svědky Jehovovy dalším vlnám perzekuce.

K jednomu z dalších incidentů došlo například 22. ledna 2001 ve čtvrti Svanetis Ubani v Tbilisi. Bývalý pravoslavný kněz Vasil Mkalavišvili následován davem přepadl náboženské shromáždění 70 svědků Jehovových. Útočníci svědky tloukli pěstmi, kopali do nich a mlátili je dřevěnými a železnými kříži. Jeden z nich udeřil svědka velikým dřevěným křížem takovou silou, že se ulomilo příčné břevno. Jiní svědkové byli vtaženi do temné místnosti, kde je tlouklo několik osob. Letité svědky násilníci donutili procházet uličkou mezi útočníky, kteří jim rozdávali rány pěstí a kříži. Dva dospělí muži honili čtrnáctiletého chlapce a tohoto bezmocného hocha pak ztloukli a zkopali. Další třicetiletý útočník honil dvanáctiletého chlapce a nakonec jej praštil do hlavy těžkou gruzínskou Biblí. Jeden svědek se pokusil z domu utéct a zavolat policii. Dav ho ale popadl a tloukl ho do obličeje tak dlouho, až měl plná ústa krve a začal se dávit. Nakonec se dav surovců rozešel. Útočníci dosud nebyli nijak potrestáni.

Tentýž sbor svědků Jehovových se stal terčem útoku Mkalavišviliho stoupenců znovu — tentokrát 30. dubna 2001. Výtržníci přerušili náboženské shromáždění, vytáhli svědky z domu a tloukli je holemi pobitými hřeby. Svědkovi jménem Tamaz způsobili tržné rány na pravém rameni, na levé ruce, na noze a na tváři. Navíc Tamaz potřeboval ošetřit hlubokou tržnou ránu na hlavě, což znamenalo pět stehů. Násilníci také vyrabovali domácnost, ve které se shromáždění konalo, roztřískali nábytek, elektrické spotřebiče a vytloukli všechna okna. Potom útočníci rozdělali velký oheň a spálili literaturu vydanou svědky Jehovovými. Organizace Human Rights Watch, která sleduje dodržování lidských práv, se 7. června 2001 oficiálně obrátila na gruzínského ministra vnitra Kachu Targamadzeho a gruzínského hlavního prokurátora Giu Mefarišviliho. Žádala informace o tom, jaké kroky se podnikají, aby pachatelé těchto a jiných nedávných útoků byli trestně stíháni. Dosud nebyl obžalován ani jediný.

[Rámeček na straně 21]

ÚČAST POLICIE

Dne 16. září 2000 policejní hlídka z města Marneuli rozestavila na vozovce zátarasy, aby zabránila v cestě 19 autobusům se svědky Jehovovými, kteří cestovali na svůj oblastní sjezd. U jednoho ze zátarasů se objevili útočníci a začali na autobusy házet kameny. Vržený kámen zasáhl jednoho z cestujících do hlavy. Další svědkové byli z autobusů vyvlečeni a zbiti, jiné útočníci okradli. Policie mezitím uvolnila cestu autobusům naplněným Mkalavišviliho stoupenci, kteří mířili zdemolovat sjezdové prostory. Dav spálil jeden a půl tuny náboženské literatury. Přítomní policisté se bití svědků sami účastnili.

Kavkazské noviny tehdy uvedly, že ministr vnitra okolnosti útoku prošetří a podnikne „patřičné kroky“. Vyšetřovatelé měli pro obvinění pachatelů spolehlivý právní základ. Gruzínská ústava, článek 25, zaručuje všem lidem právo konat veřejná shromáždění. Žádný z útočníků však stíhán nebyl. Pět měsíců poté se k incidentu vrátila agentura Keston News Service. Informovala o tom, že Guram Šaradze, vůdce politického hnutí „Gruzie nade vše!“, podle slov svého právního zástupce, ovlivňoval úřady ve městech Marneuli a Zugdidi, aby konání dvou sjezdů svědků Jehovových zabránily.

[Rámeček na straně 21]

GRUZÍNSKÁ ÚSTAVA ZARUČUJE OCHRANU

Ústava Gruzie ve znění z 24. srpna 1995 zaručuje svobodu náboženství a ochranu před surovými útoky. Dokládají to následující výňatky:

Článek 17 — (1) Čest a důstojnost člověka je nedotknutelná. (2) Mučení a nelidské, surové či ponižující zacházení nebo trestání je nepřípustné.

Článek 19 — (1) Každý občan má právo na svobodu projevu, myšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení. (2) Perzekuce jedince kvůli jeho názorům, přesvědčení nebo náboženství je zakázána.

Článek 24 — (1) Každý občan má právo svobodně přijímat a šířit informace, a ústně, písemně nebo v jiné podobě vyjadřovat a šířit svůj názor.

Článek 25 — (1) Každý občan s výjimkou příslušníků ozbrojených sil, policie a bezpečnostních služeb má právo bez předchozího svolení konat veřejné shromáždění beze zbraní, ať v nějaké budově nebo na volném prostranství.

[Rámeček na straně 22]

SVĚT BIJE NA POPLACH

Jak mezinárodní společenství pohlíží na to, že Gruzie opomíjí učinit přítrž perzekuci svědků Jehovových?

Vlády Spojených států amerických a Velké Británie jednotně prohlásily: „Bylo narušeno shromáždění svědků Jehovových, s velkým počtem lidí se zacházelo násilně a dalším byl znemožněn přístup na shromáždění. Velvyslanectví Spojených států amerických a Velké Británie jsou velmi znepokojena touto a další nedávnou vážnou diskriminací těch, kdo v Gruzii uplatňují své právo na náboženskou svobodu. ... Vyzýváme vládu Gruzie, aby tyto incidenty prošetřila a aby důsledně dohlížela na respektování náboženských práv všech občanů.“

Ursula Schleicherová, předsedkyně poslaneckého Výboru pro parlamentní spolupráci Evropské unie a Gruzie, prohlásila: „Jménem poslanců Evropského parlamentu bych ráda vyjádřila své pobouření nad posledním incidentem ze série násilných útoků na novináře, zastánce lidských práv a svědky Jehovovy. ... Považuji takové jednání za pobuřující útok na základní lidská práva, k jejichž dodržování se Gruzie zavázala jakožto signatář Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“

Americká Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě napsala v souvislosti s útoky na svědky Jehovovy prezidentu Ševardnadzemu dopis tohoto znění: „Poslední události jsou nanejvýš alarmující a vzbuzují obavy, že situace v Gruzii se vymyká z rukou. Pokud se nezakročí, ti, kdo se dožadují násilí proti náboženským menšinám, budou povzbuzeni, aby ve svém řádění pokračovali. Doufáme, že vy, jakožto hlava státu, dáte veřejnosti i gruzínským orgánům příklad a rázně učiníte jasno ve dvou věcech: bez ohledu na to, jak kdo pohlíží na jiná náboženství, je nepřípustné proti těm, kdo je praktikují, použít jakoukoli formu násilí; a jedinci, kteří se na takovém násilí podílejí — zvláště policisté, kteří těmto hanebným činům napomáhají nebo se jich přímo účastní —, budou stíháni tak přísně, jak to jen zákon umožňuje.“ Dopis podepsalo sedm členů kongresu Spojených států.

Christopher H. Smith, spolupředseda Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a člen kongresu Spojených států, prohlásil: „Proč Gruzie nedodržuje náboženskou svobodu a lidská práva, jak přislíbila? ... Pálení literatury je v příkrém rozporu s Helsinskou dohodou a některým z nás v komisi připomíná pálení knih, ke kterému docházelo v době nacismu.“

Výkonný ředitel evropské a středoasijské divize organizace Human Rights Watch napsal toto: „Dosavadní neochota gruzínské vlády stíhat pachatele za dřívější násilné útoky na náboženské menšiny vede Human Rights Watch k vážným obavám, že dojde k dalšímu násilí. Vybízíme Vás, abyste se okamžitě zasadil o ukončení útoků a o spravedlivé potrestání těch, kdo jsou za ně zodpovědni.“

Svět bije na poplach. Dostojí Gruzie svým mezinárodním závazkům? Je v sázce její pověst.

[Rámeček na straně 23]

STÍŽNOST EVROPSKÉMU SOUDU

Dne 29. června 2001 svědkové Jehovovi podali stížnost Evropskému soudu pro lidská práva. Předmětem žaloby je přetrvávající nečinnost gruzínských policejních orgánů. Evropský soud odpověděl o několik dní později, 2. července 2001. Pracovník soudního rejstříku v dopise uvedl, že prezident soudní komory se domnívá, že tento případ „by měl být projednán přednostně“.

[Mapa na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

RUSKO

GRUZIE

ČERNÉ MOŘE

TURECKO

[Obrázek na straně 18]

13. KVĚTNA 2001 — Šamonjanovi přišli o domov, když jejich dům podpálil žhář

[Obrázek na straně 18]

17. ČERVNA 2001 — Giorgi Baghišvili se při návštěvě shromáždění svědků Jehovových stal obětí násilného útoku

[Obrázek na straně 19]

11. ČERVENCE 2001 — David Salaridze byl při návštěvě shromáždění svědků Jehovových napaden; útočníci ho udeřili do hlavy kyjem a tloukli ho do zad a do žeber

[Obrázek na straně 23]

28. ČERVNA 2000 — Žháři zdemolovali sklad literatury svědků Jehovových v Tbilisi

[Obrázek na straně 23]

16. SRPNA 2000 — Stoupenec Vasila Mkalavišviliho napadl v soudní síni v Gldani-Nadzaladevi kanadského svědka Warrena Shewfelta

[Podpisek]

AP foto/Shakh Aivazov