Řecko se zastává náboženských práv

VLONI TO BYLO VŮBEC POPRVÉ, kdy řecká vláda dovolila svědkům Jehovovým, aby na jednom z místních sportovních klenotů uspořádali svůj velký sjezd. Oním klenotem je olympijská sportovní hala s přibližně 20 000 míst k sezení. Tato klimatizovaná aréna je součástí komplexu, jenž bude využíván během olympijských her, které proběhnou v roce 2004 v Aténách.

Za zmínku stojí, že svědkové měli v plánu využít pro své sjezdy prostorná sportovní zařízení v Aténách již v roce 1963 a 1988. V obou případech však úřady ustoupily výhrůžkám řecké pravoslavné církve a žádost svědků zamítly.

Tentokrát to vyšlo

V únoru 2001 vyvstala otázka, zda se historie bude opakovat. Svědkové tehdy požádali o pronájem olympijské sportovní haly — jednoho z mála krytých zařízení s dostatečnou kapacitou pro tak velký počet lidí. Jak se dalo čekat, počáteční reakce úřadů byla zamítavá.

Svědkové se však ihned obrátili na vysoce postavené úředníky, kteří jsou známi svou spravedlností a nepředpojatostí. Otázkou tedy bylo: Budou tito lidé ochotni vzít v úvahu ústavní právo na uctívání a pokojné shromažďování? Odolají nátlaku náboženských představitelů? Ano, původní zamítnutí bylo zrušeno novým rozhodnutím. Svědkům se tak otevřely dveře k tomu, aby si naplánovali, že  sjezd uspořádají ve dnech 27. až 29. července 2001 právě ve zmíněné sportovní hale.

Úřady svědkům zároveň povolily, že mohou využít i další státní sportovní zařízení, totiž Palais de Sport v Tesalonice.

Silný nátlak se míjí účinkem

Zatímco se blížil první den sjezdu v Aténách, nad jeho konáním stále viselo několik otazníků: Dostojí úřady svým závazkům i navzdory nátlaku pravoslavného duchovenstva? A budou si svědkové moci vychutnat své shromáždění, aniž by jim v tom bránily nekalé živly?

Pravoslavná církev použila svou starou taktiku a snažila se využít svého vlivu k tomu, aby sjezd narušila. Televizní stanice oznámily, že pravoslavní duchovní po nich žádali, aby o sjezdu vůbec neinformovaly. Snahy církve však nakonec ztroskotaly.

Je ironií, že pravoslavná církev obvinila svědky z toho, že jsou tajnůstkářským náboženstvím. Ve skutečnosti to však byla právě ona, kdo se snažil zabránit veřejnosti, aby se nedozvěděla, co se děje ve sportovní hale. Odvážní novináři však nátlaku duchovenstva neustoupili, a podali o sjezdu obšírnou a nestrannou zprávu.

Na informování veřejnosti se navíc podílely i tisíce sjezdových delegátů, kteří s lidmi mluvili o své víře. Všude, kam delegáti přišli, je lidé poznávali podle žlutých sjezdových jmenovek. Na sjezd byli zváni i lidé, kteří nebyli svědky, a jelikož mnozí z nich skutečně přišli, počet přítomných se během posledního dne zvýšil na 15 760. Sjezdů, které se během posledních dvou červencových víkendů konaly v Palais de Sport v Tesalonice, se zúčastnilo celkem 13 173 osob.

Na pozorovatele to udělalo dojem

Když se ve sportovní hale vyrojilo 2 604 dobrovolníků z řad svědků Jehovových a začalo tam uklízet, natírat a připravovat další věci na sjezd, správci arény řekli: „Přišli jsme, abychom to viděli na vlastní oči. Něco takového se tu děje poprvé.“ Jeden z nich poznamenal: „Měli byste se tady scházet každý rok, aby to tu konečně začalo vypadat k světu.“

Na Andrease Vardakise, který je v této hale ředitelem oddělení pro styk s veřejností, to udělalo velký dojem. „Opravdu jste tento areál zkrášlili,“ řekl. „Zaměstnáváme sice personál, který to tady má na starosti, ale hlavní podíl na úspěchu tohoto sjezdu máte vy.“

Když si policejní ředitel uvědomil, že během sjezdu nemusel ani jednou poslat své lidi, aby dohlíželi na zástup pokojných posluchačů, prohlásil: „Nikdy jsem neviděl takovou zdvořilost a pořádek.“

Zlatý hřeb sjezdu

Během závěrečného proslovu sjezdu zaznělo oznámení, že řecké Ministerstvo národního školství a církevních záležitostí uznalo svědky Jehovovy za „známé náboženství“. Kromě toho ministerstvo zákonně uznalo aténské ústředí svědků Jehovových. Vládní dokument mezi jiným uvádí:

„Křesťanští svědkové Jehovovi jsou státní správou považováni za známé náboženství..., a to se všemi z toho plynoucími důsledky. Výše zmíněný článek ústavy chrání svobodu uctívání, metody a prostředky, kterými se uctívání projevuje, i svobodnou volbu metod vedení a organizace každého církevního či náboženského shromáždění. Tato ochrana se jednoznačně vztahuje i na nemovitosti [odbočky svědků Jehovových] v Marousi, jako na posvátné místo, které je zasvěceno uctívání Boha. Tento areál se nazývá betel, tedy ‚Boží dům‘.“

Svědkové Jehovovi, stejně jako jiní lidé, kteří podporují náboženskou svobodu, jsou za tento vývoj vděčni. Modlí se o to, aby mohli ‚dále vést klidný a tichý křesťanský život s plnou zbožnou oddaností a vážností‘. (1. Timoteovi 2:1, 2)

[Obrázky na straně 10]

Shromáždění svědků v olympijské sportovní hale

[Podpisek]

Harry Bilios