Ryba svatého Petra

POKUD v Izraeli zavítáte do některé z restaurací na břehu Galilejského moře, možná vás na jídelním lístku upoutá pokrm nazvaný „ryba svatého Petra“. Číšník vám snad prozradí, že je to jedno z nejoblíbenějších jídel, a to zvláště mezi turisty. Když je tato ryba čerstvě osmažená, chutná výborně. Co má ale společného s apoštolem Petrem?

Odpověď vyplývá z události, kterou Bible popisuje u Matouše 17:24–27. Zde se dozvídáme, že během své návštěvy v Kafarnaum u Galilejského moře dostal Petr otázku, zda Ježíš platí chrámovou daň. Ježíš Petrovi později vysvětlil, že on jakožto Boží Syn není povinen tuto daň platit. Ale protože nechtěl přivést druhé ke klopýtání, poslal Petra k moři a řekl mu, aby hodil udici a vzal první rybu, která se vynoří. V jejích ústech pak Petr našel minci, kterou zaplatil zmíněnou daň.

Označení „ryba svatého Petra“ má tedy své kořeny v této události zaznamenané v Bibli. Jakou rybu ale Petr vlastně chytil?

 Moře plné ryb

Předpokládá se, že z téměř dvaceti druhů ryb žijících v Galilejském moři jich jen deset připadá v úvahu jako možný Petrův úlovek. Těchto deset druhů lze rozdělit do tří hospodářsky významných skupin.

Největší skupině ryb se říká mušt, což v arabštině znamená „hřeben“, protože pět druhů z této skupiny se pyšní hřebenovitou hřbetní ploutví. Jeden z těchto druhů dosahuje délky přibližně 45 centimetrů a váhy okolo 2 kilogramů.

Druhou skupinu tvoří kinneretská sardinka (podle Kinneretského neboli Galilejského moře), která se podobá malému sleďovi. Když vrcholí sezona, je každou noc chyceno několik tun sardinek, což činí přibližně tisíc tun ročně. Tyto ryby jsou už od starověku konzervovány nakládáním do soli.

Rybám ve třetí skupině se říká biny a jsou známé také jako parmy. Semitské označení biny znamená „vous“, což poukazuje na vousy v koutcích tlamy, kterými se tři druhy z této skupiny vyznačují. Parmy se živí měkkýši a drobnými rybami. Mají protáhlou hlavu a dosahují délky přibližně 75 centimetrů a váhy přes 7 kilogramů. Tyto velké ryby jsou oblíbeným jídlem, které se podává při židovských Sabatech a jiných svátcích.

Do těchto tří hospodářsky významných skupin není zahrnut sumec, největší ryba Galilejského moře. Může měřit až 1,2 metru a vážit okolo 11 kilogramů. Nemá však šupiny, a proto byl podle mojžíšského Zákona nečistý. (3. Mojžíšova 11:9–12) Židé tedy sumce nejedí, a tak nemohl být tou rybou, kterou Petr chytil.

Co to Petr vlastně chytil?

Za „rybu svatého Petra“ je obvykle považována ryba mušt, která se pod tímto označením také podává v restauracích u Galilejského moře. Díky tomu, že má relativně málo drobných kostí, ji lze poměrně snadno připravit a sníst. Chytil ale Petr skutečně tuto rybu?

Mendel Nun, který na břehu Galilejského moře žije již přes 50 let a je uznávaným odborníkem na místní ryby, podotýká: „Mušt se živí planktonem a jiná potrava je nezajímá. Proto se loví do sítí, a ne na udici.“ Zdá se tedy, že tento kandidát neobstojí. Ještě menší šanci má sardinka, která je příliš malá na to, abychom ji mohli označit za „rybu svatého Petra“.

Pole kandidátů se tedy zužuje na parmu, která si označení „ryba svatého Petra“ podle názoru některých lidí zaslouží více. Mendel Nun uvádí: „Rybáři na [Galilejském moři] už od nepaměti chytají dravé parmy hledající potravu u dna, a to na udici s nastraženou sardinkou.“ Zmíněný odborník se proto domnívá, že „Petr téměř jistě chytil parmu“.

Proč se tedy pod označením „ryba svatého Petra“ podává mušt? Mendel Nun odpovídá: „Celý ten zmatek ohledně názvu může mít jen jedno vysvětlení. Šlo o to, jak přilákat více turistů. ... Když sem začali z široka daleka přicházet poutníci, určitě to vypadalo jako dobrý obchodní nápad — dát rybě, která se tehdy v hostincích kolem jezera servírovala, jméno ‚ryba svatého Petra‘. Nejoblíbenější ryba, která se navíc dá velmi snadno připravit, tak dostala to nejatraktivnější označení.“

Ačkoli tedy nemůžeme se stoprocentní jistotou říci, jakou rybu Petr vlastně chytil, můžete se téměř spolehnout, že ať se vám na talíři objeví jakákoli „ryba svatého Petra“, bude to výtečná pochoutka.

[Obrázek na straně 19]

„Mušt“

[Obrázek na straně 19]

Parma

[Podpisek obrázku na straně 19]

Garo Nalbandian