Jízda na kole — Sportem ku zdraví

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

JE TO dopravní prostředek, který je levnější než většina ostatních, při cestování v městských oblastech je často rychlejší než auto, prospívá vašemu zdraví a užijete si s ním spoustu zábavy. Co je to? Jízdní kolo! Jízdou na kole můžete tělu dopřát zdravé cvičení a spojit tak příjemné s užitečným. Cyklistika si proto určitě zaslouží vaši pozornost, a to zvláště dnes, kdy se lidé všeobecně o své zdraví zajímají.

Za vynálezce jízdního kola je považován německý konstruktér baron Karl von Drais. Jeho koloběžka, která se objevila v roce 1817, se stala základním vzorem. Tomuto vozidlu se říkalo drezína a skládalo se z dvou kol, sedla a řídítek — nemělo ale pedály. Šlapací kolo se objevilo v roce 1839, kdy skotský kovář Kirkpatrick Macmillan připojil pomocí táhel k ose zadního kola pedály s klikami. Potom nastal ve vývoji jízdního kola významný přelom. Francouz Pierre Michaux a jeho syn Ernest připevnili kliky s pedály k ose předního kola, čímž vznikl velociped (z latinského velox, „rychlý“ a pedis, „noha“), který byl rychlejší a lépe ovladatelný než jeho předchůdci.

 Rychlost byla přímo úměrná velikosti předního kola. V Anglii se proto začal vyrábět takzvaný kostitřas, jehož přední kolo dosahovalo průměru až 1,5 metru, na rozdíl od podstatně menšího zadního kola. Britové proto tomuto bicyklu přezdívali penny farthing, čímž kola tohoto bicyklu srovnávali s velkou mincí penny a malou mincí farthing.

Další typ, který byl označován jako bezpečnostní bicykl, nabízel stejnou univerzálnost jako jeho předchůdce, ale měl nižší těžiště a průměr předního a zadního kola byl zcela nebo téměř shodný. V roce 1879 v Paříži předvedl Angličan Henry Lawson bicykl, jehož zadní kolo mělo řetězový převod. Tomuto modelu se nakonec začalo říkat bicyclette.

Také u většiny moderních jízdních kol je průměr předního i zadního kola shodný. Jejich vzhled se však trochu změnil. Dnešní generace trekových, silničních, závodních a horských kol cyklistům nabízí pohodlnou jízdu na dvou lehkých kolech s pryžovými pneumatikami.

Pro zdraví i pro zábavu

Jízdní kola jsou bezhlučná, neznečišťují životní prostředí a při cestování na krátkou vzdálenost jsou často rychlejší než motorová vozidla. V mnoha zemích se využívají také jako užitková vozidla. V Africe, Asii i jinde se z jízdních kol staly jakési „dvoukoláky“, s jejichž pomocí se vozí, nebo spíše tlačí, zboží na trh. Na kole často sedí více než jeden pasažér — příbuzní či přátelé se „uvelebí“ na horní trubce nebo na značně nepohodlném nosiči.

V západních zemích, kde v osobní dopravě hrají prim automobily, se lidé začínají více zajímat o své zdraví, a navíc mají chuť na chvíli uniknout z kolotoče městského života, a proto zde cyklistika zažívá svou renesanci. Podél mnoha dopravních tepen vznikají stezky vyhrazené pro cyklisty. Například v Británii se mohou úřady místní správy pochlubit mnoha kilometry stezek, které byly pro cyklisty vyhrazeny.

Pomineme-li možné nebezpečí spojené s výfukovými plyny, cyklistika je zdraví prospěšná. „Chrání před kardiovaskulárními chorobami, které jsou ve Velké Británii hlavní příčinou smrti, včetně předčasných úmrtí,“ poznamenává odborník na dopravu Adrian Davis. V porovnání s chůzí vyžaduje jízda na kole větší úsilí — přibližně 60 až 85 procent maximálního výkonu, jaký je člověk schopen vyvinout, oproti 45 až 50 procentům při chůzi. Cyklistika také představuje menší nebezpečí pro kosti, protože při jízdě na kole jsou končetiny zatíženy menší vahou než při chůzi nebo běhu.

Z jízdy na kole může mít člověk příjemný pocit, což je další přínos, který pro lidské zdraví cyklistika znamená. Výzkum ukázal, že tímto druhem cvičení se v mozku uvolňují chemické látky zvané endorfiny, které zlepšují náladu. Kromě toho, že se budete díky cyklistice lépe cítit, budete i lépe vypadat. Jak to? „Při jízdě na kole normální rychlostí se za minutu spálí přibližně 7 kalorií, což je asi 200 kalorií za půl hodiny,“ uvádí list The Guardian. A výsledek? V ideálním případě štíhlý pas a konec ochablým stehenním svalům.

Bezpečnost především

V zemích s množstvím automobilů se klade stále větší důraz na bezpečnost cyklistů. Vzniká proto například otázka: Měla by se nosit cyklistická přilba? Je určitě moudré udělat některá preventivní opatření. Na druhé straně, přilba sama o sobě není zárukou toho, že se cyklista nezraní. Fejetonistka Celia Hallová upozorňuje na  studii, při níž bylo sledováno 1 700 cyklistů různého věku, přičemž všichni nosili přilbu. Jedním z alarmujících zjištění bylo to, že přilba dávala cyklistům falešný pocit nezranitelnosti. Ještě horší byla skutečnost, že 6 procent z nich nosilo přilbu, která jim velikostně neseděla. Pokud se nepoužije přilba správné velikosti, riziko zranění při nehodě se zvýší o 50 procent. Pokud tedy přilbu nosíte, ujistěte se, že vám dobře padne. Přilby svých dětí pravidelně kontrolujte. Příliš velká přilba se může stát osudnou.

Řidiči jiných vozidel se na cyklisty často dívají jako na nutné zlo a mají možná sklon nebrat jejich přítomnost na vědomí. Zviditelněte se proto! Noste oblečení, které je ve dne fluorescenční a v noci reflexní. Viditelné musí být i vaše kolo, a to především ve tmě. Předepsaným vybavením a určitě i moudrým opatřením jsou odrazky na pedálech a čisté přední a zadní světlo. Ujistěte se, že vaše vybavení kola splňuje bezpečnostní předpisy ve vaší zemi.

Pro bezpečnost je nezbytná také údržba kola. Kontrolujte je a pravidelně je čistěte a opravujte. Když podniknete všechna výše uvedená opatření, možná přijdete na to, že byste se na kole mohli pustit i do terénu. Na to ale budete potřebovat správný typ kola. (Viz rámeček „To pravé pro vás“.)

Sportovní cyklistika

Pro některé lidi je cyklistika sportem. Nedávné skandály okolo proslulé Tour de France spojily vrcholovou cyklistiku s drogami a podvody.  V článku „Ať vyhraje ta nejlepší droga!“, který vyšel v časopisu Time, byl tento závod označen jako „totální chaos“. Ve víru debat o dopingu a podpůrných chemických látkách byla pověst tohoto sportu pošpiněna.

Rozumní cyklisté si tedy důkladně promyslí, kolik času a úsilí budou svému koníčku věnovat. Přestože je cyklistika prospěšná a tím pádem i přitažlivá, člověk, který je vyrovnaný, si uvědomuje, že cvičení je pouze jedním z mnoha faktorů, které přispívají k dlouhému a zdravému životu. Nicméně, až příště osedláte svého dvoukolého „oře“, uděláte něco pro své zdraví a zároveň i pro své potěšení.

[Rámeček a obrázky na straně 21]

To pravé pro vás

Horská kola jsou použitelná opravdu v každém terénu — mají malý, robustní rám, rovná řídítka, oproti běžným typům mají výše posazené pedály a také široké pneumatiky, které dobře lnou i k nerovnému povrchu. Velké množství převodů usnadňuje jízdu do kopce.

Pokud jezdíte jak na silnicích, tak v nerovném terénu, potřebujete trekové kolo, což je jakýsi kříženec mezi kolem horským a kolem obyčejným. Toto kolo má užší pneumatiky než kolo horské a také jeho pedály jsou umístěny trochu níže. Běžná kola mají méně převodů a cyklista sedí ve vzpřímenější pozici.

Ať už si vyberete jakýkoli typ kola, ujistěte se, že je to pro vás ta správná velikost. Vyzkoušejte si ho. Nastavte řídítka, sedlo i pedály tak, aby vám to vyhovovalo. Když se rozkročíte nad horní trubkou, měli byste mít obě chodidla na zemi (viz nahoře).

Nejbezpečnější a nejpohodlnější pozice pro jízdu docílíte tím, že sedlo nastavíte do takové výšky, abyste při došlápnutí patou na pedál v dolní úvrati měli nataženou nohu (viz vlevo). Řídítka by obvykle měla být nastavena do výšky sedla. (Zdroj: časopis Which?)

[Obrázek na straně 19 a 20]

Kostitřas

[Podpisek]

Police Gazette, 1889

[Obrázek na straně 19]

Velociped

[Podpisek]

Men: A Pictorial Archive from Nineteenth-Century Sources/ Dover Publications, Inc.

[Obrázek na straně 20]

V některých zemích je nošení přilby vyžadováno zákonem

[Obrázky na straně 20]

V mnoha zemích slouží jízdní kola také jako užitková vozidla