Med — Sladký lék

NĚKTEŘÍ výzkumní pracovníci v oblasti lékařství jsou nadšeni antiseptickými a protizánětlivými vlastnostmi medu. Kanadské noviny The Globe and Mail uvádějí: „Na rozdíl od celé řady komplikovaných antibiotik, která na rezistentní mikroby v infikovaných ranách již neúčinkují, med dokáže potlačit alespoň některé z nich.“

Co medu dává tuto léčivou schopnost? Odpověď souvisí se včelími dělnicemi, které sbírají nektar z květů. Sliny těchto včel obsahují glukosaoxidázu, což je klíčový enzym štěpící glukózu v nektaru. Vedlejším produktem tohoto štěpení je peroxid vodíku, který se obvykle používá k čištění a dezinfekci ran. Peroxid vodíku aplikovaný na ránu působí zpravidla krátkodobě, ale v případě medu je to jiné. „Med je v ráně trochu rozředěn tělními tekutinami, čímž se snižuje jeho přirozená kyselost,“ uvádí novinová zpráva. A v tomto méně kyselém prostředí začne zmíněný enzym působit. Štěpení cukru v medu je pomalé a nepřetržité. Při tomto procesu se pomalu uvolňuje peroxid vodíku, a to v takovém množství, které stačí na zničení bakterií, ale nepůsobí nepříznivě na okolní zdravou tkáň.

Podle novin Globe má med několik vlastností, jež mohou ovlivnit hojení ran. „Tenká vrstva medu vytváří vlhké prostředí, které chrání kůži a brání tvorbě tvrdých strupů. Med podporuje růst a tvorbu nových krevních kapilár a stimuluje růst buněk, jež vytvářejí novou kůži.“ V medu jsou také antioxidanty, které mají protizánětlivý účinek „zmírňující otok a které zlepšují cirkulaci krve a brání mokvání rány“.

„Med však není pro každého,“ varuje zpráva. Odhaduje se, že až pět procent medu obsahuje spory Clostridium botulinum. Některé agentury, jako například Kanadská zdravotnická služba pro sledování botulismu, ale i pediatrické společnosti doporučují, aby se med nepodával dětem, kterým ještě není rok, protože „malé děti nemají ještě dostatečně vyvinutou střevní mikroflóru, která by je před těmito bakteriemi chránila“.