Proč se stát učitelem?

„Většina učitelů si tuto dráhu vybírá proto, že je to profese, ve které mohou druhým pomáhat. [Učitelské povolání je] závazek, který má velký vliv na život dětí.“ (Teachers, Schools, and Society)

AČKOLI někteří učitelé budí zdání, že vyučovat je snadné, může to být jakýsi maraton plný překážek. Musejí se totiž potýkat s přeplněnými třídami, nadměrnou administrativou, arogantní byrokracií, lhostejnými studenty a nízkým platem. Pedro, učitel z Madridu ve Španělsku, o tom říká: „Být učitelem není vůbec snadné. Vyžaduje to velkou obětavost. Nicméně i přes tyto obtíže si stále myslím, že učitelská profese přináší více uspokojení, než když člověk pracuje v obchodním světě.“

Ve školách velkých měst většiny zemí to může být velmi náročné. Atmosféra a kázeň ve škole je závažně narušována drogami, zločinností, uvolněnou morálkou a někdy i nezájmem rodičů. Vzpurné postoje jsou běžné. Proč si tedy tolik schopných lidí vybírá učitelské povolání?

Leemarys a Diana učí v New Yorku a pracují s dětmi od předškolního věku až do deseti let. Obě mluví dvěma jazyky (anglicky a španělsky) a věnují se převážně hispánským dětem. Zeptali jsme se...

Co učitele motivuje?

Leemarys řekla: „Co mě motivuje? Je to láska k dětem. Vím, že v případě některých dětí jsem jediná, kdo je v jejich snažení podporuje.“

Diana odpověděla: „Doučovala jsem svého osmiletého synovce, který měl ve škole potíže — zvláště se čtením. Byl to úžasný pocit, když jsem viděla, jak se on i ostatní děti učí. Rozhodla jsem se proto, že chci učit, a dala jsem výpověď v bance, kde jsem pracovala.“

Redaktoři Probuďte se! položili stejnou otázku i učitelům v jiných zemích, a dále uvádíme ukázky odpovědí, které jsme dostali.

Giuliano, čtyřicetiletý Ital, odpověděl: „Vybral jsem si tuto profesi, protože se mi velmi zalíbila, když jsem byl studentem (vpravo). Připadala mi kreativní a bohatá na podněty. Počáteční nadšení mi pomohlo překonat potíže, s nimiž jsem se setkával, když jsem s touto profesí začal.“

Nick z Nového Jižního Walesu v Austrálii řekl:  „V oblasti chemického výzkumu, na který jsem se zaměřil, bylo málo pracovních příležitostí, ale velmi mnoho možností bylo ve školství. Tehdy jsem zjistil, že mě vyučování baví, a vypadá to, že i studentům se moje výuka líbí.“

Často si lidé zvolili učitelskou dráhu především kvůli příkladu svých rodičů. William z Keni na náš dotaz odpověděl takto: „Moje touha učit byla ve velké míře ovlivněna mým otcem, který se stal učitelem už v roce 1952. To, co mě drží u této profese, je vědomí, že tvaruji mysl mladých lidí.“

Rosemary, která je také z Keni, nám řekla: „Vždy jsem toužila pomáhat lidem, kteří na tom nejsou tak dobře jako já. Rozhodovala jsem se tedy, zda budu zdravotní sestrou nebo učitelkou. Nabídka učit přišla dřív. A díky tomu, že mám vlastní děti, moje láska k této profesi ještě vzrostla.“

Berthold z Dürenu v Německu měl pro učitelské povolání jiný motiv: „Manželka mě přesvědčila, že bych mohl být dobrým učitelem.“ A ukázalo se, že měla pravdu. Berthold dodal: „Nyní mi moje profese přináší velkou radost. Učitel musí být přesvědčen o tom, že vzdělání má hodnotu. Musí mít také zájem o mladé lidi, protože jinak není možné, aby byl dobrým a úspěšným učitelem, kterého jeho práce motivuje i uspokojuje.“

Japonský učitel Masahiro z města Nakacu řekl: „Učitelem jsem se stal proto, že já sám jsem měl skvělého učitele v prvním roce na druhém stupni. Učil s opravdovým nadšením. A hlavním důvodem, proč zůstávám u této profese, je to, že mám rád děti.“

Jošija, kterému je nyní 54 let a je také z Japonska, měl dobře placené místo v továrně, ale touto prací a dojížděním se cítil být zotročen. „Jednoho dne jsem si řekl: ‚Jak dlouho budu takhle žít?‘ Rozhodl jsem se hledat zaměstnání, kde bych byl více v kontaktu s lidmi než s věcmi. Učitelské povolání je jedinečné. Pracujete s mladými lidmi. Je zaměřeno humanitně.“

Tuto stránku učitelského povolání oceňuje i Valentina ze Sankt Petěrburgu v Rusku. Řekla: „Učitelskou dráhu jsem si vybrala sama. Učím na základní škole již třicet sedm let. Ráda pracuji s dětmi, zvláště s malými. Miluji tuto práci, a proto jsem ještě nešla do důchodu.“

William Ayers, který je také učitelem, napsal: „Lidé jsou k učitelské profesi přitahováni  proto, že milují děti a mladé lidi, ale také proto, že jsou s nimi rádi, že mohou pozorovat, jak se rozvíjejí, rostou a stávají se schopnějšími, kvalifikovanějšími a výkonnějšími. ... Ti, kdo učí..., dávají druhým sami sebe darem. Doufám, že svým vyučováním přispěji k tomu, aby se svět stal lepším.“

Ano, navzdory potížím a překážkám jsou k učitelské profesi přitahovány tisíce žen i mužů. Co patří k hlavním problémům, s nimiž se setkávají? Tuto otázku bude rozebírat následující článek.

[Rámeček na straně 6]

Podněty pro komunikaci mezi učiteli a rodiči

✔ Lépe poznejte rodiče. To není ztracený čas. Je to vzájemně prospěšná časová investice. Máte možnost vytvořit si určitý vztah k těm, kdo by se mohli stát vašimi nejlepšími spolupracovníky.

✔ Mluvte s nimi na jejich úrovni — ne blahosklonně ani protektorsky. Nepoužívejte učitelskou hantýrku.

✔ Když mluvíte o dětech, zdůrazňujte jejich pozitivní stránky. Pochvalou dosáhnete víc než výtkou. Vysvětlete rodičům, jak mohou svému dítěti pomoci, aby bylo úspěšné.

✔ Nechte rodiče vyjádřit své myšlenky a opravdu jim naslouchejte.

✔ Poznejte domácí prostředí dítěte. Pokud je to možné, navštivte jeho domov.

✔ Stanovte termín příští konzultace. Je důležité termín dodržet. Je z toho totiž patrné, že máte o dítě skutečný zájem. (Na základě knihy Teaching in America, Učitelské povolání v Americe)

[Obrázek na straně 6]

‚Můj otec byl také učitelem.‘ WILLIAM, KEŇA

[Obrázek na straně 7]

„Ráda pracuji s dětmi.“ VALENTINA, RUSKO

[Obrázek na straně 7]

„Učitelské povolání je jedinečné. Pracujete s mladými lidmi.“ JOŠIJA, JAPONSKO