Učitelské povolání — Nároky a rizika

„Od učitelského povolání se očekává velmi mnoho, ale přitom veřejnost velmi často projevuje těmto nadšeným pedagogům na našich školách jen nepatrné ... uznání za jejich úsilí.“ (Ken Eltis, Sydneyská univerzita, Austrálie)

JE TŘEBA připustit, že to, co bylo označeno jako „jedna z nejdůležitějších profesí“, se potýká s mnoha problémy — od nedostatečných platů po nevyhovující podmínky ve třídě, od nadměrné administrativy po přeplněné třídy a od neúcty a násilí po lhostejnost rodičů. Jak se s těmito problémy vyrovnávají někteří učitelé?

 Nedostatek úcty

Zeptali jsme se čtyř učitelů z New Yorku, co pokládají za hlavní problémy. Svorně odpověděli: „Nedostatek úcty.“

Podle Williama z Keni se situace v tomto směru změnila i v Africe. Řekl: „Kázeň se u žáků vytrácí. V době mého dětství [nyní je mu přes čtyřicet let] patřili učitelé k nejvíce respektovaným lidem v africké společnosti. Učitel byl vždy pro mladé i starší jakýmsi vzorem. Tato úcta mizí. Mladí lidé, a to i na africkém venkově, jsou postupně ovlivňováni západní kulturou. Nedostatek úcty k autoritě je ve filmech, videonahrávkách a v literatuře předkládán jako nějaké hrdinství.“

Italský učitel Giuliano si stěžuje: „Na děti působí duch vzpoury, nekázně a neposlušnosti, který prostupuje celou společností.“

Drogy a násilí

Je smutné, že ve školách jsou problémem drogy — a to do té míry, že americká učitelka a spisovatelka LouAnne Johnsonová píše: „Počínaje školkou je prevence zneužívání drog součástí skoro každé školní osnovy. [Kurzíva od nás.] Děti toho vědí o drogách mnohem více ... než většina dospělých.“ Autorka dodává: „Studenti, kteří se cítí bezradní, nemilovaní, osamělí, znudění nebo nejistí, budou velmi pravděpodobně experimentovat s drogami.“ (Two Parts Textbook, One Part Love, Dva díly učebnice, jeden díl lásky)

Ken, učitel v Austrálii, nadhodil otázku: „Jak si mají naši učitelé poradit s výukou devítiletého kluka, kterého naučili brát drogy jeho vlastní rodiče a teď je z něho narkoman?“ Michael je třicátník, který učí na gymnáziu v Německu. Píše: „Pokud jde o obchodování s drogami — my dobře víme, že se to děje, ale jen velmi zřídka se na to přijde.“ Komentuje také nedostatek kázně a říká, že je to „patrné na všeobecně rozšířené mánii ničit“. Dále dodává: „Lavice a stěny jsou počmárané a nábytek zničený. Někteří z mých studentů mají problémy s policií kvůli krádežím v obchodě a podobným věcem. Není divu, že krádeže jsou časté i ve škole.“

Amira učí ve státě Guanajuato v Mexiku. Připouští: „Potýkáme se s problémem násilí a drogové závislosti v rodinách, což přímo postihuje děti. Vyrůstají v prostředí, kde se naučí vulgární mluvě a jiným nešvarům. Dalším velkým problémem je chudoba. Školní výuka je v této zemi sice zdarma, ale rodiče musí dětem kupovat sešity, pera a další školní potřeby. Jídlo má však přednost.“

Zbraně ve škole?

Z nedávných případů střílení v amerických školách je patrné, že násilí spojené se střelnými  zbraněmi je v této zemi nemalým problémem. Jedna zpráva uvádí: „Odhaduje se, že každý den je do 87 125 veřejných škol v této zemi přineseno 135 000 zbraní. K tomu, aby se omezil počet zbraní ve školách, slouží detektory kovu, psi speciálně vycvičení k tomu, aby zbraně vyčenichali, průkazky, sledování kamerami, prohlídky šatnových skříněk a zákaz nošení aktovek do školy.“ (Teaching in America, Učitelské povolání v Americe) Při takových bezpečnostních opatřeních si člověk klade otázku, zda mluvíme o školách, nebo o vězeních. Zpráva dodává, že více než 6 000 studentů bylo vyloučeno kvůli nošení zbraně do školy.

Iris, učitelka z New Yorku, redaktorovi Probuďte se! řekla: „Studenti zbraně do školy stejně propašují. Tomu detektory nezabrání. Dalším velkým problémem ve škole je vandalství.“

A v takovém anarchistickém prostředí se svědomití učitelé snaží studenty vzdělávat a vštěpovat jim hodnoty. Není divu, že mnoho učitelů trpí depresí a naprostým vyčerpáním. Rolf Busch, prezident Asociace učitelů v Durynsku v Německu, řekl: „V Německu je milion učitelů a téměř třetina jich onemocněla v důsledku stresu. Jsou svou prací naprosto vyčerpáni.“

Děti mají děti

Dalším velkým problémem je sexuální aktivita dospívajících. George S. Morrison, autor knihy Teaching in America, o Spojených státech říká: „Každý rok [zde] otěhotní asi milion mladistvých (neboli 11 procent dívek ve věku od 15 do 19 let).“ Spojené státy mají nejvyšší procento těhotenství mladistvých ze všech rozvinutých zemí.

Iris tuto situaci potvrzuje, když říká: „Jediné, o čem se mladí baví, je sex a večírky. Je to úplná posedlost. A nyní máme na školních počítačích internet. Studenti tedy mají přístup k chat-skupinám a k pornografii.“ Angel z Madridu ve Španělsku uvedl: „Mezi studenty je sexuální promiskuita běžná. Měli jsme případy, že otěhotněly velmi mladé studentky.“

‚Glorifikovaní opatrovníci‘

Další věc, na kterou si někteří učitelé stěžují, je to, že mnozí rodiče se neujímají své povinnosti, aby dítě doma vzdělávali. Učitelé se domnívají, že tím prvním, kdo by měl dítě nějak vzdělávat, by měli být jeho rodiče. I s výukou slušnému chování a společenským pravidlům by se mělo začít doma. Není divu, že předsedkyně Americké asociace učitelů Sandra Feldmanová říká, že „s učiteli ... by se mělo jednat podobně jako s jinými profesionály, a ne jako s glorifikovanými opatrovníky dětí“.

Rodiče často nepodporují kázeň ve škole. Leemarys, kterou jsme citovali v předchozím článku, řekla redaktorovi Probuďte se!: „Pokud děti, které se provinily, nahlásíte řediteli, můžete počítat s tím, že na vás jejich rodiče zaútočí.“ Rolf Busch, kterého jsme již citovali, o práci s problematickými studenty prohlásil: „Výchova v rodině se vytrácí. Již nemůžete očekávat, že většina dětí pochází z rodin, kde se jim dostává dobré a rozumné výchovy.“ Estela z Mendozy v Argentině se vyjádřila: „My, učitelé, se studentů bojíme. Když jim dáme špatné známky, házejí po nás kameny nebo nás napadají. Pokud máme auto, zničí nám jej.“

Nelze se tedy divit, že v mnoha zemích je nedostatek učitelů. Vartan Gregorian, prezident  Newyorské Carnegieho korporace, varoval: „Naše [americké] školy budou v příštím desetiletí potřebovat nejméně 2,5 milionu nových učitelů.“ Velká města „aktivně hledají učitele v Indii, na Antilách, v Jižní Africe, Evropě a všude, kde lze dobré učitele najít“. Nedostatek učitelů pak samozřejmě může být i v těchto oblastech.

Proč je nedostatek učitelů?

Japonský učitel Jošinori, který má třicet dva let praxe, řekl, že „učitelské povolání je vznešená práce, jež má dobrý záměr, a v japonské společnosti se těší velké vážnosti“. To žel neplatí na každou kulturu. Gregorian, kterého jsme citovali dříve, také řekl, že učitelům „se nedostává profesní úcty, uznání a odměny za vykonanou práci. ... Ve většině [amerických států] je učitelské povolání placeno hůře než kterékoli zaměstnání, k němuž je zapotřebí hodnosti bakaláře nebo magistra.“

Ken Eltis, kterého jsme citovali na začátku, napsal: „Co se stane, když učitelé zjistí, že mnoho jiných druhů práce, ve kterých se požaduje daleko nižší kvalifikace, je placeno podstatně lépe než učitelská profese? Nebo co když zjistí, že studenti, které učili před pouhými dvanácti měsíci, ... mají už teď vyšší platy než oni, nebo že je [studenti] pravděpodobně budou mít vyšší během následujících pěti let? Takové zjištění musí ohrožovat pocit osobní hodnoty učitele.“

William Ayers napsal: „Učitelé jsou placeni špatně... Dostáváme v průměru čtvrtinu toho,  co právníci, polovinu toho, co vydělávají účetní a méně než řidiči nákladních aut a dělníci v loděnicích. ... V žádné jiné profesi se toho nepožaduje tak mnoho za tak malou finanční odměnu.“ (To Teach—The Journey of a Teacher) Janet Renová, bývalá generální prokurátorka USA, v listopadu 2000 na tento námět řekla: „Posíláme lidi na měsíc. ... Sportovcům platíme vysoké honoráře. Proč bychom nemohli lépe platit i učitele?“

„Učitelé jsou obvykle málo placeni,“ prohlásila Leemarys. „Po tolika letech studia dostávám stále jen malý roční plat, a navíc velkoměstský život zde, v New Yorku, je spojený se stresem a spěchem.“ Valentina, učitelka v Sankt Petěrburgu v Rusku, řekla: „Co se týče příjmu, je učitelské povolání nedoceněné. Platy [učitelů] jsou stále nižší, než je životní minimum.“ Marlene z Chubutu v Argentině vyjadřuje stejnou myšlenku: „Kvůli nízkým platům musíme pracovat na dvou nebo třech místech a přebíhat sem a tam. To rozhodně snižuje naši výkonnost.“ Arthur, učitel z Nairobi, redaktorovi Probuďte se! řekl: „Vzhledem ke zhoršující se ekonomické situaci nemám jako učitel snadný život. Mnoho mých kolegů vám potvrdí, že nízké mzdy stále odrazují lidi od toho, aby si zvolili naši profesi.“

Diana, učitelka z New Yorku, si stěžovala na nadměrnou administrativu, která učitelům zabírá velmi mnoho času. Jiná učitelka napsala: „Většinu dne trávíme rutinní, mechanickou prací.“ K běžným výhradám patřilo: „Formuláře, které je třeba vyplnit — celý den ty nesmyslné formuláře.“

Nedostatek učitelů, příliš mnoho žáků

Berthold z Dürenu v Německu vyjádřil další častou stížnost: „Třídy jsou moc velké! Někteří učitelé tady mají ve třídě až 34 žáků. To znamená, že nemůžeme věnovat pozornost studentům, kteří mají problémy. Nikdo si jich nevšímá. Jejich individuální potřeby jsou zanedbávány.“

Leemarys, kterou jsme citovali již dříve, uvedla: „Minulý rok byl největším problémem, kromě netečných rodičů, také fakt, že jsem měla ve třídě 35 dětí. Umíte si to představit — pracovat s 35 šestiletými dětmi?“

Iris řekla: „V New Yorku je nedostatek učitelů, hlavně těch, co učí matematiku a přírodopis. Kdekoli jinde mohou dostat lepší zaměstnání. Město tudíž přijalo mnoho zahraničních učitelů.“

Učitelské povolání je zjevně velmi náročné. Co tedy učitele motivuje? Proč v tom pokračují a vytrvávají? Těmito otázkami se bude zabývat poslední článek.

[Praporek na straně 9]

Odhaduje se, že do amerických škol je každý den přineseno 135 000 zbraní

[Rámeček a obrázek na straně 10]

Díky čemu je učitel úspěšný?

Jak byste definovali dobrého učitele? Je to člověk, který cvičí paměť dítěte tak, aby dokázalo opakovat fakta a udělat zkoušky? Anebo je to člověk, který dítě naučí klást si otázky, přemýšlet a dedukovat? Kdo z nich pomůže dítěti, aby se stalo lepším občanem?

„Až my, učitelé, pochopíme, že na složité celoživotní pouti jsme partneři svých studentů, až s nimi začneme jednat s důstojností a úctou, kterou si zaslouží jako lidé, potom budeme na cestě k tomu, aby se z nás stali kvalitní učitelé. Je to tak jednoduché — a zároveň tak obtížné.“ (To Teach—The Journey of a Teacher)

Dobrý učitel zná potenciál každého žáka a ví, jak tento potenciál rozvinout. William Ayers uvedl: „Musíme najít lepší způsob, takový, jenž rozvíjí silné stránky, zkušenosti, vlohy a schopnosti... Připomíná mi to námitku jedné matky z řad domorodých Indiánů, o jejímž pětiletém synovi se učitelé vyjádřili, že učení mu jde pomalu: ‚Vždyť Vlčí Vítr zná názvy více než čtyřiceti ptáků i jejich způsob migrace. Ví, že dokonale utvořený orel má třináct typů ocasních per. To, co Vlčí Vítr potřebuje, je učitel, který zná všechny jeho vlohy.‘“

K tomu, aby učitel z každého dítěte dostal to nejlepší, musí zjistit, jaké má zájmy nebo co ho motivuje a proč je takové, jaké je. A nadšený učitel musí děti milovat.

[Podpisek]

OSN/Foto Saw Lwin

[Rámeček na straně 11]

Musí být výuka vždy zábavná?

Učitel William Ayers sepsal deset mýtů o vyučování. Jedním mýtem je: „Dobří učitelé dělají z učení zábavu.“ Tento učitel pokračuje: „Zábava dokáže rozptýlit. Klauni jsou zábavní. Vtipy mohou být zábavné. Učení může člověka upoutat, pohltit, ohromit, zmást, okouzlit a často může být nesmírně příjemné. Je dobré, když je učení zábavné. Ale není nutné, aby to byla zábava.“ Pan Ayers dodává: „K vyučování je nezbytný obrovský rozsah poznání, schopností, dovedností, rozlišovací schopnosti a pochopení, ale hlavně je nezbytné být přemýšlivým člověkem, který má o žáky zájem.“ (To Teach—The Journey of a Teacher)

Sumio z města Nagoja v Japonsku zjistil, že mezi studenty je tento problém: „Mnoho středoškoláků nemá zájem o nic jiného, než aby se pobavili, a dělají jen to, co nevyžaduje žádné úsilí.“

Rosa, poradkyně pro studenty, která žije v Brooklynu v New Yorku, řekla: „Všeobecný postoj studentů je ten, že učení je nudné. Učitel je nudný. Myslí si, že všechno by mělo být zábavné. Neuvědomují si, že při učení získáte jen tolik, kolik jste ochotni investovat.“

Kvůli této posedlosti zábavou je pro mladé lidi obtížnější vynaložit úsilí a přinášet oběti. Sumio, kterého jsme již citovali, poznamenal: „Základem je, že o věcech nedokážou přemýšlet z dlouhodobého hlediska. Jen velmi málo studentů střední školy je toho názoru, že budou-li na něčem tvrdě pracovat nyní, vyplatí se jim to v budoucnosti.“

[Obrázek na straně 7]

DIANA, USA

[Obrázek na straně 8]

‚Obchodování s drogami je časté, ale jen velmi zřídka se na to přijde.‘ MICHAEL, NĚMECKO

[Obrázek na straně 8 a 9]

„Potýkáme se s problémem násilí a drogové závislosti v rodinách.“ AMIRA, MEXIKO

[Obrázek na straně 9]

„S učiteli ... by se mělo jednat podobně jako s jinými profesionály, a ne jako s glorifikovanými opatrovníky dětí.“ SANDRA FELDMANOVÁ, PŘEDSEDKYNĚ AMERICKÉ ASOCIACE UČITELŮ