Učitelské povolání — Uspokojení a radost

„Co mi pomáhá vytrvávat? Učitelské povolání sice může být obtížné a vyčerpávající, ale když vidím, s jakým nadšením se děti učí a jaký pokrok dělají, motivuje mě to, abych v tom pokračovala.“ (Leemarys, učitelka z New Yorku)

PŘES všechny náročné úkoly, překážky a zklamání zůstávají miliony učitelů věrní profesi, kterou si zvolili. Co motivuje tisíce studentů, aby usilovali o kvalifikaci učitele, když vědí, že se jim možná nedostane odpovídajícího uznání? A co jim pomáhá vytrvávat?

Ruská učitelka Inna vysvětlila: „Je to úžasný zážitek, když své bývalé žáky potkáte už jako dospělé, a slyšíte od nich, že to, co jste je naučili, se prokázalo jako cenné. Je velkým povzbuzením slyšet, že na léta, která s vámi strávili, mají hezké vzpomínky.“

Učitel Giuliano, kterého jsme citovali v předchozích článcích, řekl: „Jednou z největších satisfakcí je zjištění, že se vám podařilo vzbudit zájem žáků o určitý předmět. Když jsem například probral nějakou událost z dějin, někteří studenti řekli: ‚Pokračujte! Řekněte nám víc!‘ Takové spontánní projevy mohou ponuré školní dopoledne prozářit, protože si uvědomíte, že v těchto mladých lidech jste vzbudili emoce, které jsou pro ně nové. Je skvělé vidět, jak se jim rozzáří oči, když látku pochopí.“

Elena, učitelka v Itálii, prohlásila: „Jsem přesvědčena, že uspokojení lze najít mnohem častěji v každodenních malých věcech a v drobných úspěších žáků než ve světoborných výsledcích, které se uskuteční jen zřídka.“

Connie, třicetiletá Australanka, řekla: „Je velkou odměnou, když si student, s nímž jste přicházeli do styku jen ve škole, udělá čas a napíše vám dopis, ve kterém ocení vaši námahu.“

Oscar z Mendozy v Argentině má stejný postoj: „Když na ulici nebo někde jinde potkám studenty a oni vyjádří uznání za to, co jsem je naučil, tak cítím, že to za tu námahu stojí.“ Angel z Madridu ve Španělsku řekl: „Této nádherné, ale náročné profesi jsem zasvětil část svého života a největším zadostiučiněním je pro mě nepochybně to, když vidím, že z těch mladých lidí, které jsem učil, se zčásti i mým přičiněním stali poctiví muži a ženy.“

Leemarys, kterou jsme citovali na začátku článku, řekla: „Opravdu si myslím, že my, učitelé, jsme zvláštní typ lidí. Jsme asi také trochu nerozumní v tom, že na sebe bereme tak neuvěřitelně velkou odpovědnost. Pokud ale můžete  zásadně ovlivnit byť jen deset dětí — nebo pouze jedno —, pak jste svůj úkol splnili, a to je ten nejlepší pocit. Díky tomu děláte svou práci s radostí.“

Poděkovali jste svým učitelům?

Poděkovali jste jako student nebo jako rodič některému učiteli za čas, úsilí a zájem, který vám věnoval? Nebo jste mu dokonce poslali děkovný lístek či dopis? Arthur z Nairobi v Keni uvedl cenný postřeh: „I učitele potěší, když jej někdo pochválí. Vláda, rodiče i studenti by si měli učitelů a jejich práce velmi vážit.“

LouAnne Johnsonová, spisovatelka, která je zároveň i učitelkou, napsala: „Na každý kritický dopis týkající se nějakého učitele dostanu sto dopisů pochvalných. To mě utvrzuje v přesvědčení, že je mnohem více dobrých učitelů než těch špatných.“ Je zajímavé, že řada lidí si dokonce najala detektiva, aby „jim pomohl najít jejich bývalého učitele. Lidé chtějí své učitele najít a poděkovat jim.“

Učitelé vytvářejí základ, který je pro vzdělání člověka nezbytný. I ti nejlepší profesoři na nejprestižnějších univerzitách jsou zavázáni svým učitelům, kteří věnovali čas a úsilí tomu, aby v nich vzbudili a pěstovali touhu po vzdělání, poznání a porozumění. Arthur z Nairobi říká: „Všichni špičkoví představitelé ve veřejném i soukromém sektoru byli v určitém období svého života poučováni nějakým učitelem.“

Těmto ženám i mužům, kteří vzbudili naši zvědavost, kteří podněcovali naši mysl i srdce a kteří nám ukázali, jak uspokojit touhu po poznání a porozumění, bychom tedy měli být velmi vděční.

Oč vděčnější bychom měli být Velkému Vzdělavateli, Jehovovi Bohu, který inspiroval slova zapsaná v Příslovích 2:1–6: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha. Jehova sám totiž dává moudrost; z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.“

Všimněte si podmiňovacího způsobu „budeš-li“, který se v tomto podnětném textu objevuje třikrát. Představte si to — budeme-li ochotni přijmout tuto výzvu, můžeme ‚najít poznání Boha‘! A to je určitě nejvyšší vzdělání, jaké může existovat.

[Rámeček na straně 13]

Vděčná matka

Jeden učitel v New Yorku dostal tento dopis:

„Z celého srdce Vám chci poděkovat za to, co jste udělal pro moje děti. Svou péčí, laskavostí a svými schopnostmi jste jim pomohl, aby dosáhly vynikajících výsledků, a jsem si jista, že bez Vás by to tak nebylo. Díky Vám mohu být na své děti velmi hrdá, a nikdy na to nezapomenu. S úctou S. B.“

Znáte učitele, kterého byste mohli povzbudit?

[Obrázek na straně 12]

‚Je skvělé vidět, jak se studentům rozzáří oči, když látku pochopí.‘ GIULIANO, ITÁLIE

[Obrázky na straně 13]

‚Je velkou odměnou, když si student udělá čas a napíše vám dopis, ve kterém ocení vaši námahu.‘ CONNIE, AUSTRÁLIE