Mateřství je jako překážkový běh

Mateřství je sice náročné, ale také nádherné dobrodružství. Matky zažívají vzácné chvilky, které by nevyměnily za nic na světě. Přesto ale někdy mají pocit, že jsou na pokraji zhroucení. Helen přirovnává život matky k překážkovému běhu. A zdá se, že tyto překážky jsou časem čím dál vyšší.

Tomu, aby o děti bylo dobře postaráno, mnohé matky obětují svůj volný čas a velkou část svého společenského života. „Jsem jim vždy po ruce,“ říká Esther, která má pět dětí. „Uvolňující koupele jsem vyměnila za krátké osprchování a místo romantických večeří mám jídlo ohřívané v mikrovlnné troubě. Prozatím nemohu cestovat, vidět mnoho zajímavých míst a dělat spoustu jiných věcí. Zato však mám vyprané a složené prádlo.“

Samozřejmě, že většina matek by rovněž mohla mluvit o jedinečných, radostných okamžicích, které při výchově svých dětí prožívají. Esther říká: „Příležitostný úsměv, sladké ‚díky mami‘ a vřelá objetí — to vše člověku dává sílu vytrvat.“ *

Matky nastupují do zaměstnání

Hlavní překážkou komplikující mateřství je to, že mnohé ženy plní nejen obvyklé rodinné povinnosti, ale také nároky plynoucí  ze zaměstnání, kterým chtějí rodinu podpořit finančně. Mnohé matky pracují mimo domov ne proto, že si to zvolily, ale proto, že je to nutné. Vědí, že zůstanou-li doma, budou členové jejich rodiny, a zvláště děti, o mnohé věci ochuzeni. I když vydělávají méně než muži, kteří dělají srovnatelnou práci, jejich plat je pro rodinu velmi důležitý.

Například v São Paulu v Brazílii tvoří 42 procent všech zaměstnanců ženy. Ve zdejších novinách byly ženy, které se celodobě věnují výchově dětí, označeny za „ohrožený druh“. Ve venkovských oblastech Afriky je běžně k vidění matka s dítětem na zádech, která zároveň nese na hlavě otep dříví na topení.

Náročné pracoviště

Další překážkou je to, že na trhu práce se od matek vyžaduje, aby se svému zaměstnání věnovaly mnoho hodin denně. Ale nejen to. Když Maria žijící v Řecku nastupovala do práce, její zaměstnavatel žádal, aby podepsala dokument, v němž se zavazovala, že po dobu tří let neotěhotní. Pokud otěhotní, bude muset zaplatit určitou náhradu. Maria tento dokument podepsala. Ale asi za půl druhého roku otěhotněla. Když pak za ní zaměstnavatel s tímto dokumentem přišel, vznesla u soudu námitku proti postupu firmy a nyní čeká na výsledek.

V méně vyhrocených případech zaměstnavatelé na matky naléhají, aby se co nejdříve po porodu vrátily do práce. Po návratu jim však obvykle není povolena zkrácená pracovní doba. Nebere se tedy žádný ohled na to, že matka nyní má povinnosti vůči velmi malému dítěti. Pokud se matky nechtějí dostat do finančních těžkostí, nemohou si ani brát mnoho volna. Navíc se potýkají i s tím, že zařízení zajišťující péči o děti jsou nekvalitní a státní příspěvky na děti nedostatečné.

Některé matky však chodí do práce ne z finančních důvodů, ale pro vlastní uspokojení. Sandra se po narození obou svých dětí pokaždé rozhodla, že se do práce vrátí. Vzpomíná si, že v době, kdy zůstala doma s dítětem, „občas jen stála, netečně koukala z okna a říkala si, co asi dělají ostatní lidé“. A jiné matky zase vidí v zaměstnání únik od stresů rodinného života. Britské noviny Daily Telegraph uvedly: „Někteří rodiče se snaží pracovat přesčas, protože v zaměstnání je relativní klid. Tím vzniká bludný kruh, protože tráví ještě méně času se svými dětmi, které jsou ve stále větší míře apatické, agresivní a stále více porušují uznávané normy.“

„Žonglování“

Najít rovnováhu mezi zaměstnáním a rodinou není snadné. Jedna matka z Nizozemska vyjádřila pocity mnoha jiných žen, když řekla: „Únava, smrtelná únava. Ráno se probouzím unavená. Domů z práce přicházím zmožena únavou. Děti již začaly říkat: ‚Mamka je pořád unavená‘, a já se kvůli tomu cítím provinile. Nechci chybět v práci, ale také chci být typem společenské matky, která dělá všechno možné. Nejsem však tím vzorem dokonalosti, kterým bych si přála být.“

Tato žena patří k milionům pracujících matek, které se domnívají, že ‚hodnotný čas‘ pro své děti by mohly do určité míry získat za cenu častých absencí v práci, což jim nevyhovuje.  Mnohé matky dnes říkají, že v důsledku „žonglování“ s pracovními tlaky a domácími povinnostmi jsou přepracované, nervově vyčerpané a ještě k tomu nedostatečně placené.

Děti, které bývají od matky odloučeny na mnoho hodin, postrádají to, co potřebují nejvíc — její čas a zájem. Dětská psycholožka z Brazílie Fernanda A. Limaová se domnívá, že roli matky nemůže nikdo plnit tak dobře jako matka sama. Říká: „Nejdůležitější jsou první dva roky života dítěte. V té době je dítě příliš malé na to, aby chápalo, proč s ním maminka není.“ Člověk, který o dítě pečuje místo matky, sice může zmírnit strádání dítěte, ale nemůže matku nahradit. Psycholožka uvádí: „Dítě vycítí, že to není matčina něžná péče.“

Kathy, která pracuje na plný úvazek a má malou dcerku, řekla: „Cítila jsem se hrozně provinile, jako kdybych ji vydala [jeslím] napospas. Vědomí, že přicházíte o možnost vidět, jak vaše dítě vyrůstá a vyvíjí se, je hrozné. A pocit, že má silnější vztah k jeslím než k vám, je opravdu děsný.“ Jedna mexická letuška připustila: „Po nějaké době vás dítě přestane uznávat. Nerespektuje vás zkrátka proto, že jej nevychováváte. Děti sice vědí, kdo je jejich matka, ale najednou chtějí být raději s ženou, která se o ně stará.“

Na druhé straně však ženy, které zůstanou doma a starají se o své děti, říkají, že společnost, pro kterou je placená práce důležitá, se k nim chová povýšeně a přezíravě. V některých společnostech již postavení ženy v domácnosti vůbec není pokládáno za úctyhodné, takže je na ženy vyvíjen nátlak, aby se věnovaly své profesi, a to i v případě, že další příjem není nutný.

Jsou na to samy

Ke všem překážkám, jež jsou spojeny s mateřstvím, přispívá i tento fakt: Matka, unavená celodenní prací, přichází domů, ne aby si odpočinula, ale aby tam pokračovala obvyklými domácími povinnostmi. Na matky — ať jsou zaměstnané nebo ne — se dosud často pohlíží jako na ty, kdo mají hlavní odpovědnost za péči o domácnost a děti.

Přestože stále více žen je v práci delší dobu, otcové tento nepoměr ne vždy kompenzují. Londýnské noviny The Sunday Times napsaly: „Británie je země, kde otcové nefungují. Z jednoho nového výzkumu vyplývá, že dětem se věnují pouhých patnáct minut denně. ... Mnoho mužů příliš nebaví trávit čas s rodinou. ... Naproti tomu zaměstnaná Britka tráví se svými dětmi denně devadesát minut.“

Někteří manželé si stěžují, že manželka je nerada pověřuje nějakými úkoly, protože všechno musí být uděláno přesně tak, jak je zvyklá. „Když to děláte jinak, je to špatně,“ říkají manželé. Je tedy zřejmé, že pokud má být pro unavenou manželku v domácnosti spolupráce s manželem prospěšná, musí být ochotna dělat určité  ústupky v tom, jak se některé domácí práce dělají. Naproti tomu manžel by tento argument neměl používat jako výmluvu pro to, že nedělá nic.

Další překážky

Další překážkou mohou být i hluboce zakořeněné tradice. Od japonských matek se očekává, že budou děti vychovávat tak, aby se neodlišovaly od ostatních dětí jejich věkové skupiny. Pokud jiné děti chodí na hodiny klavíru nebo  malování, matka má pocit, že to musí dělat i její děti. Školy tlačí na rodiče, aby své děti zapojili do stejných mimoškolních aktivit, jaké mají i ostatní děti. Když se dítě liší, může to mít za následek, že ho děti, učitelé, příbuzní i rodiče ostatních dětí budou šikanovat. A stejné je to i v některých jiných zemích.

Reklama a konzumní styl života mohou vést k tomu, že děti mají velké nároky. V rozvinutých zemích mohou mít matky pocit, že děti by měly dostat všechno, nač si vzpomenou, protože to tak dělají i jiné matky. Pokud to nejde, mohou mít pocit, že selhaly.

Cílem této diskuse o moderním mateřství není snížit význam toho, čeho dosáhly miliony tvrdě pracujících, obětavých matek, které se snaží co nejlépe dostát tomu nejvznešenějšímu úkolu — totiž vychovat další generace lidské rodiny. To je výsada. Bible říká: „Děti jsou požehnání a dar od PÁNA.“ (Žalm 127:3, Contemporary English Version) Za všechny takové ženy to výstižně říká Miriam, matka dvou dětí: „Přes všechnu náročnost je mateřství spojeno s radostí, kterou nelze s ničím srovnat. Když my, matky, vidíme, že naše děti reagují na poučování a kázeň a že se z nich stávají odpovědní členové společnosti, cítíme uspokojení.“

Co matkám může pomoci, aby se ze svého daru více těšily? Následující článek poskytne několik praktických podnětů.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

„Den matek“

Matky v jižní Africe trpí zoufalou chudobou, nedostatečným vzděláním, epidemií AIDS, mají nezodpovědné partnery a jsou často týrány a zneužívány. Před několika lety na Den matek jihoafrické noviny The Citizen uvedly: „Tisíce žen bude na Den matek svými partnery týráno a zneužíváno a některé přijdou o život.“ Tyto problémy mají za následek, že každý rok tisíce jihoafrických matek opustí své malé děti. V posledních dvou letech vzrostl počet těchto dětí o 25 procent. A ještě zoufalejší je fakt, že se zvyšuje počet žen páchajících sebevraždu. Nedávno se jedna žena z chudé oblasti postavila se svými třemi dětmi v náručí před přijíždějící vlak. Všichni zahynuli. Některé matky se kvůli tomu, aby zajistily základní potřeby, stávají prostitutkami a prodávají drogy nebo k tomu vybízejí své dcery.

Z Hongkongu přišla zpráva, že „některé mladé ženy při porodu své dítě zabijí nebo jej hodí do popelnice, protože se nedokáží vyrovnat s problémy“. Podle novin South China Morning Post některé mladé vdané ženy v Hongkongu „nyní žijí ve velkém napětí, [čímž] se jejich duševní zdraví může zhoršit do té míry, že spáchají sebevraždu“.

[Rámeček na straně 7]

Matky v různých zemích

Velmi málo času

❖ Průzkum v Hongkongu ukázal, že 60 procent pracujících matek podle svého názoru nevěnuje dětem dostatek času. A 20 procent dětí ve věku do tří let, které mají zaměstnané rodiče, nebydlí během týdne doma, ale obvykle jsou u prarodičů.

❖ Ženy v Mexiku stráví asi 13 let svého života tím, že se starají přinejmenším o jedno dítě, kterému je méně než pět let.

Matky a zaměstnání

❖ V Irsku zůstává doma 60 procent žen a starají se o děti. V Řecku, Itálii a Španělsku je to asi 40 procent žen.

Pomoc s domácími pracemi

❖ V Japonsku 80 procent žen v domácnosti řeklo, že by si přály, aby jim členové rodiny pomáhali s domácími pracemi, a to zvláště tehdy, když jsou nemocné.

❖ Muži v Nizozemsku věnují dětem asi 2 hodiny denně a domácím pracem 0,7 hodiny. Ženy věnují dětem asi 3 hodiny a 1,7 hodiny domácím pracem.

Stresované matky

❖ Přes 70 procent matek v Německu má pocit, že jsou ve stresu. Asi 51 procent těchto žen si stěžuje na problémy s páteří. Více než jedna třetina jich je trvale unavena a sklíčena. Téměř 30 procent matek trpí bolestmi hlavy a migrénami.

Týrané matky

❖ Čtyři procenta dotázaných žen v Hongkongu řeklo, že jejich partneři je během těhotenství bili.

❖ Podle průzkumu, který v Německu provedl časopis Focus, skoro každá šestá matka připustila, že její vlastní dítě ji nejméně jednou fyzicky napadlo.

[Obrázky na straně 7]

Role matky může být velmi stresující, mnoho žen musí „žonglovat“ s prací a rodinným životem