Objevování pokladů v Perlovém přístavu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

MĚSTO BROOME leží v severozápadní Austrálii. Z jedné strany je obklopeno písečnými dunami a z druhé strany vodami oceánu. K jihovýchodu se směrem do středu Austrálie táhne Velká písečná poušť. Na západ se až k břehům Afriky rozprostírá Indický oceán. Tento severozápadní cíp australského kontinentu je často postihován cyklóny.

Pod vlnami tropických vod v okolí Broome byly kdysi tak bohaté lavice perlotvorek, že se tomuto městu říkalo Perlový přístav. V pestré historii Broome hrají význačnou úlohu piráti, otroci a perloví magnáti.

Bukanýrův objev

Ačkoli se do této odlehlé končiny vypravil Holanďan Dirck Hartog již v roce 1616, přesto západní pobřeží Austrálie zůstávalo poměrně málo známé až do roku 1688. V tom roce toto pobřeží náhodou objevil anglický spisovatel, malíř a bukanýr William Dampier, když se plavil na pirátské lodi Cygnet. Po návratu domů Dampier své zážitky uveřejnil. Svými písemnými záznamy a kresbami upoutal pozornost svých krajanů a vzbudil jejich představivost natolik, že mu královské námořnictvo přidělilo loď a pověřilo ho, aby podnikl výzkumnou výpravu do Nového Holandska, jak se tehdy Austrálii říkalo.

Dampierova výprava na válečné lodi Roebuck byla považována za neúspěšnou. Nebyla objevena žádná nová země, a když Dampierova ztrouchnivělá loď ztroskotala a potopila se, plavba skončila. Dampier ztroskotání přežil a do záznamů ze své výpravy si zapsal, že objevil perlorodky.

Z krve a knoflíků

Než si vůbec někdo uvědomil, jak je Dampierův objev cenný, uplynulo dalších 160 let. Lov perel začal v roce 1854 na území, které Dampier pojmenoval Žraločí zátoka, ale tento pokus byl úspěšný jen částečně. Mezitím byla ve vodách nedaleké zátoky Nickol Bay objevena obrovitá perlotvorka Pinctada maxima. Schránka této perlotvorky byla velká jako talíř a získávala se z ní nejlepší perleť na světě — velmi žádaná surovina k výrobě knoflíků.

Koncem 19. století se z lavic perlotvorek v okolí Broome každý rok dopravovala lodí do Anglie perleť v hodnotě přibližně 140 000 anglických liber. V lasturách bylo sice skryto mnoho cenných perel, ale tyto skvosty přinášely jen vedlejší užitek. Zdrojem většiny bohatství prvních perlových magnátů byla samotná lastura, avšak toto bohatství bylo mnohdy vykoupeno krví.

Perloví magnáti zpočátku přemlouvali nebo nutili místní domorodce, aby se stali lovci perel, a domorodci tento úkol rychle zvládli. Lov perel je však nebezpečná činnost, a mnozí lovci perel se utopili nebo je zahubili žraloci. Mnoho lovců perel také zemřelo na následky příšerných pracovních podmínek, které jim vnutili jejich zaměstnavatelé. Na doplnění domorodých pracovních sil byli přiváženi potápěči z Malajsie a Jávy. Když byly mělčí lavice perlotvorek vydrancovány, s pomocí později vynalezené potápěčské přilby se dalo proniknout do hlouběji položených lavic.

„Sodomu a Gomoru“ postihuje úpadek

Flotila lovců perel se rozrůstala, až se z ní stalo loďstvo, které mělo více než 400 lodí. Z asijské, evropské a domorodé kultury vznikl zvláštní konglomerát, který často nebyl ovládán zákony. Společenské ovzduší té doby výstižně popisuje jeden lovec perel: „V Broome [byla] bohatá, hříšná a tolerantní společnost, v níž byly časté zmínky duchovenstva o Sodomě a Gomoře považovány spíše za vhodné vyjádření obdivu k občanskému pokroku než za varování před budoucí božskou odplatou.“

Jakmile však vypukla první světová válka, světový obchod s perletí zkrachoval a město Broome náhle  zchudlo. V období mezi válkami nastalo krátké oživení tohoto průmyslu, ale po druhé světové válce bylo Broome zasaženo další ranou. Byly vynalezeny umělé hmoty, z nichž se začaly vyrábět knoflíky, a tím poptávka po perleti značně poklesla.

Výroba ‚démantů z hlubin‘

Koncem druhé světové války se australská delegace vydala do zálivu Akó v Japonsku, aby navštívila umělé líhně perlotvorek. Tam Kokiči Mikimoto zdokonalil techniku výroby perel tím, že začal do perlotvorek uměle vkládat zrna písku. Jak píše kniha Port of Pearls, pan Mikimoto Australanům řekl, že „v jejich teplých vodách a v lasturách větších australských [perlotvorek] by mohly růst ještě lepší perly“. Australané se jeho radou řídili, a v sedmdesátých letech dvacátého století jejich perlotvorky v umělých líhních vytvořily některé z největších a nejcennějších perel na světě.

Zatímco v mnoha částech světa dosahují perly nejvýše průměru 11 milimetrů, perly z jižních moří mohou dorůst až 18milimetrového průměru. Jediná šňůra těchto perel může stát přes 590 000 eur. Není divu, že tyto kulaté klenoty jsou nazývány ‚démanty z hlubin‘.

[Obrázky na straně 14 a 15]

William Dampier

Lovec perel sbírá perlotvorky v pobřežních vodách severně od Broome

Znalec vyjímá perlu z perlotvorky

Jedna z původních plachetnic lovců perel byla zrestaurována a je znovu schopna plavby

Perly mají různé zbarvení (fotografie zvětšena)

[Podpisky]

William Dampier: Se svolením National Library of Australia - Rex Nan Kivell Collection, NK550; lovec perel: © C. Bryce - Lochman Transparencies; náhrdelník a znalec: S laskavým svolením Department of Fisheries WA, J. Lochman; loď: S laskavým svolením Department of Fisheries WA, C. Young; detailní záběr na perly: S laskavým svolením Department of Fisheries WA, R. Rose