Co říká Bible

Schvaluje Bůh válčení?

VLÁDCI, generálové, a dokonce duchovenstvo často vyhlašovali nebo podporovali válku ve jménu Boha. V roce 1095 byla s požehnáním papeže Urbana II. zahájena první křížová výprava, jejímž cílem bylo dobýt „svaté město“ Jeruzalém a vrátit je křesťanstvu. Avšak dříve než svého cíle dosáhli, Turci, jejichž horlivost pro Alláha byla srovnatelná s vírou křižáků v Trojici, jednu skupinu dobyvatelů pobili.

V srpnu 1914, tedy na začátku první světové války, jeden mladý Němec napsal z vojenského tábora: „Jestli v dějinách existuje nějaká spravedlnost a božské vedení — a tím jsem si naprosto jist —, potom musíme zvítězit my.“ Car Mikuláš II. vyslal tentýž měsíc proti Německu ruskou armádu a prohlásil: „Posílám svým chrabrým jednotkám a skvělým spojencům své nejsrdečnější pozdravy. Bůh je s námi!“

Tak povzbuzeny šly miliony vojáků bojovat, a to s pevným přesvědčením, že Bůh je na jejich straně. Mnozí se domnívají, že Bůh takové boje připouští jako cenu za dosažení svobody, a poukazují na války popisované v Hebrejských písmech (obvykle se tato část Bible nazývá Starý zákon). Je tento výklad Božího slova správný?

Války starověkého Izraele

Jehova Bůh Izraeli nařídil, aby vedl války a tak odstranil ze Zaslíbené země zvrácené Kananejce. (3. Mojžíšova 18:1, 24–28; 5. Mojžíšova 20:16–18) V Noemově době Bůh potrestal ničemné lidi potopou, v případě Sodomy a Gomory ohněm a nyní byl jeho popravčím mečem izraelský národ. (1. Mojžíšova 6:12, 17; 19:13, 24, 25)

Podle Bible bojovali Izraelité pod Božím vedením i v jiných bitvách. Jejich cílem obvykle bylo odvrátit nepřátelské hrozby, které Izraelité nevyprovokovali. Když národ Jehovu poslouchal, války končily příznivě. (2. Mojžíšova 34:24; 2. Samuelova 5:17–25) Jestliže se však Izrael odvážil bojovat v rozporu s Boží radou, výsledek byl obvykle katastrofální. Podívejme se na případ krále Jeroboama. Nedbal přímého prorockého varování a vyslal velké vojsko do občanské války proti Judě. Výsledkem tohoto krveprolití byla smrt 500 000 Jeroboamových vojáků. (2. Paralipomenon 13:12–18) Dokonce i věrný král Josijáš se jednou zapojil do bitvy, která se jej netýkala. Toto ukvapené rozhodnutí ho stálo život. (2. Paralipomenon 35:20–24)

Co tyto události ukazují? O tom, zda bude starověký Izrael válčit, měl rozhodovat Bůh. (5. Mojžíšova 32:35, 43) Boj, který jeho lid vedl, měl vždy konkrétní účel. Toho však bylo již dávno dosaženo. Navíc Jehova předpověděl, že ti,  kdo mu budou sloužit „v konečné části dnů“, ‚překují své meče v radlice‘ a „již [se] nebudou učit válce“. (Izajáš 2:2–4) Je tedy jasné, že biblické války neospravedlňují novodobé konflikty, z nichž žádný neprobíhá pod Božím vedením nebo na Boží pokyn.

Vliv Kristova učení

Když byl Ježíš na zemi, ukázal, jak místo nenávisti projevovat nesobeckou lásku. Dal totiž příkaz: ‚Milujte jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás.‘ (Jan 15:12) Také řekl: „Šťastní jsou pokojní.“ (Matouš 5:9) Řecké slovo „pokojní“ zde znamená více než jen stav klidu. Znamená totiž pěstovat pokoj, aktivním způsobem podporovat dobrou vůli.

Když byl Ježíš zatčen, apoštol Petr se ho snažil bránit se zbraní v ruce. Boží Syn jej však napomenul slovy: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Jak tato slova uplatňovali křesťané v prvním století? Povšimněme si následujících citátů.

„Pečlivé zkoumání všech dostupných informací [ukazuje], že se až do doby Marka Aurelia [121–180 n. l.] žádný křesťan nestal vojákem; a žádný voják nezůstal ve vojenské službě, když se stal křesťanem.“ (The Rise of Christianity, Vzestup křesťanství)

„Chování křesťanů [v prvním století] se velmi lišilo od chování Římanů. ... Vzhledem k tomu, že Kristus hlásal mír, křesťané odmítali stát se vojáky.“ (Our World Through the Ages, Náš svět v průběhu staletí)

Kristovi učedníci odmítali sloužit v císařových legiích, a proto Římané mnohé z nich popravili. Proč křesťané zastávali takový nepopulární postoj? Protože Ježíš je učil, že mají podporovat mír.

Novodobé válčení

Představte si, jaká by to byla hrozná situace, kdyby Kristovi následovníci měli bojovat v armádách stojících proti sobě a kdyby se snažili jeden druhého zabít. Bylo by to v rozporu s křesťanskými zásadami. Skutečně, ti, kdo poslouchají Boha Bible, by nikomu neublížili — dokonce ani svým nepřátelům. * (Matouš 5:43–45)

Je jasné, že novodobým krvavým válkám mezi lidmi Bůh nežehná. Praví křesťané jsou pokojní a podporují mír, který bude pod Božím Královstvím nastolen na celé zemi.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 20]

Španělský generál Francisco Franco pózuje s několika katolickými duchovními

[Podpisek]

Foto: U.S. National Archives

[Obrázek na straně 21]

11. června 1999 — Kněží řecké pravoslavné církve žehnají vojákům, kteří odcházejí do Kosova

[Podpisek]

AP Foto/Giorgos Nissiotis