Tajemný sněžný levhart

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FINSKU

MÁLOKTERÉ zvíře je tak tajemné jako sněžný levhart neboli irbis. Pouze hrstka lidí někdy viděla tohoto levharta ve volné přírodě a jen málokdo ví, jak tato zvířata žijí.

Sněžný levhart budí mezi návštěvníky zoologické zahrady v Helsinkách ve Finsku velkou pozornost. Tato kočkovitá šelma, kterou mnozí lidé považují za nejkrásnější z velkých koček, má velice zvláštní způsob života, díky němuž je skutečně okouzlujícím stvořením.

 Kočka na „střeše světa“

Ačkoli sněžného levharta je možné vidět přinejmenším v deseti zemích od Bhútánu až po Rusko, přesto se o něm obvykle mluví ve spojitosti s Himálajem, nejvyšším horským pásmem na světě. Toto pohoří je neuvěřitelně krásné. Pro lidi to však není zrovna příjemné místo k životu. Pohoří střední Asie totiž patří k nejstudenějším a nejnevlídnějším místům na světě.

Irbis si však v nadmořské výšce 3 000 až 4 500 metrů žije docela spokojeně. Hustý kožich ho chrání před chladem a díky rozsáhlé nosní dutině netrpí nedostatkem kyslíku ani v řídkém horském vzduchu. Má široké tlapy porostlé srstí, takže se může mrštně pohybovat v hlubokém sněhu. Jak se však pohybuje skalnatým horským terénem? Bez problémů — sněžný levhart může pomocí svého dlouhého, huňatého ocasu, který používá jako kormidlo, skákat z jednoho útesu na druhý až do dálky asi patnácti metrů, čímž ve skoku předčí i klokana obrovského.

Sněžný levhart většinou váží 27 až 45 kilogramů, na výšku měří přibližně 60 centimetrů a od nosu po ocas dosahuje délky dvou metrů. Avšak to, čím je sněžný levhart opravdu výjimečný, je jeho povaha. „Je velmi mírný,“ říká Leif Blomqvist, správce helsinské zoologické zahrady. „Sněžný levhart se snadno spřátelí s lidmi a v zoo přichází každé ráno přivítat svého ošetřovatele.“ Leif Blomqvist dodává, že mírnou povahu lze pozorovat i u mláďat. Říká: „Nevzpouzejí se, když je zaměstnanci zoologické zahrady váží a očkují.“ Co by se však dělo, kdybyste tytéž úkony měli provést u levhartů stejného věku, avšak jiného druhu? „Dalo by to pořádně zabrat,“ říká Leif Blomqvist. „Potřebovali byste ochranný oděv a rukavice, protože ti mrňousové se vždycky zuřivě brání.“

Proč je vídán jen zřídka?

Hrát si s irbisem na schovávanou by vás asi brzy odradilo, protože tato bílošedá kočka — podobně jako chameleon — svým zbarvením do značné míry splývá s horským terénem. Toto účinné maskování je jedním z důvodů, proč je ve volné přírodě vidět tak málo sněžných levhartů. Proto se tedy někteří badatelé, kteří chtěli tuto tajuplnou kočku pozorovat, odvážně vydali do divoce rozeklaných hor, ale vrátili se domů, aniž toto zvíře vůbec zahlédli.

 Sněžné levharty je obtížné pozorovat také proto, že to jsou samotáři. Kromě toho mají poměrně rozlehlá teritoria, protože jejich kořistí obvykle bývá divoká ovce nebo koza, a ty se vysoko v horách vyskytují zřídka. Musíme také s lítostí konstatovat, že pytláci — z chamtivé touhy po levhartím kožichu — přispěli ke snížení populace sněžného levharta do takové míry, že v současné době je tato šelma uvedena v seznamu ohrožených druhů. * Zoologické zahrady se velmi snaží toto neobyčejné zvíře chránit.

Sněžný levhart v Helsinkách

Helsinská zoo má v chovu sněžných levhartů značné úspěchy. Tato zoo dostala v roce 1976 za úkol vést mezinárodní knihu rodokmenů sněžného levharta. Tato kniha rodokmenů je užitečnou pomůckou k zachování populace sněžného levharta chovaného v zajetí.

Podobné záznamy se vedou o mnoha druzích zvířat žijících v zoologických zahradách, ale zejména o ohrožených druzích. Do knihy rodokmenů se zaznamenávají podrobnosti o všech zvířatech určitého druhu, která žijí v jednotlivých zoo. Zoologické zahrady mají povinnost informovat toho, kdo knihu rodokmenů vede, o nových přírůstcích a také o zvířatech, která byla přemístěna nebo uhynula. Podle knihy rodokmenů se pro zvířata chovaná v zajetí vybírají partneři vhodní k rozmnožování. „Takové populace jsou poměrně malé, a proto může snadno dojít k degeneraci a přešlechtění,“ vysvětluje Leif Blomqvist.

V samotné helsinské zoo se narodilo více než sto mláďat a většina z nich byla poslána do zoologických zahrad v zahraničí. Zoologické zahrady si mezi sebou často vyměňují sněžné levharty chované v zajetí, aby zajistily obměnu populace. Populace žijící v zajetí je nyní natolik rozmanitá, že už není nutné chytat do pastí sněžné levharty dosud žijící ve volné přírodě.

Mnoho zoologických zahrad, včetně zoo v Helsinkách, přispívá k ochraně přírody tím, že se snaží zachovat geneticky zdravou populaci zvířat. A samozřejmě také návštěvníkům umožňuje alespoň letmo si prohlédnout tato nádherná, vzácná zvířata. Sněžný levhart opravdu zanechává v návštěvnících trvalý dojem a přináší čest Stvořiteli, který „každou věc učinil krásnou“. (Kazatel 3:11)

[Poznámka pod čarou]

[Podpisky obrázku na straně 17]

Strana 16: Uprostřed: ©Aaron Ferster, Photo Researchers; strana 17: Vpravo nahoře: © Korkeasaaren Eläintarha/Markku Bussman; dole: ©T. Kitchin/V. Hurst, Photo Researchers

[Podpisek obrázku na straně 18]

Chuck Dresner/Zoo v Saint Louis