Zkuste psát hangulem

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KOREJSKÉ REPUBLICE

KAŽDÉ PÍSMO, KTERÉ NA SVĚTĚ EXISTUJE, MÁ SVOU VLASTNÍ, OBVYKLE DOST DLOUHOU HISTORII. JEDNA ABECEDA VŠAK BYLA VYTVOŘENA TEPRVE PŘED PĚTI STOLETÍMI A BYLA SESTAVENA TAK, ABY SE DALA NAUČIT ZA JEDINÉ DOPOLEDNE. JDE O KOREJSKOU ABECEDU, KTERÉ SE ŘÍKÁ HANGUL. PŘÍBĚH O VÝVOJI A POUŽITÍ TOHOTO PÍSMA JE NEOBYČEJNĚ ZAJÍMAVÝ.

PŘED vytvořením hangulu korejština neměla vlastní písmo. Více než tisíc let se vzdělaní Korejci ve svém jazyce písemně vyjadřovali pomocí čínských znaků. Během let se samozřejmě uskutečnily různé pokusy vymyslet nějaké vhodnější písmo. Všechna tato písma však byla založena na čínských znacích, takže je mohli číst pouze vzdělaní lidé.

Abeceda, kterou sestavil král

V 15. století n.l. si král Sedžong z korejské dynastie I začal uvědomovat, že jeho poddaní, kteří neumějí číst ani psát, mají pocit křivdy. Většinou nemohli předkládat své stížnosti úřadům jinak než ústně. Krále Sedžonga, o němž bylo všeobecně známo, že vždy ochotně naslouchá prostým lidem, tento problém znepokojoval.

Z toho důvodu se král Sedžong zasadil o vytvoření abecedy, která měla odpovídat mluvené korejštině a zároveň mělo být snadné se ji naučit a používat. Dokončení tohoto projektu bylo veřejně oznámeno v roce 1446. V úvodu svého veřejného prohlášení král Sedžong uvedl: „Řeč naší země se liší od čínštiny, a proto ji nelze čínskými znaky dobře zapsat. Následkem toho, i kdyby si některý z našich nevzdělaných poddaných přál vyjádřit své myšlenky, v mnoha případech toho nakonec není schopen. S ohledem na to, můj lide, jsme právě vytvořili písmo s dvaceti osmi písmeny, takže bude možné, aby si jej každý lehce osvojil a využil ku prospěchu v každodenním životě.“

Žel, někteří vzdělanci nechtěli hangul přijmout právě proto, že bylo velmi snadné se ho naučit. Posměšně mu říkali amgul, což znamenalo „ženská abeceda“. Opovrhovali písmem, které se mohly naučit i ženy, protože ženy se tehdy ve škole neučily číst. Mezi Korejci z vyšších vrstev tento předsudek proti hangulu nějakou dobu přetrvával. Ve skutečnosti uplynulo přes čtyři sta let, než korejská vláda veřejně prohlásila, že hangul může být používán v úředních dokladech.

Hangul a Bible

Důležitou úlohu v historii hangulu hrála Bible. Ačkoli se do Koreje  dostalo mnoho korejských náboženských publikací napsaných čínskými znaky, misionáři tam nepřinesli čínské Bible, i když byly tehdy dostupné. V roce 1887 však byla v Mukdenu v Číně do korejštiny přeložena a v hangulu vydána Křesťanská řecká písma (Nový zákon). *

Konečně byla k dispozici Bible v korejštině a mohl ji číst téměř každý — dokonce i ženy a děti, které nikdy neměly příležitost naučit se čínské znaky. Dnes existuje v soudobém hangulu nejméně osm překladů Bible, k nimž patří také Svaté Písmo — Překlad nového světa.

Dá se snadno naučit

Jeden z učenců, který pomáhal vytvářet korejskou abecedu, o hangulu řekl: „Vzdělaný člověk se ho může naučit za jedno dopoledne, a za deset dní se ho může naučit i člověk nevzdělaný.“ Někteří z prvních odpůrců hangulu ho opovržlivě nazývali abeceda ačimgul — „dopolední abeceda“. Pro ně byl hangul příliš jednoduchý, protože bylo možné naučit se ho za jediné dopoledne.

Rozhodně však právě to, že se hangul dá velmi snadno naučit, pomohlo z Koreje téměř vymýtit negramotnost. Většina dětí se ho určitě naučí mnohem dříve, než jdou do školy. Kromě toho v korejských školách se nesoutěží ve výslovnosti. Proč tomu tak je? Hangul totiž vystihuje hlásky korejštiny velmi přesně, a proto pro vás nebude problémem napsat je správně tak, jak je slyšíte.

V hangulu je možné psát i slova, která nepocházejí z korejštiny. Chtěli byste si to také někdy vyzkoušet? Ačkoli v připojených tabulkách nejsou uvedeny úplně všechny podrobnosti, přesto vám snad tyto tabulky pomohou napsat v hangulu alespoň své jméno. Tak se sami můžete přesvědčit o mnohostranném využití abecedy, kterou se lze snadno naučit za jediné dopoledne.

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček na straně 13]

SOUHLÁSKY A SAMOHLÁSKY HANGULU

SOUHLÁSKY:

ㄱ (k — g)

ㄴ (n)

ㄷ (t — d)

ㄹ (l — r)

ㅁ (m)

ㅂ (p — b)

ㅅ (s)

ㅇ *

ㅈ (č — dž)

ㅊ (čch)

ㅋ (kch)

ㅌ (tch)

ㅍ (pch)

ㅎ (h)

SAMOHLÁSKY:

ㅏ (a)

ㅑ (ja)

ㅓ (ŏ)

ㅕ (jŏ)

ㅗ (o)

ㅛ (jo)

ㅜ (u)

ㅠ (ju)

ㅡ (ŭ)

ㅣ (i, jako ve slově „nit“)

PŘÍKLAD SLOŽENÝCH SAMOHLÁSEK

ㅓ (a) + ㅣ (i) = ㅔ (e)

*Souhláska ㅇ se vyslovuje nezněle, pokud nemá úlohu koncové souhlásky, kdy se vyslovuje „ng“.

Při vyslovování samohlásek (ŏ), (jŏ) a (ŭ) se rty roztáhnou do úsměvu; při vyslovování (o), (jo), (u) a (ju) se rty sešpulí. Souhlásky (čch), (kch), (tch) a (pch) se vyslovují se zřetelným přídechem ch.

[Rámeček na straně 13]

JAK SE PÍŠOU KOREJSKÁ SLOVA

Všechny korejské slabiky se skládají ze dvou nebo tří částí: z první hlásky, z prostřední hlásky (jedna nebo více samohlásek) a obvykle také z koncové hlásky. Slova jsou sestavena z jedné nebo více slabik. Každá slabika se vepisuje do pomyslného rámečku, jak je ukázáno níže. První hláska (některá souhláska nebo neznělé ㅇ) se napíše nejvýše nebo vlevo nahoru. Má-li prostřední samohláska tvar svislé čáry, píše se vpravo od první hlásky, kdežto samohlásky ve tvaru vodorovných čar se píšou pod první hlásku. Písmena mohou být také pro zdůraznění zdvojena a složené samohlásky je možné stlačit k sobě a napsat jednu vedle druhé. Je-li na konci slabiky souhláska, vždy se objevuje dole. Tímto způsobem je v hangulu možné zapsat tisíce různých slabik.

PŘÍKLADY:

ㅅ (s) + ㅗ (o) = 소 (so) kráva

ㅅ (s) + ㅏ (a) + ㅇ (ng) = 상 (sang) cena

ㄱ (k) + ㅗ (o) + ㅁ (m) = 곰 (kom) medvěd

ㅁ (m) + ㅗ (o) + ㄱ (k) = 목 (mok) krk

ㅅ (s) + ㅏ (a),

ㄹ (r) + ㅏ (a) + ㅇ (ng) = 사랑 (sa-rang) láska

[Rámeček a nákres na straně 14]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Korejská abeceda

Za dnů krále Sedžonga se abeceda hangul skládala z 28 písmen, z nichž čtyřiadvacet se stále používá. Patří k nim 14 souhlásek a 10 samohlásek. Pět základních souhlásek tvarem připomíná ústa a hrdlo, pomocí nichž se tyto souhlásky tvoří: ㄱ (k — g,), jazyk se dotýká zadní části patra; ㄴ (n), špička jazyka se dotýká přední části patra; ㅁ (m), ústa při pohledu zepředu; ㅅ (s), zuby; ㅇ (ng), otevřené hrdlo. K těmto základním souhláskám jsou přidávány čáry představující další příbuzné souhlásky — při jejich vytváření jsou ústa přibližně ve stejné poloze.

Samohlásky mají symbolický význam: tečka (•) * znázorňuje nebeskou klenbu, vodorovná čára (ㅡ) rovnou zemi a svislá čára (ㅣ) stojícího člověka. Tyto symboly měly představovat samohlásky, které jsou vytvářeny tak, že jazyk je v přední, střední a zadní poloze.

*Toto písmeno se v soudobém hangulu nepoužívá.

[Nákres]

ㄱ

ㄴ

ㅁ

ㅅ

ㅇ

[Obrázek na straně 13]

Král Sedžong