Globalizace — Naděje i obavy

„Globalizace je nejvýznamnější ekonomický jev naší éry. ... Miliardám lidí na celém světě přináší nebývalé možnosti.“ — MARTIN WOLF, AUTOR FINANČNÍCH NOVINOVÝCH SLOUPKŮ

„My, lidé na této zemi, jsme jedna velká rodina. Tato nová epocha s sebou nese nové nároky a nové globální problémy, jako jsou například ekologické katastrofy, vyčerpávání přírodních zdrojů, krvavé konflikty a chudoba.“ — GRUZÍNSKÝ PREZIDENT EDUARD ŠEVARDNADZE

JEDNÁNÍ Světové obchodní organizace, které v prosinci 1999 proběhlo v Seattlu v USA, bylo narušeno nepokoji. K nastolení pořádku policie použila slzný plyn, gumové projektily a pepřový sprej. Nakonec byly stovky demonstrantů zatčeny.

Co tyto nepokoje vyvolalo? Byla to celá řada obav — obavy o pracovní jistoty, o životní prostředí a obavy ze sociální nespravedlnosti. Jednoduše řečeno, demonstranti se obávali globalizace — toho, jak zapůsobí na lidi a na tuto planetu.

Jejich obavy přetrvávají. Od roku 1999 nabývají demonstrace proti globalizaci na rozsahu a intenzitě. V některých případech se světoví vůdci nyní snaží pořádat své summity na odloučených místech, kde odpůrci globalizace nemají takové možnosti narušovat jednání.

Samozřejmě, že ne všichni pokládají globalizaci za hrozbu. Někteří lidé ji sice odsuzují jako zdroj všeho zla na světě, ale jiní v ní vidí lék na většinu světových problémů. Je pravda, že většina lidí má možná pocit, že jich se tato diskuse netýká, a mnozí mají jen mlhavou představu o tom, co vlastně globalizace je. Ať však máte na globalizaci jakýkoli názor, zřejmě vás tento proces již nějak ovlivňuje a pravděpodobně vás ještě více ovlivní v budoucnosti.

Co je vlastně globalizace?

Někteří lidé používají termín „globalizace“ k vyjádření prohlubující se vzájemné závislosti všech lidí i států. Tento proces se výrazně urychlil přibližně v posledních deseti letech, a to hlavně díky obrovskému technickému pokroku. (Viz rámeček na straně 5.) V té době prakticky přestaly existovat dva bloky stojící proti sobě ve studené válce, padly obchodní bariéry, sjednotily se světové finanční trhy a cestování je levnější a snazší.

Tato postupná integrace probíhající v celosvětovém měřítku má celou řadu ekonomických, politických, kulturních a ekologických důsledků. Žel, některé z těchto důsledků mohou být i negativní. Publikace OSN Human Development Report 1999 (Zpráva o rozvoji lidstva 1999) uvedla: „Život lidí na celém světě je propojen daleko těsněji,  intenzivněji a bezprostředněji než dříve. Otevírá se tím mnoho příležitostí a vznikají nové možnosti vývoje k dobrému i ke špatnému.“ Podobně jako mnoho jiných věcí, jichž lidé dosáhli, má i globalizace své světlé a stinné stránky.

Naděje na větší prosperitu světa

Globalizace „obohatila svět po stránce vědecké a kulturní a mnozí lidé z ní mají prospěch i po stránce ekonomické,“ prohlásil Amartya Sen, nositel Nobelovy ceny za ekonomii. Human Development Report 1999 rovněž poukazuje na to, že globalizace „nabízí ohromné možnosti, jak v 21. století odstranit chudobu“. Důvodem k tomuto optimismu je to, že globalizace výrazně zvýšila prosperitu. Průměrná rodina má v dnešní době třikrát vyšší příjem, než měla průměrná rodina před padesáti lety. *

Někteří analytici vidí v ekonomické integraci ještě další výhodu. Domnívají se, že státy budou mít větší zábrany vést války. Thomas L. Friedman ve své knize The Lexus and the Olive Tree tvrdí, že globalizace „posiluje motivaci neválčit a má za následek, že v mnoha směrech stoupají náklady na válčení do takové míry, jako v žádné dřívější éře novodobých dějin“.

Větší interakce mezi lidmi může také posilovat globální solidaritu. Některé organizace prosazující lidská práva dovedou využívat internetu k účinné podpoře svých kauz. Například v roce 1997 byla uzavřena mezinárodní smlouva zakazující pozemní miny, a to částečně díky elektronické poště, pomocí které se zmobilizovaly různé podpůrné skupiny na celém světě. Tento přístup zapojující obyčejné lidi byl oceněn jako „nový způsob vedení mezinárodní diplomacie, kdy na zastavení globální humanitární krize úzce spolupracují vlády s řadovými občany“.

Přestože bylo dosaženo těchto pozitivních výsledků, mnozí lidé se obávají, že škodlivé účinky globalizace převáží nad jejím přínosem.

Obavy z prohlubujícího se rozdělení světa

Pravděpodobně největší obavy jsou z toho, jak globalizace prohlubuje propast mezi majetnými a nemajetnými. V globálním měřítku sice bohatství nepochybně roste, ale soustřeďuje se v rukou malého počtu lidí jen v několika zemích. Vlastní jmění dvou set nejbohatších lidí na světě nyní převyšuje úhrnný příjem čtyřiceti procent lidí žijících na této planetě — tedy asi 2,4 miliardy lidí. A zatímco v bohatých zemích se mzdy stále zvyšují, průměrný příjem v osmdesáti nejchudších zemích za posledních deset let klesl.

Další zásadní obava se týká životního prostředí. Ekonomická globalizace je poháněna tržními silami, které mají daleko větší zájem na zisku než na ochraně planety. Toto dilema vysvětluje Agus Purnomo, představitel  Světového fondu na ochranu přírody v Indonésii: „Stále soutěžíme s vývojem. ... Obávám se, že během deseti let sice pochopíme, že přírodu je třeba chránit, ale již nebude co chránit.“

Lidé se také obávají, že přijdou o zaměstnání. Zaměstnání i příjem jsou stále více nejisté, protože globální fúze firem a silná konkurence nutí podniky zvyšovat produktivitu pracovních postupů. Firmám jde pochopitelně o zisk, takže se jim vyplatí najímat a propouštět pracovníky podle momentálních potřeb, ale taková strategie ničí lidské životy.

Globalizací finančního trhu vzniká ještě další destabilizující faktor. Do rozvojových zemí mohou mezinárodní investoři vložit obrovské sumy peněz, ale když se tam později hospodářská situace zhorší, mohou je najednou stáhnout. Takové silné odčerpání prostředků může v mnoha zemích způsobit hospodářskou krizi. Při finanční krizi ve východní Asii, k níž došlo během roku 1998, ztratilo zaměstnání 13 milionů lidí. Navíc těm lidem v Indonésii, kteří o zaměstnání nepřišli, klesly reálné mzdy na polovinu.

Je tedy pochopitelné, že globalizace vzbuzuje nejen naděje, ale i obavy. Máte nějaký důvod se globalizace obávat? Nebo můžete očekávat, že vaši situaci zlepší? Opravňuje nás globalizace k optimismu ohledně budoucnosti? Na tyto otázky odpoví následující článek.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 3]

Vlastní jmění dvou set nejbohatších lidí na zemi převyšuje úhrnný příjem čtyřiceti procent lidí na světě

 [Rámeček a obrázek na straně 5]

TECHNIKA PODPORUJÍCÍ GLOBALIZACI

Technika způsobila v posledních deseti letech úplný převrat v komunikaci. Přístup k lidem a informacím — prakticky kdekoli na světě — je nyní rychlejší, levnější a snadnější.

TELEVIZE Většina lidí na světě má nyní možnost dívat se na televizi, a to i v případě, že sami žádnou nemají. V roce 1995 bylo na celém světě 235 televizních přijímačů na každých tisíc lidí, což je skoro dvojnásobek počtu z roku 1980. Lidé žijící v odlehlých oblastech mohou pomocí malé satelitní antény přijímat zprávy z celého světa. „Žádná země se dnes nemůže úplně odříznout od globálních médií,“ zdůrazňuje profesor politické ekonomie Francis Fukuyama.

INTERNET Každý týden se na internet připojí asi 300 000 nových uživatelů. V roce 1999 se odhadovalo, že do roku 2001 se na internet připojí 700 milionů lidí. „Výsledkem je, že ještě nikdy ve světových dějinách se nemohlo tolik lidí dovědět tak mnoho o různých produktech, názorech a o životě tolika jiných lidí,“ říká spisovatel Thomas L. Friedman.

TELEFON Používáním kabelů z optických vláken a satelitních sítí se prudce snížily výdaje za telefonování. Cena za tříminutový hovor mezi New Yorkem a Londýnem klesla z 245 dolarů v roce 1930 na 35 centů v roce 1999. Díky bezdrátovým sítím je mobilní telefon stejnou samozřejmostí jako počítač. Odhaduje se, že koncem roku 2002 bude mobilní telefon používat jedna miliarda lidí a mnozí jej budou používat k připojení na internet.

MIKROČIP Všechny uvedené prostředky, které se neustále zdokonalují, jsou závislé na mikročipech. Během posledních třiceti let se výpočetní výkon mikročipů každých osmnáct měsíců zdvojnásobil. Ještě nikdy nebylo tolik informací uloženo v tak nepatrném prostoru.