Zázrak v podobě pštrosího vejce

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V JIŽNÍ AFRICE

PŠTROSÍ vejce nehybně leží v elektrické líhni. Nejsou na něm patrné žádné známky toho, co se děje uvnitř — ani náznak vzrušující podívané, k níž se schyluje. Zde na pštrosí farmě máme příležitost dozvědět se o tom, jak se čerstvě nakladená vejce „promění“ v dospělé pštrosy.

O vejce se úzkostlivě pečuje

Do jednoduchého hnízda v písku pštrosice naklade slonovinově zbarvená vejce, z nichž každé váží až 1,45 kilogramu. * Chovatelé pak každodenně přenášejí čerstvě nakladená vejce do umělých líhní, jež budou přibližně šest týdnů jejich domovem.

Po celou tuto dobu je třeba věnovat vejcím zvýšenou péči. Musí se udržovat v teplém a příjemném prostředí při teplotě asi 37 stupňů Celsia, což je ideální teplota pro vývoj pštrosích kuřat. Chovatel ukládá vejce do zvláštních přihrádek, v nichž se buď automaticky otáčejí, nebo je musí sám každý den otáčet, aby se žloutek neboli embryo nepřichytil k podskořápkové bláně. Podobným způsobem pštrosi v úloze rodičů pravidelně otáčejí vejce ve své písečné líhni v otevřené stepi.

Nahlédnutí „pod pokličku“

Jak ale můžeme vědět, co se děje pod skořápkou? Chovatel jemně vytáhne z líhně jedno vejce a vloží ho do otvoru ve víku bedýnky, v níž svítí žárovka. Při tomto postupu, kterému se říká prosvětlování, získá alespoň matný obrázek o pozoruhodném vývoji probíhajícím uvnitř vejce. Prosvětluje vejce pravidelně a tak sleduje celý proces vývoje života uvnitř. Jestliže se u některého vejce po několikerém prosvětlení zjistí, že uprostřed zůstává tekuté, potom je zjevné, že toto vejce není oplodněno, a do líhně se už nevrátí.

Pštrosí vejce zůstává v líhni 39 dnů. V té době dochází pod skořápkou podobající se porcelánové schránce k zázračnému růstu. Uvnitř vejce se zároveň tvoří vzduchový vak, který nakonec zaplní asi třetinu volného prostoru. * Nevylíhlá kuřata jsou ve skořápkách značně stísněná a hledají si polohu pro blížící se vysvobození. Nejprve však musí proběhnout rozhodující proces — jejich žloutkový vak se musí začít stahovat přes pupeční šňůru a pak pupečním otvorem do maličké břišní dutiny. To je nesmírně důležité, protože žloutkový vak obsahuje živiny a energii, což budou kuřata nutně potřebovat, až se zanedlouho vyklubou ze skořápky.

Jak se vyklubávají ze skořápky

Konečně přichází ten významný den a my jsme se na tu událost přišli podívat. Ptáčátka se musí nejprve proklovat blánou do vzduchového vaku, a teprve potom se mohou dostat až ke skořápce. Na rozdíl od jiných mláďat, která si skořápku při líhnutí prorážejí vaječným zubem, využívají pštrosí mláďata špičku svého měkkého zobáku, jež je pokryta  ochrannou vrstvou. Vyztuženým zobákem se kuřátko opírá o vnitřní stěnu skořápky a zátylkem tlačí na blánu, která ho odděluje od vzduchového vaku. Po mnohém tlačení a tření se blána nakonec protrhne. Toto takzvané proklubávání ptáčeti umožní obsadit celý prostor uvnitř skořápky. (Viz obrázek A.)

Konečně se ptáče poprvé nadechne a nabere vzduch do svých maličkých plic. Už může samo dýchat. Z celé té námahy však je kuřátku ve stísněném prostoru vejce nesnesitelně dusno. Nyní tedy nemůže přestat — stále se musí snažit prorazit skořápku. Znovu a znovu zaklání hlavu a veškerou svou silou naráží špičkou zobáku do vnitřní stěny skořápky. Trhlinkou, která se ve skořápce náhle objeví, vyčerpané ptáče uvidí záblesk světla a ucítí skutečně čerstvý vzduch. (Viz obrázek B.)

Po nezbytném odpočinku získá kuřátko znovu dost sil, takže může pokračovat v odlamování prasklé skořápky, a to pomocí pravé nožky a vyztuženého zobáčku. Potom jako maličký Goliat zvedá odlomené kousky skořápky, zkouší si sednout a mžourá na okolní svět s veškerou důstojností a sebedůvěrou, jakou v sobě čerstvě vylíhlý, roztřesený pštrosí drobeček dokáže objevit. (Viz obrázek C.)

 Proč chovatel kuřátku nepomáhá vylézt z rozbité skořápky? Je to totiž v zájmu ptáčete. Nějakou dobu to trvá, než se mu žloutek vstřebá do těla pupečním otvorem, který se pak stáhne a zacelí. Kdyby se nezasvěcený pomocník snažil proces urychlit, mohl by křehkého tvorečka zranit nebo ho vystavit nebezpečí vážného infekčního onemocnění.

V každém případě se ptáčata vylíhlá zde na farmě nakonec ze svých skořápek vyprostí. Když pozorujeme, jak se ze změti rozbitých skořápek vynořují vyčerpaná, ale vítězná pštrosáčata, je to pro nás vzrušující zážitek.

Setkání s pěstouny

Horký vzduch v líhni ptáčatům brzy vysuší nadýchané chmýří a začnou být nesmírně roztomilá a hebounká. Potom jsou umístěna do malé posady chráněné před sluncem. Jak se zdá, líbí se jim tam. Konečně se tedy třaslavým nožkám dostane cvičení, po kterém tak toužily.

Příští den je pro ochmýřená pštrosáčata velmi významný. Jsou zavedena ke svým pěstounům — dospělým pštrosům, kteří se o ně budou starat následující tři měsíce. Dosud ptáčata neměla hlad, protože byla udržována při životě výživou z vlastního vaječného žloutku. Za několik dní po vylíhnutí však začínají být poněkud vyhládlá. Co však mohou jíst? K našemu údivu se ptáčata začnou živit čerstvým trusem svých pěstounů. Chovatel vysvětluje, že to možná podpoří jejich nevyvinutý imunitní systém.

Jen se podívejte, jak se ta škvrňata horečně snaží udržet tempo se svými pěstouny kráčejícími obrovskými kroky. To rozhodně vyžaduje hodně úsilí. Pštrosí mláďata však rostou neuvěřitelně rychle — úžasných 30 centimetrů za měsíc. Je opravdu obdivuhodné, že už po prvním měsíci dokážou udržet krok s mnohem většími dospělými pštrosy.

Když je dorůstajícím pštrosům šest měsíců, jsou už dospělí a dosahují výšky téměř 2,5 metru. Je téměř neuvěřitelné, že tito vytáhlí tvorové — samý krk, samá noha — ještě před sedmi měsíci nehybně leželi ve skořápce v elektrické líhni na pštrosí farmě.

[Poznámky pod čarou]

[Nákres na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

PROCES LÍHNUTÍ

A

B

C

[Podpisek]

Náčrtky od: dr. D. C. Deeminga

[Obrázek na straně 23]

Nastal významný den — ptáčata se vyklubávají ze skořápek

 [Podpisek obrázku na straně 25]

John Dominis/Index Stock Photography