Sůl — Cenné zboží

JEŽÍŠ řekl svým učedníkům: „Jste sůl země.“ (Matouš 5:13) Arabové říkají „mezi námi je sůl“ a Peršané označují nevěrného nebo nevděčného člověka výrazem „nevěrný soli“. Sůl má konzervační vlastnosti, a proto se slovo „sůl“ začalo ve starověkých i novodobých jazycích používat ve významu „velmi vážený“ nebo „vysoce ctěný“.

Sůl se také stala symbolem stálosti a trvalosti. V Bibli byla proto závazná smlouva nazvána „smlouva soli“ a smluvní partneři mnohdy smlouvu zpečetili tím, že spolu zasedli k jídlu, při němž nechyběla sůl. (4. Mojžíšova 18:19) V době platnosti mojžíšského Zákona se sůl přidávala k obětem předkládaným na oltáři — nepochybně proto, že znázorňovala neporušenost nebo nezkaženost.

Zajímavé historické údaje

Po celou dobu lidských dějin byla sůl (chlorid sodný) považována za tak vzácné zboží, že se kvůli ní dokonce vedly války. Jednou z příčin Francouzské revoluce bylo to, že Ludvík XVI. uvalil na sůl vysokou daň. Sůl také sloužila jako cenný prostředek směny. Maurští kupci vyměňovali sůl za zlato — gram soli za gram zlata — a některé středoafrické kmeny používaly kusy kamenné soli jako platidlo. Součástí žoldu římských vojáků ve starověku byl příplatek na sůl, a proto se této mzdě latinsky říkalo salárium (od slova sal, sůl). Řekové platili solí za otroky a z toho vzniklo vyjádření „nestojí ani za svou sůl“, což znamená, že dotyčný „není k ničemu“.

Ve středověku se v souvislosti se solí objevily určité pověry. Když se rozsypala, bylo to považováno za znamení zkázy. Například na obraze „Poslední večeře“ od Leonarda da Vinci leží před Jidášem Iškariotským převržená slánka. Naproti tomu až do osmnáctého století se společenské postavení člověka dalo poznat podle toho, zda u hodovní tabule seděl — z pohledu od čela stolu — před slánkou, nebo za ní. Za čestné místo bylo považováno místo před slánkou, poblíž čela stolu.

Od dávných dob se člověk učil získávat sůl z přírodních solných roztoků, z mořské vody a ze soli kamenné. Jedno starověké čínské pojednání o farmakologii se zabývá více než 40 druhy soli a popisuje dvě metody získávání soli, které se obdivuhodně podobají metodám používaným v dnešní době. Například v největších solivarech na světě, které leží na březích zátoky Bahía Sebastián Vizcaíno v Baja California Sur v Mexiku, se sůl získává odpařováním z mořské vody pomocí sluneční energie.

Je zajímavé, že kdyby všechny oceány světa úplně vyschly, podle odhadů „by se z nich získalo přinejmenším 19 milionů kilometrů krychlových kamenné soli, což je přibližně 14,5krát větší objem, než je objem celého evropského kontinentu nad horní zaznamenanou hranicí vody,“ jak uvádí Encyclopædia Britannica. Dalším zajímavým údajem je to, že Mrtvé moře je asi devětkrát slanější než oceány.

Dnešní využití soli

I dnes zůstává sůl cenným zbožím, které se používá mimo jiné k ochucení jídla, ke konzervování masa a při výrobě mýdla a skla. Mimořádně zajímavé však je použití soli ve zdravotnictví. Například v mnoha zemích se sůl obohacuje jódem, aby se potlačil endemický nedostatek jódu, jehož typickým projevem je struma (zvětšená štítná žláza) a ve vážných případech duševní zaostalost. A v některých zemích se do soli přidává také fluorid sodný, aby se zabránilo vzniku zubního kazu.

Sůl upravuje objem krve a krevní tlak, takže pro zachování dobrého zdraví je nezbytná. Ale jak je to s problematickým vztahem mezi příjmem soli a vysokým krevním tlakem? U pacientů trpících hypertenzí lékaři obvykle příjem soli a sodíku omezují. Asi třetina až polovina lidí, kteří mají vysoký krevní tlak, citlivě reaguje na příjem soli. Z toho je tedy vidět, že při zredukovaném příjmu soli se krevní tlak snižuje.

Sůl také umocňuje potěšení z dobrého jídla, jak naznačil Job, když se ptal: „Budou se věci bez chuti jíst bez soli?“ (Job 6:6) Můžeme být opravdu vděční našemu Stvořiteli, „který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“ — včetně soli. (1. Timoteovi 6:17)

 [Obrázek na straně 15]

Některé z mnoha druhů soli (shora ve směru hodinových ručiček): (1) mořská sůl ‘Alaea, Havajské ostrovy; (2) fleur de sel (solný květ), Francie; (3) přírodní nečištěná mořská sůl; (4) sel gris (šedá sůl), Francie; (5) hrubá mořská sůl; (6) mletá černá sůl, Indie