Unikátní stádo chillinghamského skotu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII

OBORA CHILLINGHAM, která leží v hrabství Northumberland v Anglii na hranicích se Skotskem, je domovem malého stáda divokého bílého skotu. Na toto stádo se každý rok přicházejí podívat návštěvníci z daleka široka. Proč? Protože tato zvířata jsou unikátní. Dnes jsme se s manželkou také připojili k návštěvníkům.

Předpokládá se, že tento divoký skot žije v Chillinghamu přinejmenším od 13. století, kdy byla obora o rozloze  přibližně 600 hektarů obehnána ohradou, do níž lidé kvůli obživě naháněli divoce žijící stáda. Dnes je rozloha této obory již pouze 140 hektarů. Vzácná zvířata, která v této oboře žijí, mají červené uši, černé nohy a na hlavě skvrny. Skvrny se objeví, když jsou zvířeti asi tak dva roky, a postupně se mu šíří po šíji a plecích.

O tomto stádu se vždy vědělo, že jeho potomci jsou pouze bílí — žádné byť jen částečně zbarvené kusy se v něm nenarodily. Údajně není zkřížené s žádným plemenem domácího skotu. Naprosto se liší od přibližně tisíce kusů skotu jiného plemene z obory Chillingham, jehož malá stáda je nyní možné vidět na různých místech po celé Británii a Severní Americe. Testy ukázaly, že krevní skupina tohoto stáda je mezi západoevropskými plemeny skotu naprosto ojedinělá.

Býci mají oba rohy zahnuté dopředu a vytočené směrem ven, zatímco rohy krav se stáčejí dozadu. Tvarem lebky a stočením rohů se tento skot podobá praturovi, vyhynulému, divoce žijícímu turovi, který je mnohdy vidět na starověkých jeskynních malbách v Evropě. Někteří znalci se sice domnívají, že stádo skotu v Chillinghamu je přímým potomstvem turů, kteří se kdysi potulovali po Britském souostroví, přesto však původ tohoto stáda zůstává tajemný.

Hierarchie ve stádu

Chceme si tato zvířata prohlédnout zblízka, a proto společně s hlídačem stáda nasedáme do jeho terénního vozidla. Rychle sjíždíme z kopce po hrbolaté pastvině a náhle spatříme stádo schované před sluncem pod skupinkou stromů. Některá zvířata si nás zvědavě prohlížejí, jak to má skot ve zvyku. Dvě nebo tři obcházejí naše vozidlo a otírají se o něj svými mohutnými rohy.

Hlídač nás upozorňuje na vůdce stáda, kterému se říká ‚býčí král‘. Je to nejstatnější a nejsilnější býk. V době svého přibližně tříletého „panování“, zplodí všechna telata, která se kravám narodí. Zdá se, že tímto způsobem se každé další generaci předává to nejlepší, co lze geneticky získat. Žádný býk se nepáří s krávou z vlastního potomstva a žádný býček nepřebírá po svém otci úlohu chovného býka.

Instinkty divoce žijících zvířat

Hlavním nepřítelem těchto zvířat byl kdysi vlk, který lovil převážně slabší kusy ze stáda, avšak už od 16. století vlci v Británii nejsou. Skot se přesto někdy, je-li něčím vyplašen, dá na úprk, a když se stádo konečně zastaví, býci instinktivně vytvoří ochranný kruh, v jehož středu jsou krávy a telata chráněny pro případ, že by se objevil nějaký dravec.

Tento skot je opravdu divoký, takže novodobé zemědělské metody se v péči o něj příliš neuplatní. I v zimě, kdy je málo trávy, se tato zvířata živí pouze senem a slámou a odmítají obilí a krmivo pro dobytek. Telata mají velmi nízkou porodní váhu, takže s jejich přiváděním na svět jsou málokdy nějaké problémy; kdyby však kráva měla při porodu potíže, nedá se jí poskytnout pomoc, protože není možné zavolat veterináře. Říká se, že takové zvíře, kterého by se dotkl nějaký člověk, by ostatní členové stáda mohli zabít.

Krávy rodí telata stranou od stáda a týden či déle je skrývají. Když pak matka s teletem přichází ke stádu, ‚býčí král‘ jim jde naproti a přivádí je k ostatním kravám. Ty nejprve tele očichávají a prohlížejí a teprve potom ho přijmou mezi sebe. Jakmile je přijato, už se mu nevěnuje žádná zvláštní pozornost.

V roce 1967 propukla ve vzdálenosti čtyř kilometrů od chillinghamské obory rozsáhlá infekce slintavky a kulhavky. Obora byla spěšně uzavřena pro veřejnost, a stádo tak bylo ochráněno. Správa parku potom rozhodla, že by se malá část stáda měla odeslat do Skotska, aby se předešlo jeho vyhynutí. V tomto případě se nestalo, že by stádo odmítlo přijmout některé zvíře mezi sebe, protože všechna zvířata vybraná do tohoto nového stáda byla přesunuta společně.

Velmi nás těší, že jsme mohli podniknout tento krátký výlet, prohlédnout si chillinghamský skot a dozvědět se něco o jeho minulosti. Snad se i vám jednou podaří osobně se podívat na tato unikátní zvířata a pozorovat je v jejich klidném prostředí.

[Podpisky obrázku na straně 27]

S laskavým svolením Chillingham Wild Cattle Association

Zapůjčeno s laskavým svolením Lawrence Aldersona