Nejdelší silniční tunel na světě
Nejdelší silniční tunel na světě
OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NORSKU
CHCETE-LI vidět majestátní hory a fjordy, přijeďte do západního Norska. Ta podívaná stojí za to. Kromě toho zde na vás čekají úzké klikaté cesty s mnoha tunely, které svědčí o lidské vynalézavosti. Nedávno byl dokončen nový tunel — stavitelské dílo, které nemá obdoby. Je to Laerdalský tunel, nejdelší silniční tunel na světě — dálnice dlouhá 24,5 kilometru vyražená ve skále. Představte si, že vjíždíte do tunelu a víte, že za pár minut budete mít nad sebou tisícimetrový horský masiv.
Proč bylo potřeba postavit tak dlouhý tunel? Je to důležitá část hlavní dopravní tepny spojující dvě největší norská města, totiž Oslo (hlavní město ležící na východě) a Bergen (na západním pobřeží). Cestovat po ostatních horských silnicích mezi těmito městy je totiž zejména v zimě kvůli sněhu a větru velmi náročné. Bylo tedy nutné vybudovat novou komunikaci, která by byla dobře sjízdná i v nepříznivém počasí. V roce 1992 proto norský parlament rozhodl, že bude vybudována nová dálnice, jejíž součástí bude i tunel mezi městečky Aurland a Laerdal. V listopadu 2000 byl po pěti letech výstavby tunel oficiálně otevřen. Jak se podařilo tuto jedinečnou stavbu realizovat? Je tunel bezpečný? Jaké to je projíždět tímto tunelem? Podívejme se.
Konstrukční problémy
Tunel sice spojuje dvě obce, Laerdal a Aurland, ale pracovat se začalo na třech místech současně. Na každém konci tunelu začala pracovat jedna skupina a třetí tým začal hloubit větrací šachtu, která měla být dva kilometry dlouhá. Šachta měla na hlavní tunel navázat ve vzdálenosti asi šest a půl kilometru od laerdalského ústí. Jak mohly tři týmy zkoordinovat razicí práce tak, aby se setkaly hluboko uvnitř horského masivu? K přesnému určení výchozího bodu pro každou skupinu byl použit satelitní navigační systém. Směr razicích prací byl řízen pomocí laserových paprsků. Těmito paprsky byly naváděny vrtné stroje, aby se zajistilo, že otvory pro nálože budou vyvrtány na správném místě.
Pro každý odstřel bylo vyvrtáno asi sto děr hlubokých více než pět metrů, do kterých se umístilo asi pět set kilogramů trhaviny. Každým odstřelem bylo uvolněno přibližně pět set kubických metrů kamenné suti, kterou pak vyvezla nákladní auta. Než se znovu mohlo začít vrtat, bylo nutné zpevnit stěny a strop. Byly k tomu použity dlouhé ocelové výztuže a na skálu se nastříkala vrstva fixačního betonu zpevněného vlákny. Každá skupina postoupila za týden o šedesát až sedmdesát metrů. V září 1999 se obě skupiny, které razily hlavní tunel, nakonec setkaly, a to s odchylkou pouhých padesáti centimetrů. O čtrnáct měsíců později, tedy přesně podle plánu, byl tunel otevřen. V této fázi dosáhly náklady výše 140 milionů eur.
Jak je zajištěno větrání?
Zajistit dobrou kvalitu vzduchu je při stavbě tunelů vždy náročným úkolem. Vzhledem k tomu, že jízda Laerdalským tunelem trvá přibližně dvacet minut, je důležité, aby tam vzduch byl dostatečně čistý. Jak se toho dosáhlo?
Dvoukilometrová větrací šachta, která se napojuje na hlavní tunel šest a půl kilometru od laerdalského ústí a končí v blízkém údolí, slouží jako komín. Z obou stran proudí do tunelu čerstvý vzduch. Znečištěný vzduch odchází větrací šachtou. Ve větrací šachtě byly umístěny dva výkonné ventilátory s maximálním výkonem 1,7 milionu kubických metrů za hodinu. Ty mohou být použity k tomu, aby zvýšily proudění vzduchu v případě, že je silně znečištěný. Tento systém zajišťuje dostatek čerstvého vzduchu na laerdalském úseku tunelu. Aurlandský úsek je však delší, a proto bylo potřeba udělat pro zajištění čerstvého vzduchu ještě něco navíc. Na strop tunelu tedy bylo nainstalováno třicet dva menších ventilátorů, které zvyšují proudění vzduchu směrem k větrací šachtě. Jak ale vzduch proudí dlouhým aurlandským úsekem, dostává se do něj stále více zplodin. Jak se podařilo tento problém vyřešit?
Devět a půl kilometru od aurlandského ústí byl vyražen souběžný tunel dlouhý sto metrů, který je na obou koncích spojen s hlavním tunelem. V tomto souběžném tunelu byla vybudována čistička vzduchu. Vzduch z hlavního tunelu je odváděn do souběžného tunelu, kde z něj čistička odstraní až devadesát procent prachu a oxidu dusičitého.
Díky takovému systému odvětrávání a čištění vzduchu může Laerdalským tunelem bez problémů projíždět až čtyři sta aut za hodinu. Kvalitu vzduchu monitorují čidla uvnitř tunelu, která také regulují činnost větracího systému. Jestliže by míra znečištění začala být příliš vysoká, byl by provoz tunelu dočasně zastaven. To však zatím nebylo potřeba.
Je tunel bezpečný?
Někteří lidé neradi jezdí tunely. Kvůli této skutečnosti a také kvůli nedávným vážným nehodám a požárům v několika evropských tunelech byla otázce bezpečnosti Laerdalského tunelu věnována mimořádná pozornost. Co se v tomto ohledu udělalo?
Řídící středisko v Laerdalu nepřetržitě sleduje bezpečnostní systémy v tunelu a v případě ohrožení je tunel uzavřen. Byla přijata řada opatření umožňujících rychlé uzavření a evakuaci tunelu. Každých 250 metrů je nainstalován telefon tísňového volání a každých 125 metrů jsou dva hasicí přístroje. V případě, že je z nějakého místa hasicí přístroj odebrán, v řídícím středisku je to automaticky registrováno. Zároveň začnou červená světla signalizovat, aby řidiči do tunelu nevjížděli, a uvnitř se rozsvítí světla, která ukáží, kterým směrem lze tunel bezpečně opustit. Každých 500 metrů je místo, kde řidiči mohou auto otočit a v celém tunelu je patnáct míst, kde se mohou otočit i kamiony. Tunel je také vybaven radiovým systémem, který umožňuje informovat řidiče pomocí autorádia. Speciální zařízení sledují počet vjíždějících a vyjíždějících aut. Odborníci jsou toho názoru, že vzhledem k relativně nízké hustotě dopravy je bezpečnost tunelu na velmi dobré úrovni.
Jízda tunelem
Jaké to je, projíždět tunelem? Cílem stavitelů bylo mimo jiné to, aby jízda tunelem byla bezpečná a příjemná a aby řidiči jezdili opatrně. Proto byl interiér tunelu navržen ve spolupráci s dopravními psychology z výzkumného ústavu, profesionálními designéry a pomocí počítačového simulátoru.
A výsledek? V tunelu jsou mírné zatáčky, díky kterým řidiči snáze udrží pozornost. Zatáčky také umožňují snadněji odhadnout vzdálenost vozidel jedoucích v protisměru. Jsou projektovány tak, že řidiči vidí alespoň jeden kilometr před sebe. Monotónní cestu zpestřují tři ohromné jeskyně, které navozují dojem, že se neprojíždí jedním dlouhým tunelem, ale čtyřmi kratšími. Dolní část jeskyní je nasvícena zeleným nebo žlutým světlem a strop modrým světlem, což vyvolává dojem, že svítá a vychází slunce. Díky těmto světelným efektům a také dobrému osvětlení v celé délce tunelu se většina řidičů cítí příjemně a bezpečně.
Lidé teď mohou vychutnat jedinečný zážitek z cesty nejdelším silničním tunelem na světě. Toto dílo moderního stavitelství spolehlivě propojuje východní a západní část Norska. Je mocným dokladem toho, co člověk dokáže, když konstruktivním způsobem využívá svou dovednost a vynalézavost.
[Nákres a obrázek na straně 25]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Trasa tunelu
Laerdal ← → Aurland
[Nákres a mapa na straně 27]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Laerdalský tunel
Dálnice
↑ Směr Laerdal
→ E16 směr Oslo
* Umístění automatických ventilátorů
Směr proudění vzduchu
↓
jeskyně
↓
Větrací stanice → větrací šachta
↑
*
↑
jeskyně
↑
*
čistička vzduchu
↑
*
jeskyně
*
↑
*
↑
Směr proudění vzduchu
Aurland
↓ E16 směr Bergen
1 míle
1 kilometr
[Podpisek obrázku]
Statens vegvesen, Sogn og Fjordane
[Mapa na straně 24]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
NORSKO
Laerdalský tunel
Bergen E16 OSLO
[Obrázek na straně 25]
Laerdalské ústí
[Obrázek na straně 25]
Nákres čističky vzduchu
[Obrázek na straně 25]
Průřez tunelem na kterém jsou vidět ocelové výztuže zpevňující stěny a strop
[Obrázek na straně 26]
V tunelu je asi 100 telefonů tísňového volání a téměř 400 hasicích přístrojů
[Obrázek na straně 26]
Jsou v něm tři jeskyně se speciálními světelnými efekty
[Podpisky obrázku na straně 24]
Letecký pohled: Foto: Leiv Bergum; čistička vzduchu: ViaNova A/S; všechny ostatní fotografie na stranách 24 až 26: Statens vegvesen, Sogn og Fjordane