Strážci pořádku — Proč je potřebujeme?

JAKÉ by to bylo bez policie? Co se stalo v roce 1997, když 18 000 policistů v brazilském městě Recife začalo stávkovat a více než milion obyvatel této metropole zůstalo bez policejní ochrany?

„Během pěti chaotických dnů se počet zabitých v této přímořské metropoli ztrojnásobil,“ uvedl The Washington Post. „Bylo vyloupeno osm bank. Gangy řádily v nákupním centru, střílely a prováděly výtržnosti v bohatých čtvrtích města. Nikdo nedodržoval dopravní předpisy. ... Vlna zločinnosti byla zatěžkávací zkouškou pro kapacitu márnic, a její oběti zaplavily největší státní nemocnici, kde postřelení a pobodaní lidé leželi i na podlaze chodeb.“ Ministr spravedlnosti řekl, že „taková míra zločinnosti tady nemá obdoby“.

Ať žijeme kdekoli, všude se zločinnost skrývá hned pod povrchem civilizace. Proto potřebujeme policejní ochranu. Většina z nás už pochopitelně slyšela o brutalitě, korupci, lhostejnosti a zneužívání pravomoci ze strany policie, i když míra, v jaké se to děje, se v jednotlivých zemích liší. Co bychom si však bez policie počali? Vždyť policie nám poskytuje cenné služby. Náš redaktor se zeptal policistů z různých částí světa, proč si toto povolání zvolili.

Služba veřejnosti

„Rád pomáhám lidem,“ říká Ivan, policista v Británii. „Lákala mě různorodost této práce. Většina lidí asi  neví, že boj proti zločinu představuje jen dvacet nebo třicet procent naší práce. Je to především služba veřejnosti. Při běžné obchůzce se mohu setkat s případem náhlé smrti, dopravní nehody, trestného činu nebo mohu potkat zmateného starého člověka, který potřebuje pomoc. Zvlášť dobrý pocit mám tehdy, když rodičům vrátím ztracené dítě nebo když se mi podaří utěšit člověka, který se stal obětí zločinu.“

Stephen, bývalý policista ze Spojených států, říká: „Na téhle práci mě lákalo to, že když se na vás lidé upřímně obrátí, jako policista máte možnosti a čas jim poskytnout tu nejlepší pomoc. A já jsem lidem chtěl pomáhat. Myslím, že jsem lidi aspoň trochu ochránil před zločinem. Během pěti let jsem zatkl nejméně tisíc lidí. Ale dobrý pocit jsem měl i z toho, když jsem našel ztracené děti, když jsem pomáhal pacientům s Alzheimerovou nemocí, kteří se ztratili, nebo když jsem objevil ukradené auto. A taky ten pocit pronásledovat a chytat zločince, to bylo něco!“

„Chtěl jsem pomáhat lidem, kteří byli v nouzi,“ říká Roberto, policista v Bolívii. „Jako kluk jsem policisty obdivoval, protože chránili lidi před nebezpečím. Když jsem u policie začínal, měl jsem svůj okrsek v centru města, kde sídlily vládní úřady. Skoro každý den tam byly politické demonstrace. Mým úkolem bylo zabránit násilnostem. S vůdci demonstrantů jsem se snažil jednat přátelsky a rozumně, a díky tomu jsem dokázal předejít výtržnostem, při nichž by bylo zraněno mnoho lidí. Měl jsem z toho dobrý pocit.“

Škála služeb, které policie poskytuje, je široká — zachránit kotě, které uvízlo v koruně stromu, osvobodit rukojmí z rukou teroristů nebo zasáhnout proti bankovním lupičům. Od samého počátku své existence se však policie stala nejen zdrojem nadějí, ale i obav. Následující článek ukáže proč.

 [Obrázky na straně 2 a 3]

Strany 2 a 3: Dopravní policista v Čengdu, Čína; zásah řeckých policistů při výtržnostech; policisté v Jižní Africe

[Podpisek obrázku]

Linda Enger/Index Stock Photography

[Obrázek na straně 3]

Obchod vyrabovaný během policejní stávky v brazilském Salvadoru, červenec 2001

[Podpisek obrázku]

Manu Dias/Agência A Tarde

[Obrázek na straně 4]

Stephen, USA

[Obrázek na straně 4]

Roberto, Bolívie