Medvědice si umí pořádně zdřímnout

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FINSKU

ODLET stěhovavých ptáků je na severu neklamnou známkou toho, že se blíží podzim. Na obloze se objevují třepetavá hejna špačků a vznešené šiky jeřábů. Všichni odlétají před mrazivým chladem na jih. Na zemi v tu dobu řeší stejný problém medvěd. Jak přežije, až rostliny uschnou, země zmrzne a vše přikryje sníh? Ti, kdo mají křídla, mohou uniknout snadno, ale medvěd hnědý nemůže jen tak prchnout divočinou do teplých krajin.

Řeší to docela prakticky. Během léta se vykrmí na zimu a potom až do jara spí zimním spánkem. Nemá to však tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Představte si, jak by se asi změnila vaše postava, kdybyste půl roku nejedli ani nepili. Podívejme se tedy na některé zajímavé fáze zimního spánku medvědice.

Náročné léto

Má-li medvědice několik měsíců hladovět, musí si udělat zásoby energie. Nedělá si proto žádné starosti se svou postavou. Jejím hlavním cílem je vytvořit si silnou vrstvu podkožního tuku — na některých místech až osm centimetrů. Ačkoli má nejraději sladké bobule, není nijak vybíravá. Sní všechno, co najde — kořínky, malé savce, ryby a mravence. Do podzimu se může její váha vyšplhat ze 130 na 160 kilogramů, přičemž třetina z toho je tuk  (samec v tu dobu může vážit až 300 kilogramů). Až přijde čas odejít do království spánku, medvědice přestane jíst a vyprázdní si střeva. Potom po dobu následujícího půl roku nejí ani nevyměšuje.

Vhodným místem pro její brloh je jeskyně, opuštěné mraveniště nebo dutina u kořenů stromu. Důležité je, aby se jednalo o klidné místo — vždyť nikdo není rád, když ho někdo ve spánku ruší. Medvědice shromažďuje větve jehličnatých stromů, mech, drny a další materiál, aby brloh byl co nejútulnější. Celé doupě není o moc větší než její podsadité tělo. Až přijde zima a její úkryt zmizí pod sněhem, bude možné zpozorovat jen dýchací otvor.

Spánek

Skutečným stavem hibernace procházejí někteří drobní savci, jako například ježci, netopýři a plši, protože většinu zimy stráví ve stavu podobném smrti, kdy se jejich tělesná teplota blíží teplotě okolí. Avšak tělesná teplota medvědů klesá pouze o pět stupňů Celsia, a jejich spánek proto není tak hluboký. Profesor Raimo Hissa z Univerzity v Oulu ve Finsku, který mnoho let studoval zimní spánek medvědů, vysvětluje, že tato zvířata nejsou v úplném bezvědomí, protože prakticky denně mění svou polohu. Uprostřed zimy však jen zřídka opouštějí svůj brloh.

Během zimního spánku životní pochody medvěda fungují v úsporném režimu. Tep klesá na méně než deset za minutu a metabolismus se zpomaluje. Když medvědice začne spokojeně pochrupovat, rozběhne se proces spalování tuků, který ji během zimy bude udržovat při životě. Tuková tkáň se štěpí a dodává jejímu tělu nezbytné kalorie a vodu. I když jsou její životní funkce sníženy, vzniká při metabolických procesech určité množství odpadních produktů. Jak se jich zbaví, aniž by si znečistila brloh? Medvědice je nevylučuje, ale recykluje.

Profesor Hissa vysvětluje: „Močovina se z ledvin a močového měchýře vstřebává zpět a oběhem se dostává do střev, kde ji bakterie rozloží na amoniak.“ Ještě podivuhodnější je však to, že amoniak se dostává zpět do jater, kde se z něj vytvářejí nové aminokyseliny, které jsou základem bílkovin. A tak přeměnou odpadních produktů na stavební složky je tělo medvědice vyživováno během celého zimního období.

Dříve lidé měli ve zvyku medvědy během zimního spánku lovit. Takový dřímající míša byl snadnou kořistí. Nejdříve se zjistilo, kde je brloh, a potom jej lovci na lyžích obklíčili. Pak medvěda vzbudili a zabili. V současné době je tento způsob lovu medvědů zakázán prakticky v celé Evropě, protože je právem pokládán za krutý.

Zrození nového života

Samec celou zimu lenoší a jenom se převaluje, kdežto samice se věnuje ještě něčemu jinému. Medvědi se páří začátkem léta, ale oplodněná vajíčka se začnou vyvíjet, až když se medvědice uloží k zimnímu spánku. Tehdy se zárodky uchytí ve stěně dělohy a začnou růst. Po pouhých dvou měsících, to znamená v prosinci nebo lednu, tělesná teplota medvědice lehce stoupne a ona porodí dvě nebo tři mláďata. Potom její tělesná teplota opět klesne, ale už není tak nízká jako v období před porodem. Otec u porodu není, ale i kdyby byl, asi by byl medvíďaty zklamán. Statný samec by sotva pokládal tyto drobné tvorečky vážící necelých 350 gramů za své potomky.

Medvědice krmí mláďata svým výživným mlékem, a tím ztrácí další zásoby energie. Mláďata  rostou rychle a na jaře už chlupatí medvídci váží asi pět kilogramů. To znamená, že v jejich malém obydlí je pěkně živo.

Jaro

Je březen. Zimní chlad je pryč, sníh taje a ptáci se vracejí z jihu. Koncem tohoto měsíce samec vylézá ze svého brlohu. Samice však odpočívá o několik týdnů déle, možná proto, že ji mláďata připravila o hodně síly.

Po dlouhém zdřímnutí už medvědice není to statné zvíře, jakým byla na podzim, ale je jenom kost a kůže. Zmizel sníh a s ním i její tuk. Ale přesto je úžasně čilá — žádné proleženiny, křeče ve svalech ani osteoporóza. Vyleze z brlohu a po chvíli vyloučí smolnatý střevní obsah, který se během zimního spánku nahromadil. Obvykle začne žrát až po dvou nebo třech týdnech, protože nějakou dobu trvá, než její organismus začne normálně fungovat. Je jasné, že potom je medvědice velmi hladová. Na jaře, kdy se příroda teprve probouzí, toho k jídlu moc nenajde. Živí se larvami, brouky, mršinami, a dokonce může ulovit i soba.

Medvědice pochopitelně musí naučit mláďata, aby se chovala jako medvědi, a střeží je jako oko v hlavě. Jedno starověké přísloví říká: „Ať se muž raději střetne s medvědem připraveným o mláďata, než s někým hloupým v jeho pošetilosti.“ (Přísloví 17:12) Jinými slovy, žádné z těchto setkání není žádoucí. „Medvědice má spoustu práce s péčí o svá mláďata. Když se přiblíží samec, matka okamžitě pošle svá mláďata na strom, protože samec by jim mohl ublížit, [i kdyby to byl] jejich otec,“ vysvětluje profesor Hissa.

Příští zimu bere medvědice mláďata do doupěte s sebou. Následující rok si však odstavená medvíďata musí najít svůj vlastní brloh, protože nastal čas, kdy jejich matka porodí další mláďata.

O složitých a důmyslných procesech spojených se zimním spánkem medvěda je již mnoho známo, ale mnoho pozoruhodných rysů zůstává stále záhadou. Proč medvěd začne být na podzim ospalý a ztrácí chuť k jídlu? Proč u něj nevznikne osteoporóza? Je pochopitelné, že odhalit medvědí tajemství není snadné. Každý má přece právo na určité soukromí.

[Rámeček na straně 20]

Studium zimního spánku medvědů

Katedra zoologie na Univerzitě v Oulu prováděla několik let výzkum fyziologických mechanismů, které zvířatům umožňují adaptovat se na chlad. Studium medvěda hnědého začalo v roce 1988 a celkem bylo zkoumáno dvacet medvědů. V zoologické zahradě této univerzity byl vytvořen umělý brloh. Ke zjištění informací o tělesné teplotě, metabolismu, aktivitě, ale i hormonálních a krevních změnách během zimního spánku byly použity počítače, laboratorní testy a videokamery. Na projektu spolupracovaly univerzity z různých zemí, dokonce i z dalekého Japonska. Výzkumní pracovníci doufají, že tak získají informace, které by mohly pomoci i při řešení fyziologických problémů lidí.

[Obrázek na straně 18]

Medvědí brloh

[Obrázek na straně 18]

Sladké bobule