Žijeme ve společnosti, která mrhá prostředky

LIDÉ v rozvinutých zemích vrší hory odpadků. Vezměte si například celkový roční objem odpadu ve Spojených státech. Jeden časopis napsal, že by se tímto odpadem „naplnilo 68 000 padesátimetrových plaveckých bazénů“. Před několika lety jeden odhad uvedl, že jen obyvatelé New Yorku vyprodukují každý rok dost odpadků na to, aby jimi pokryli rozlehlý Central Park do výše čtyř metrů. *

Není divu, že Spojené státy jsou označovány za „konzumní společnost, která mrhá prostředky“, a za „výstražný příklad pro zbytek světa“. To však neplatí jen o Spojených státech. Odhady ukazují, že v Německu každý rok vyprodukují tolik odpadků, že by se jimi mohl naplnit nákladní vlak dlouhý 1 800 kilometrů, což je vzdálenost z Berlína k pobřeží Afriky. A průměrná čtyřčlenná rodina v Británii ročně vyhodí tolik papíru, kolik by se dalo vyrobit ze šesti stromů.

 Problémů s hromaděním odpadků nejsou ušetřeny ani rozvojové země. Jeden populární časopis napsal: „Je to pochmurná zpráva, ale většina z šesti miliard lidí na planetě se právě vydává na cestu dlážděnou odpadky, po které již kráčejí Spojené státy a zbytek rozvinutého světa.“ Ať se nám to líbí nebo ne, většina z nás žije ve společnosti, která mrhá prostředky.

Lidé samozřejmě vždycky měli něco, co potřebovali vyhodit. Nyní jsou však mnohem dostupnější potraviny a zboží prodávané v obalech. To má za následek, že použité obaly, které už nikdo nepotřebuje, najdeme všude. Rovněž výrazně přibylo novin, časopisů, reklamních letáků a jiného tištěného materiálu.

Naše vysoce průmyslová a vědecká společnost také vytvořila nové druhy odpadu. Německé noviny Die Welt napsaly, že „v zemích Evropské unie se každý rok vyřadí z provozu přibližně devět milionů aut“. Zbavit se jich není nic jednoduchého. Ještě složitější je otázka, jak bezpečně odstraňovat jaderný a chemický odpad. Uvádí se, že Spojené státy měly v roce 1991 „hory vysoce radioaktivního odpadu a žádné místo, kam by se dal uložit natrvalo“. Milion barelů smrtelně jedovatých látek prý čekalo v provizorních skladech, s ustavičným „rizikem, že se ztratí, někdo je ukradne nebo že dojde k ekologické katastrofě v důsledku špatného zacházení“. Jen v roce 1999 bylo  ve Spojených státech 20 000 podniků, které produkovaly přes 40 milionů tun nebezpečného odpadu.

Dalším faktorem je populační exploze, k níž došlo během uplynulého století. Lidí je více, a je tedy i více odpadků. Většina populace žije konzumním způsobem života. Worldwatch Institute dospěl nedávno k závěru: „Od roku 1950 jsme použili více zboží a využili více služeb než během celých předchozích dějin lidstva.“

Je pravda, že málokdo v rozvinutých zemích by byl ochoten zříci se všeho toho ‚zboží a služeb‘. Jen si vezměte, jak je to pohodlné jít do obchodu, vybrat si potraviny, které jsou již zabalené, a přinést si je domů v papírové nebo igelitové tašce, kterou v obchodě dostanete. Kdyby lidé o takové vymoženosti náhle přišli, rychle by si uvědomili, jak silně jsou na nich závislí. A jelikož kupovat balené potraviny je hygienické, přispívá to — přinejmenším nepřímo — k lepšímu zdraví.

Tento způsob života má své výhody, ale přesto je na místě dělat si starosti, zda dnešní společnost ve svém mrhání nezašla příliš daleko. Účinek dosavadních pokusů řešit problém hromadících se odpadků byl totiž jako kapka v moři. Dnešní rozmařilá společnost je navíc založená na postojích, které mají ještě závažnější důsledky.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4]

Odstraňování nebezpečného odpadu je spojeno s vážnými problémy