Jak žít v rozmařilé společnosti

„V PŘÍRODĚ ... nic takového jako nepotřebný odpad neexistuje.“ Říká to jeden uznávaný odborník v oboru recyklace, kterého citoval časopis Time. Onen odborník měl na mysli pozoruhodný způsob, při kterém se všechen odumřelý nebo upotřebený materiál z jedné části ekosystému využije k prospěchu druhých částí ekosystému. Podle jeho názoru „by lidstvo mohlo tyto postupy přírody napodobit, ale vyžadovalo by to nové technologie a velké změny v postojích“.

Většina z nás asi sotva něčím přispěje k rozvoji nějaké nové technologie. To, co ale ovlivnit můžeme, je náš postoj. Uvedeme nyní několik základních pravidel, která nám pomohou lépe se  vyrovnat s problémy života v rozmařilé společnosti.

Vyvarujte se plýtvání

Každý pátý člověk na světě jde spát o hladu. To by nás mělo vést k tomu, abychom si jídla vážili a abychom s ním neplýtvali. Jedni manželé, kteří si po dvaceti osmi letech misionářské práce v Africe museli znovu zvykat na život v Evropě, řekli, že jedním z největších problémů pro ně bylo vyrovnat se s tím, jak lidé v jejich rodné zemi plýtvají potravinami.

Rodiče udělají dobře, když své děti naučí, aby si na talíř nabraly jen tolik jídla, kolik snědí. Tak se předejde zbytečnému plýtvání. Je lepší vzít si nejdříve menší porci a pak si teprve přidat. Rodiče samozřejmě musí jít příkladem. Pro každého z nás je pak vzorem Ježíš, který si všech Božích opatření, a to jak tělesných, tak duchovních, opravdově vážil. Bible ukazuje, že Ježíš pečlivě dbal na to, aby se jídlem neplýtvalo, dokonce i když ho předtím zázračně opatřil víc než dost. (Jan 6:11–13)

Zásadu vyvarovat se plýtvání můžeme vztáhnout také na oblečení, nábytek a jiné vybavení. Budeme-li vše udržovat v dobrém stavu a používat tak dlouho, jak jen to je praktické, dáme tím najevo, že si svých věcí vážíme. Nenechme se oklamat, když se nás reklama snaží přesvědčit, že bychom už neměli být spokojeni s tím, co máme, ale že bychom to měli vyměnit za něco většího, lepšího, rychlejšího a silnějšího. Zbavit se věcí, které se stále ještě dají používat, nám samozřejmě nikdo nemůže zakázat. Než to však uděláme, zamysleme se nad svými pohnutkami a postoji.

Vyvarujte se chamtivosti

Když Izraelité cestou do Zaslíbené země procházeli pouští, dostávali jídlo v podobě  manny. Podle toho, co říká Bible, dostávali jí dostatečné množství. Byli však varováni, aby nebyli chamtiví. Měli si vzít jen tolik, kolik mohli bezprostředně spotřebovat. Pokud někdo neuposlechl, zjistil, že chamtivost se nevyplácí. Manna, která zbyla, totiž začala páchnout a vylíhli se v ní červi. (2. Mojžíšova 16:16–20) Ano, Bible důrazně a opakovaně odsuzuje chamtivost. (Efezanům 5:3)

Chamtivost není odsouzena pouze v Bibli. Například Seneca, římský filozof a dramatik, který žil v prvním století n. l., si uvědomoval, že ten, kdo je chamtivý, není nikdy spokojený. Napsal: „Chamtivosti je celá příroda příliš málo.“ Ve 20. století filozof Erich Fromm dospěl k podobnému závěru: „Chamtivost je jako bezedná jáma, která nutí člověka vyčerpat se nekonečným úsilím uspokojit své potřeby, aniž by kdy kýženého uspokojení dosáhl.“ Mnozí lidé se nejen dokázali vyvarovat chamtivosti a plýtvání, ale podnikli ještě další pozitivní kroky.

Naučte se dávat

Dříve než vyřadíte věc, která je ještě v dobrém stavu, zamyslete se nad tím, kdo by si ji třeba rád vzal. Například když děti vyrostou ze svého oblečení, nebylo by možné přenechat ho jiným dětem, kterým by ještě mohlo dobře posloužit? Mohli byste udělat něco podobného i s jinými věcmi? Možná je už nepoužíváte tak často jako dříve, ale stále ještě mají svou cenu. Dejte je někomu jinému. Podělíte se tak o radost, kterou jste z nich měli. Americký spisovatel a humorista Mark Twain jednou napsal: „Aby vaše radost byla úplná, musíte mít někoho, s kým se o ni podělíte.“ Pravděpodobně jste již zažili, že sdílená radost je dvojnásobná. A navíc, když se takto budete dělit s druhými, vyhnete se nepříznivým účinkům konzumního smýšlení.

Dělit se o věci s jinými je ctnost, kterou Bible hodnotí velmi kladně. (Lukáš 3:11; Římanům 12:13; 2. Korinťanům 8:14, 15; 1. Timoteovi 6:18) Oč lepší by byl svět, kdyby všichni jeho obyvatelé byli ochotni dávat!

Buďte spokojeni se základními věcmi

Ten, kdo je spokojený, je také šťastný. Tato pravda je všeobecně známá. Řecké přísloví říká: „Komu nestačí málo, tomu nestačí nic.“ A Japonci říkají: „Chudý je ten, kdo není spokojený.“ I Bible mluví o spokojenosti velmi pochvalně. Čteme tam: „Jistě je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností. Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Timoteovi 6:6–8; Filipanům 4:11)

Aby byl člověk spokojený s tím, co má, může to od něho samozřejmě vyžadovat „velké změny v postojích“. Jedna mladá žena, která se jmenuje Susanne, si nedávno uvědomila, že právě takové změny potřebuje udělat. Říká o tom: „Rozhodla jsem se, že když nemůžu mít všechno, co bych chtěla, musím se naučit, abych chtěla to, co už mám. Teď jsem šťastná a spokojená.“

Spokojenost opravdu přináší štěstí. Bulharský gerontolog profesor Argir Hadžichristev prohlásil: „Kořenem problému je v první řadě to, že člověk není spokojený s tím málem, co má.“ Když rozebíral, jak blahodárně spokojenost působí na zdraví, podotkl: „Člověk, který neusiluje o to, aby se měl lépe než jeho soused a který nechce mít pořád víc a víc, s nikým nesoutěží, a není tedy ve stresu. A to je dobré pro nervy.“

Můžeme si tedy být jisti, že rozmařilá společnost nikdy nemůže zajistit opravdové štěstí. A tím méně její způsob smýšlení. Zdá se, že k tomuto závěru dochází stale více a více lidí. A co vy?

[Obrázek na straně 9]

Děti je třeba naučit, aby neplýtvaly potravinami

[Obrázek na straně 9]

Ježíš je pro nás vzorem v tom, jak si máme vážit jídla

[Obrázek na straně 10]

Co kdybychom to nevyhodili, ale nabídli někomu jinému?